O soudcích, lidech souzených a odsouzených (1985)

Jaroslav Hašek, František Šimeček, Rudolf Těsnohlídek, Eduard Bass, Karel Konrád, Karel Čapek, Karel Poláček a František Němec. Vybral a sestavil Petr Kovařík. Lidové písně pražského žargonu zpívá Rudolf Pellar. Na harmoniku hraje Petr Mandel. Režie Helena Glancová.

Povídky čtou Rudolf Hrušínský st. , Jaroslava Adamová a Josef Somr.

Vydal Supraphon v roce 1985 (1 LP, Supralong, 1 MC, 29:26 a 27:38). Reedice 17. 6. 2016 (MP3, Supraphonline).

Obsah: 1. strana – 1. Jaroslav Hašek: O soudcích, lidech souzených a odsouzených, 2. František Šimeček: Tulák – zloděj, 3. Rudolf Těsnohlídek: Žena Uriášova, 4. Eduard Bass: Státní zástupce, 5. Karel Konrád: Oči modré umění bílé; 2. strana – 6. Karel Čapek: Jak se dělají noviny a Chvála novin, 7. Karel Poláček: Nač přijde dneska rodinný krb?, 8. František Němec: Veno, je to náš dědeček, 9. František Němec: Pan Petule a kyvadlo, 10. Karel Čapek: O lyrickém zloději.

Lit.: Kovařík, Petr: O soudcích, lidech souzených a odsouzených (sleeve-note). – Cit.: …Soudní síň lákala vždy zájem veřejnosti, a tedy i novin, které přinášely někdy stručné, jindy velice podrobné zpravodajství z tohoto prostředí. Z pouhého zpravodajství a zároveň vedle něho se postupně vyvinul specifický novinový útvar soudničky, který se v pracích nejlepších představitelů žánru více či méně beletrizoval. Tendenci tohoto „zliterárnění“ zprvu strohého soudního zpravodajství, tendenci charakterizovanou zájmem o psychologii obžalovaných, o sociální i morální pozadí zločinu či častěji přestupku, někdy nadsázkou, jindy zobecněním, ale především pak barvitostí a osobitostí stylu, se snažil zachytit náš výběr. S ohledem na vznik a vývoj soudničky jako publicisticko beletristického žánru sui generis byly z rozsáhlého materiálu vybrány ukázky, které dobře snesou i měřítka literárně umělecká. Není náhodou, že jejich autoři zde zastoupení zapsali se svým dílem do dějin české literatury a že také žánru soudničky věnovali své literární nadání.
Prózu Jaroslava Haška „O soudcích, lidech souzených a odsouzených“ nemůžeme přímo do žánru soudničky zařadit, zato však tato práce uvádí posluchače přímo do soudní síně, viděné okem novináře-soudního zpravodaje…Ostatně i Karel Čapek po svém přispěl k vývoji české soudničky…Zabýval se žánrem soudničky teoreticky a věnoval mu několik vtipných postřehů, citovaných na desce…O svých povídkách pro Lidové noviny říká: „Jakmile jsem se začal zabývati světem zločinu, zaujal mě proti mé vůli problém spravedlnosti…Místo otázky, jak se poznává, převládá otázka, jak trestat“.
Deska obsahuje živou nahrávku pořadu Divadla hudby-Lyry Pragensis, která posluchače uvádí do světa zločinu nejen prostřednictvím novin, ale také v písních, spojených víceméně s prostředím lidí a lidček na okraji společnosti i zákona. Kromě rámujících prací Jaroslava Haška a Karla Čapka promlouvá tu svou soudničkou František Šimeček…Tragická postava básníka Rudolfa Těsnohlídka je tu zastoupena soudničkou z prostředí brněnského soudu, v níž je představeno Těsnohlídkovo někdy humorné, jindy posmutnělé pochopení pro lidské slabosti a strázně. Eduard Bass…v ukázce napsané krátce po vzniku republiky uplatňuje svou schopnost využít žánru k mistrné parodii na c.k. soudní mašinerii. Rovněž Karel Konrád měl ve svých prózách velmi blízko k poezii, a tento poeticko-humorný přístup s výraznou sociálně kritickou notou je patrný v naší ukázce z poloviny dvacátých let.
Těmi nejlepšími představiteli moderní soudničky byli bezesporu František Němec, který tento žánr dovedl k nejvyšší úrovni, a významný český spisovatel Karel Poláček. Především na tyto dva mohli po válce navázat i další autoři.
A tak tento výbor alespoň ve zkratce představuje dobu od zrodu žánru do konce třicátých let, který je také zřejmou kulminační dobou české novinářské soudničky.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)