Rozhlasová hra bez budoucnosti?

Přidal: Přemek |

Srpen 23, 2005

Vilém Faltýnek

[Český rozhlas, 04-12-2002]

Umělecká forma, které se v českých zemích tradičně téměř nevěnuje pozornost – rozhlasová hra. Nemluví se o ní, kritika o ní nepíše. Přesto tu bylo v šedesátých letech řada autorů a režisérů, kteří svým významem přesáhli do světa. Kam se poděl věhlas české rozhlasové hry?

Pozvolna odchází generace dramatiků a režisérů, kteří v 60. letech pozvedli českou rozhlasovou hru na mezinárodní úroveň. Dramaturgie Miroslava Stuchla a Jaromíra Ptáčka přitáhla do rozhlasu přední spisovatele, jako např. Milana Uhdeho, Karola Sidona, Ludvíka Aškenázyho, Ivana Vyskočila, Václava Havla, své inscenační umění předváděli Jiří Horčička, Josef Červinka, Josef Henke, Josef Melč a další. Kam se to všechno podělo? Rozhlas dnes nemá výrazné autory ani režiséry. Vedoucí oddělení rozhlasových her Jana Paterová je přesvědčena, že před 30 lety bylo všechno tak trochu výsledkem nouze: „Samozřejmě nikdy už nenastane takový boom jako v 60. letech, kdy i možnost vnímání a nabídka různých kulturních aktivit přes všechnu otevřenost omezena.“

Ke „zlatým šedesátým“ má co říct technička Jitka Borkovcová, která se podílela na nejlepších inscenacích Horčičkových, Červinkových i Melčových. Přestože jak říká netouží po návratu té doby, s nostalgií vzpomíná na podmínky, které měli k tvorbě. V umění i v reportáži. Tehdy prý byl čas a soustředění na tvůrčí proces. Rozhlasová hra se těšila velké pozornosti:
„To bylo úplně jinak. Hry byly snad to nejhlavnější, co se tu dělo a točilo. Hodnotily se velice a taky posluchači je poslouchali.
Poslouchaly se i četby na pokračování, které teď v rádiu trochu postrádám. Jednak je víc televizních programů a jednak posluchače učíme pohodlnosti tím, jak vysíláme. – Nevím, jak je získat zpátky. Když to sleduju, to jsou pořád krátké věci, reportáže na dvě tři minuty, někdy se tam nic nedozvíte. Pro někoho je dlouhých deset minut. Tři minuty jsou dlouhé, když je to o ničem, a je pro mě půl hodiny málo, když je to zajímavé. Myslím, že proto třeba jsem byla odejita ze stanice Praha, protože jsem měla námitky, že se Praha blíží stanicím, které nemají rozhlasové pořady.“

Rozhlas také zápasí s nedostatkem kvalitních původních textů. Na začátku prosince byly vyhlášeny výsledky vyzývací soutěže. Ze 182 oslovených autorů se sešlo 41 textů. První a druhá cena nebyly uděleny, zatímco na třetí místo se dostali hned tři autoři. Věra Mašková, Jan J. Vaněk a Vlastimil Venclík. Okruh rozhlasových autorů dnes netvoří na rozdíl od filmu známí spisovatelé. Rozhlas nemůže konkurovat filmu, televizi či divadlu ani honoráři.

Cenu za rozhlasový debut získala Iva Volánková – Klestilová. Tato mladá brněnská herečka a dramatička (ND uvede na jaře její hru Stísněná 22) přiznává, že je pro ni dnes hra v rozhlase kulisovou záležitostí: „Víte já poslouchám… a tím se vlastně trošku degraduju – já poslouchám hry nebo čtení na pokračování v neděli. Vařím u toho. Většinou je znám, už jsem je jako dítě slyšela mnohokrát, můžu od toho odejít. Za prvé mi moderátor na začátku řekne, o čem to je, a za druhé ten žánr je dělaný tak, že i když přijdete po pěti minutách, tak vlastně víte, o čem to je.“

A pokud jde o tu vaši hru, kterou jste poslala do rozhlasové soutěže, počítáte, že ji někdo bude poslouchat u vaření?

„Samozřejmě! Já myslím, že určitě, takhle to prostě je, média jsou taková! Vždyť dneska si lidi zapínají televizi, aby slyšeli hlas. Já nevím, jestli je někdo schopen sednout si a zaposlouchat se… na tu hodinku si sednout… – jestli vůbec je někdo schopen na hodinku si sednout a zaposlouchat se. Takže já počítám s rozhlasem jako – a teď to ale nemyslím zle – vlastně jako s kulisou.“

Totéž potvrzuje manager stanice Vltava, Jakub Matějka, který v posledních měsících spolupracuje na nové, moderní vnější prezentaci stanice Vltava: „Rozhlas pro lidi znamená dneska něco úplně jiného, než pro ně znamenal před deseti dvaceti lety. I způsob, jakým jsou zvyklí a ochotní ho poslouchat, se mění. Takže je důležité, aby stanice, která hájí pozice klasického vnímání rozhlasové dramatické tvorby, aby způsobem, jakým je zprostředkovává, korespondovala s dnešní dobou.“

Hra je v ústraní. Dramaturg Hynek Pekárek však připouští také pozitiva, která tato skutečnost může přinášet: “
Já si už pár let kladu otázku, jestli to je nevýhoda nebo výhoda. Může to být výhoda v tom, že rozhlasová hra se nebude těšit zájmu a tím pádem ani podpoře, protože to, o co je zájem, získává finanční podporu, sponzory. V tom je to veliká nevýhoda. Ale zase na druhou stranu, když se podíváme do historie umění, a do historie obecně, tak si myslím, že určitá chudoba nebo nezájem může vést k tomu, že se tam udrží kvalita. Já si nejsem v tomto okamžiku jistý, jestli se tu ta kvalita drží, ale určitá možnost tu je. A záleží jen na rozhlasové dramaturgii a managmentu, jestli si tohle uvědomí a půjde tímhle směrem. jestli tuhle možnost bude chtít rozvíjet,“ uvedl Hynek Pekárek pro Radio Praha.

Názory a komentáře