O čem si vyprávjajú Karlovjané (2023)

Přidal: Premek |

Duben 15, 2024

Helena Mičkalová. Pověsti, legendy a vyprávění z Velkých Karlovic a okolí. Hudba Jarek ŠImek. Produkce Miroslav Gracík. Režie Václav Nekvapil.

Čte Marie Vašutová.

Natočeno 2023. Vydalo MG Music 7. 6. 2023 (1 CD MP3, EAN 0735745259207). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Knihu pověstí, legend a vyprávění z Velkých Karlovic a okolí nazvanou O čem si vyprávjajú Karlovjané napsala Helena Mičkalová. Učitelka z Velkých Karlovic v ní zúročila svou dlouholetou vášeň pro sbírání a zaznamenávání vyprávění pamětníků. Necelých osmdesát minut dlouhý výběr z knihy ve valašském nářečí načetla Marie Vašutová, zpěvačka ženské pěvecké skupiny Karlovjanky z Velkých Karlovic. Tato beskydská obec se v posledních letech proslavila jako městečko Protějov v seriálech České televize Doktor Martin a Strážmistr Topinka.

Oblíbená kniha Heleny Mičkalové O čem si vyprávjajú Karlovjané přinesla v devadesátých letech doposud méně známé pověsti a legendy z rázovitého regionu Velkých Karlovic. Ty z etnografického hlediska patří k výjimečným a cenným oblastem nejen v rámci Valašska a proto dlouhodobě přitahují pozornost sběratelů lidové slovesnosti. Lidové vyprávění jako ukázku folklorního bohatství z Valašska prezentuje sbírka pověstí, legend a vyprávění z Velkých Karlovic a okolí, které z ústního podání autorka převedla do psané podoby ve valašském nářečí.

Z kouzelné knihy Heleny Mičkalové O čem si vyprávjajú Karlovjané čte Marie Vašutová. „Rodiče mluvili valašsky, takže jsem tohle tvrdé, ale krásné nářečí slyšela kolem sebe od útlého dětství a automaticky jsem mu rozuměla a naučila se ho zároveň s českým jazykem, který jsme měli ve škole,“ vzpomíná paní Vašutová. (anotace)

Kdo je Marie Vašutová?

Marie Vašutová se narodila 14. března 1955 na samotě na hřebeni Benešky, který spadá do obce Velké Karlovice. Pochází z pěti sourozenců a kvůli nemoci maminky, nemohla po základní škole, kterou absolvovala v karlovském údolí Miloňov, nastoupit na střední školu, ale rovnou šla pracovat. Nastoupila jako servírka do rekreačního střediska Stavbař, který měl ve Velkých Karlovicích podnik PSG, tedy Průmyslové stavby Gottvaldov, dnešní Zlín. V roce 1974 se provdala za Jiřího Vašuta z Jezerného a vychovali spolu tři dětí – Irenu (1975), Jiřího (1978) a Simonu (1983). Po mateřské dovolené pracovala až do penze jako kuchařka v rekreačních střediscích, hotelech a v mateřské škole ve Velkých Karlovicích. Dnes je již řadu let v důchodu a radost ji dělají nejen dospělé děti, ale i osm vnoučat a dvouletý pravnuk Matýsek. Ve volných chvílích ráda čte, pracuje na zahrádce, mluví valašským nářečím a zpívá s Karlovjankami…

Marie Vašutová je již pětatřicet let zpěvačkou ženské pěvecké skupiny Karlovjanky z Velkých Karlovic. Valaši se vyznačují poněkud odlišnou lidovou kulturou než sousední zemědělské oblasti, je to dáno valašským pasteveckým způsobem života. Vzhledem k velké rozloze obce a vrchařskému typu osídlení se vyvinuly svébytné písně, které se zpívají otevřenými hlasivkami, aby byly slyšet dodaleka. Jsou to hečené (písně při dožaté) a helekačky (popěvky kravařů). Naši předkové nám zanechali velké bohatství písniček, pomístních názvů, přísloví, pověstí, her, hádanek a jiného lidového umění. „Karlovjanky zpívají pouze karlovské písně, máme jich v repertoáru přes stovku. Plníme tak odkaz Heleny Mičkalové, která velmi dbala na čistotu podání a domácí původ písní,“ přiznává Marie Vašutová z Karlovjanek, kterým v roce 2006 vyšlo CD nazvané V téj karlovskéj obci.

O spisovatelce Heleně Mičkalové

Autorka textu Helena Mičkalová se narodila 3. září 1935 v Mistříně u Kyjova. Jako dítě trávila každé prázdniny u prarodičů ve Velkých Karlovicích v Podťatém, odkud pocházela její maminka. Vystudovala Střední pedagogickou školu v Kroměříži (1954) a Pedagogický institut ve Zlíně (1966). Ve Velkých Karlovicích nastoupila na své první učitelské místo pod vedením zkušeného ředitele Miroslava Tettera. Celý aktivní život pracovala jako učitelka, později jako zástupkyně ředitele. Vedla i obecní kroniku Velkých Karlovic.
Její životní zálibou byly knihy, ochotnické divadlo (vytvořila řadu zajímavých rolí) a národopis, kterému se věnovala po mnoho let. Působila ve Valašském krúžku UP závodů, sedmadvacet let vedla dětský soubor Javorníček a od roku 1978 pěvecký sbor žen Karlovjanky.
Nezajímaly ji jen písně a tance, ale i pověsti a originální vyprávění plné krásného nářečí, které sbírala a zapisovala podle vyprávění pamětníků přes třicet let a zúročila ve svých knihách O čem si vyprávjajú Karlovjané (1995), Co sa Karlovjanom stalo aj nestalo (1999), Co si pamatujú Karlovjané (2001), souborně vyšly pověsti v knize Zlatá studánka (2001). Přispívala také do novin a časopisů a publikovala zajímavosti z historie a místopisu Valašska a Velkokarlovicka. S ředitelem školy Jindřichem Dudou spolupracovala při vydávání časopisu Dědina pod Bezkydem.

Helena Mičkalová se v roce 1958 provdala za Jiřího Mičkala, vnuka Jury Vašutového z Čartáku na Soláni, s nimž měla dvě děti – Marka a Hanu.

Dlouholetá vedoucí pěveckého souboru Karlovjanky a sběratelka valašské lidové slovesnosti Helena Mičkalová zemřela v roce 2011 ve věku šestasedmdesáti let.

Mluvené slovo na zvukových nosičích