Médium rozhlas (1993)

Přidal: Premek |

Únor 11, 2015

Eva Svobodová. Feature o dějinách rozhlasu.

Uvádějí Tomáš Töpfer a Hana Kofránková.

Natočeno březen 1993, neodvysíláno (28 min.).

Lit.: Moravcová, Barbora: Podoby českého divadla v rozhlasové práci Evy Svobodové. Olomouc : Univerzita Palackého, 2008 (bakalářská práce). – Cit.: Pořad se zaobírá rozhlasem jakožto „obrazem doby.“ Motto: „Rozhlas je obrazem doby“ v pořadu několikrát zazní. Rozhlasové dílo je složeno z několika původních reportáží z třicátých, sedmdesátých a osmdesátých let. Zachycuje technický vývoj rozhlasu, změny v dramaturgii, které byly ovlivněny politickou a hospodářskou situací v Československu a proměny interpretace od let třicátých, kdy byl rozhlas takříkajíc ještě „v plenkách“, přes normalizaci až do roku 1989. Pořad považuji za ukázku toho, co je audiální médium schopnost posluchači sdělit a „ukázat“. Jsou to nejen fakta, ale i obraz kulturního vývoje nebo vývoje politické a hospodářskoekonomické situace země. Dokáže přiblížit a navodit atmosféru historických okamžiků a všeliké nálady veřejnosti. Detailní deskripce pomáhá posluchači vytvořit si obraz prostředí i akce, kterou se snaží reportáž zachytit a zdokumentovat. Většina nahrávacího času je věnována jednotlivým reportážím.

Pořadem provází dvojice moderátorů, Tomáš Töpfer a Hana Kofránková, kteří jednoduše a věcně, za občasného užití metafory, reportáže okomentují. V pořadu je citováno z dobových publikací na téma rozhlas a zazní také přednes básně Petra Kopty o upálení Jana Palacha.

Jako první uslyšíme reportáž z místa, kde se nachází přestupní stanice metra „Na Můstku“, kam byl poprvé nainstalován a použit semafor. Reportáž byla dle autorčina mínění natočena asi v roce 1936. Zpravodaj nám z patrně stářím praskajícího záznamu, zastřeným hlasem a s měkkým přízvukem líčí dění na křižovatkách. Velmi detailně a obrazně popisuje první zkušenosti dopravních policistů s řízením provozu za pomoci semaforu. Další ukázka zachycuje dění na pražské Burze cenných papírů. V návaznosti na toto „marketingové“ téma zazní záznam projevu ing. Lista z 18. ledna 1935. Ing. List hovoří o nedobré ekonomické situaci města Prahy, o stále přibývajícím počtu aut a v důsledku toho o špatné dopravní situaci, která má neblahý vliv na cestovní ruch a obchod v Praze. Projektoví inženýři ing. List a ing. Velada navrhují tuto situaci řešit výstavbou metra. V reportáži z 12. srpna 1978 informuje zpravodaj o slavnostním stříhání pásky druhé trasy pražského metra 1 A Dejvice – Vinohrady prezidentem Gustavem Husákem. Poté prezident přednese nadšený projev.
„Tak takhle to bylo.“, reaguje moderátorka na prezidentův projev udiveným tónem a se známkou jemné ironie v hlase.
Pravděpodobně radost Gustava Husáka nesdílí, protože se posléze nad směrem, kterým se děj vyvíjí, pozastaví slovy: „Ale chtěli jsme začít s úsměvem.“ A vysloví naději, že další příspěvek bude z Václavského náměstí, odkud pochází záznam projevu Václava Havla krátce po jeho zvolení prezidentem republiky. Tento komentář bychom mohli, podle mého názoru, chápat jako vyjádření autorky spíš k politickohistorickému vývoji Československého státu, než k vývoji rozhlasu.

Následuje velice dramatický přenos z šestého října 1945 z Frýdlantu v Čechách o osidlování zemědělské půdy západočeského, jihočeského a severočeského pohraničí po německých osadnících. I na tomto záznamu je znát jeho stáří po stránce technické i dramaturgické.

Zatímco výše popisované záznamy z reportáží informovaly převážně o ekonomicko-hospodářské situaci Československa, následující čtyři reportážní záběry jsou na téma politika.. První z nich dokumentuje události tzv. Vítězného února. Hned v úvodu zazní známé prohlášení Klementa Gottwalda: „Občané! Občané, občanky! Soudruzi, soudružky! Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky.“ Jemu Klement Gottwald podal návrhy na přijetí demise tehdejších ministrů a navrhnul seznam osob, kterými by měla být vláda doplněna. Po oznámení, že prezident Edvard Beneš jeho návrhy přijal se ozve radostný pokřik přítomného shromáždění.

Pak čte herec Tomáš Töpfer o tom, že Vítězný únor byl počátkem nové éry Československého rozhlasu a že v roce 1952 pozvala Komunistická strana do rozhlasu skupinu sovětských expertů, aby pomohli Československému rozhlasu s organizací a pojetím práce. Následuje záznam ze studia, kde přítomní zpravodajové informují občany o nedovoleném překročení Československých hranic sovětskými vojsky, shromažďování protestujících lidí před budovou rozhlasu a vyzývají veřejnost aby zachovala klid. Po tomto záběru zní píseň Karla Kryla Bratříčku zavírej vrátka.

Když se 19. ledna 1969 upálil na Václavském náměstí Jan Palach a po něm i další chlapec v Plzni, reagoval na to prezident Ludvík Svoboda projevem vysílaným v televizi i v rozhlase. Po zaznění tohoto projevu, přednese průvodkyně pořadem báseň Petra Kopty o upálení Jana Palacha. O tom, jakým směrem se vyvíjel Československý rozhlas dál cituje z knihy Hana Kofránková, která čte o emigraci pracovníků Československého rozhlasu do mnichovské antikomunistické Svobodné Evropy a západoněmecké stanice Deutsche Welle. Poslední záznam dokumentuje inaugurační slib prezidenta Václava Havla Československé socialistické republice. Pak je slyšet skandování lidu: „Už je to tady!“ a „Ať žije prezident!“ „Tak, takoví jsme byli.“, pronese na závěr pořadu Hana Kofránková.

Stejně jako Chuť a vůni divadla i tento pořad hodnotím, v porovnání s ostatními, jako mimořádně edukativní (naučný). Vnímám ho též ale jako chudý na umělecké prvky, které jsou ve většině analyzovaných pořadů hojně zastoupeny. Nepokládám to však za nedostatek. Stejně jako neshledávám chybu v tom, že autorka do sledu ukázek zasahuje prostřednictvím moderátorů jen velmi skromně.

Archivní reportáže, které ve svém pořadu v zásadě chronologicky uspořádala, mají totiž samy o sobě dostatečnou výpovědní hodnotu o médiu rozhlas a o tom, jak se proměnil způsob i obsah sdělení za dobu šedesáti let. Tím vším se i přibližuje britskému modelu dokumentárního pásma nebo-li „documentary“ (dokumentární sestřihy z rozhlasových archivů).

Podle informací z archivu Českého rozhlasu v Praze, stejně jako pořad Chuť a vůně divadla i tento měl celkem pět dílů, které líčí zahájení, první roky rozhlasového vysílání a sedmdesáté výročí rozhlasu; týkají se rozhlasové reflexe politických a hospodářských událostí a natáčení kulturních relací. Pořad ale vysílán nebyl. Důvod jsem Bohužel nezjistila. Část, kterou jsem podrobila analýze je čtvrtá, předposlední.