Svět včerejška /Stefan Zweig/

Přidal: Premek |

Leden 25, 2024

Anna Šmídková

Tento text vznikl jako výstupní práce z kurzu Literatura soumraku, včerejška a vídeňské moderny, který v zimním semestru 2023/24 na Katedře divadelních a filmových studií vedl Dr. Tomáš Bojda. Autorka je studentkou druhého ročníku mgr. studia.

Stefan Zweig (28. 11. 1881–23. 2. 1942) byl rakouský prozaik, esejista, básník a překladatel. V šestnácti kapitolách románu Svět včerejška, reflektující dětství v Rakousko-Uherské monarchii až po druhou světovou válku, se vydává po stopách každodennosti „obyčejných“ lidí, jejich zvyků a chování. Plní funkci zainteresovaného pozorovatele společenského a soukromého, módního i kavárenského života. Střípky minulosti jsou nostalgickým ohlédnutím za světem včerejška; světem, který považoval za ztracený pod ničivými diktátorskými ambicemi v Evropě během obou světových konfliktů. Stejně jako plyne čas, postupně se mění i Zweigův styl vyprávění: z původně dětského pozorovatele, plného euforie a vzpomínek na návštěvu školy a trávení času venku, se stává dospívající vypravěč. Od optimisty věřícího v lepší zítřky k melancholickému a střízlivě realistickému jedinci, obtěžkanému myšlenkami na válku, smrt a beznaděj. Tím taktéž uzavírá svou autobiografii, kdy v Brazílii jakožto exulant bez domova podléhá pocitu zániku zlatého věku jistoty, které kdysi znal. Jak sám píše: „Neboť století, do kterého jsem se narodil a byl vychován, nebylo století vášní. Byl to spořádaný svět, s jasným rozvrstvením a mírnými přechody, byl to svět bez kvaltování…” (S. Zweig: Svět včerejška)

Po více než padesáti letech od původního vydání Zweigova díla však jeho slova ožila znova. Ve vltavském cyklu Psáno kurzívou, četby na pokračování z produkce Českého rozhlasu, jim v roce 1996 propůjčil svůj hlas Viktor Vrabec. Ten pod vedením režiséra Petra Adlera zprostředkovává vybrané fragmenty knihy vycházející z překladu Evy Červinkové a rozhlasové přípravy Blanky Stárkové.

Na rozdíl od literární předlohy četba obsahuje pouze šest dílů a místo komplexního shrnutí biografie, cestopisu i portrétu osobností je kladen důraz pouze na události, které nepřesahují

okamžik atentátu na Františka Ferdinanda d’Este. Tam, kde Zweig vyznačuje začátek rozpadu světa, auditivní dílo končí. Orientace kolem života Stefana Zweiga, jeho smyslu pro detail a působení v období Rakouska-Uherska, opomíjí fokus na další země a celoevropský impakt konfliktu, přesto si rozhlasové zpracování udržuje přesnost. Kondenzace a výpustky totiž plní zejména dramatickou funkci a zachovávají potenciál srozumitelnosti a orientace v narativu.

Zatímco diegetický svět zmítají osobní i implicitně globální konflikty, projev Vrabce zastává hledisko nezúčastněného pozorovatele. Bez expresivních výrazů je Adlerem veden k objektivnímu a klidnému přednesu, který vystihuje Zweigův cit pro jazyk. Za pozornost stojí zejména preciznost vyjádření, zrcadlená v pečlivě hlídaném temporytmu s občasným nepatrným zrychlením či zpomalením odrážejícím proud myšlenek. Více než dikce a důraz na čtené slovo v adaptaci vyniká hercův hluboký témbr, který evokuje rozjímaní nad vzpomínkami z minulosti, jež jsou nenávratně ztraceny.

Pro maximalizaci kýženého efektu je využit hudební doprovod a zvuk, který obdobně jako herecký projev směřuje ke střídmosti. Každou část rámuje segment z tematicky zvolené skladby „Smyčcového kvartetu č. 3: Allegretto“ rakouského skladatele Alexandera von Zemlinského, v níž dvoje housle, viola a violoncello vystihují nejen romantickou, ale i nostalgickou touhu po dobách dávno ztracených. To vše souzní s Zweigovou láskou ke kultuře, jeho apelem, že i majetkově nejchudší člověk k ní musí mít vztah: když ne k divadlu či hudbě jako takové, tak alespoň k přírodě. Dobrá společnost by byla bez kultury nemyslitelná. Ačkoliv je z hlediska předlohy adaptace obsahově neúplná, ve spojitosti s hudební složkou auditivní dílo exponuje vlastní uměleckou hodnotu. Kombinace mluveného slova a hudby citlivě tematizuje plynutí dějin: začínají radostně a optimisticky, což později nahrazují temnější a realističtější formy. Nejdříve posluchač nahlíží do dospívání v informacemi nabité a bezstarostné době, aby následně nalezl důvod úzkosti pramenící z atentátu na následníka rakousko-uherského trůnu. Jediný zvukový efekt výstřelu, který v rozhlasové adaptaci zazní, působí v jinak akusticky minimalistickém díle cizorodě. Je to však moment roztříštění světa jistoty a světa včerejška. Ukončení jedné části dějin, života mnoha obyvatel, i posledního dílu rozhlasového cyklu.

Jak naznačuje jingl Psáno kurzívou, cyklus slouží spíše k zamyšlení, prohloubení znalostí nebo poznání autora literární předlohy. Je to osobní pohled a vnímání nejdůležitějších událostí novodobé evropské historie zachycené očima básníka. Subjektivní zabarvení výpovědi představuje specifický obraz minulosti. Jedná se o intimní zpověď pozorovatele, který se

procházel uličkami měst napříč zeměmi a setkával se s desítkami nejvýznamnějších evropských osobností. Místo pompéznosti byla pro rozhlasovou adaptaci Světa včerejška zvolena zvukově střídmější varianta zpracování, která i po desítkách let oživuje vzpomínky a pocity velkého Evropana z prožitých malých i velkých dějin.

Názory a komentáře