Hlas deníku 1/2 (2011-2012)

Přidal: Premek |

Únor 26, 2016

Deníky si lidé psali z různých důvodů a zdaleka neodrážely jenom soukromý život. Jaký obraz o skutečných událostech uchovaly soukromé deníky? Některé deníkové zápisy z dob totality prolistoval a citace z nich okomentuje Pavel Hlavatý.

Natočeno 2011 – 2012. Premiéra 10. 7. 2011 (ČRo 6, 20:10 h) v cyklu Téma. Repríza 29. 1. a 5. 2. 2012 (ČRo 6, 20:10 h.; 2 x 50 min.) v cyklu Dokument; 3. a 4. 9. 2020 (ČRo Plus, 21:10 h.) v cyklu Dokument; 5. 12. a 12. 12. 2023 (ČRo Plus, 21:10 h.) v cyklu Dokument Plus.

K poslechu zde a zde.

Obsah: 1. Hlas deníku. Dnes listujeme řádky, které vznikly od roku 1939 do roku 1945. – 2. Hlas deníku v Čechách. Obraz českého komunismu viděný prostřednictvím deníků pěti umělců. Syrová každodennost, jak ji zachytili básník, překladatel, prozaik, výtvarník a filmový režisér. Připravil Pavel Hlavatý. Použité texty Joseph Goebbels, Jiří Orten a další. Účinkují Igor Bareš, Jiří Hromada, Stanislav Šárský, Jiří Keller, Ivo Theimer a Lilly Spieglová. Zvuk Ladislav Reich a Dominik Budil. Dramaturg Jan Sedmidubský. Režie Vladimír Gromov. Natočeno 2011.

2. Hlas deníku v Čechách. Připravil Pavel Hlavatý. Použité texty Jiří Kolář, Pavel Juráček, Jan Zábrana a další. Účinkují Petr Halíček, Alfréd Strejček, Josef Somr, Jiří Hromada, Svatopluk Schuller. Zvuk Roman Špála. Dramaturgie a režie Jan Sedmidubský. Natočeno 2012.

Lit.: Sedmidubský, Jan – Hlavatý, Pavel: Hlas deníku. In web ČRo 6, leden 2012 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Deník je svého druhu unikátní literární útvar, který jako jediné psané slovo dokáže zachytit prchavost okamžiku v daném čase, a přitom v jeho jedinečné subjektivitě.

Deníky si lidé psali – hlavně dřív, těžko říci, jak je to dneska – z nejrůznějších důvodů a s různým úmyslem. Někdo počítal s tím, že jeho řádky se jednou objeví na veřejnosti, a jeho život tak bude možné znovu interpretovat a třeba i spatřit v lepším světle. Jiné zápisky nikdy neměly být čteny kýmkoli cizím a jejich autoři by je raději spálili, než by riskovali, že padnou do nepovolaných rukou. Deníky se psaly z exhibicionismu i z nejniternější potřeby, v okamžiku, kdy cokoliv sdělovat druhému člověku je složitější, než svěřit to papíru.

Ve vypjatých dobách, a druhá světová válka k takovým dobám nepochybně patřila, se deníkové záznamy ovšem musely protnout se světovým děním, s politikou, s běsněním totalitního systému, s válkou. Veřejné čím dál víc prosakovalo do soukromé sféry a opačně, a v deníkových záznamech různých lidí se to muselo projevit.

Dokumentární pásmo Pavla Hlavatého nazvané Hlas deníku (v názvu je zřetelná inspirace stejnojmennou knihou filmového a literárního kritika Jiřího Cieslara) přináší hned několik diametrálně odlišných pohledů na léta 1939–1945. Na ploše padesáti minut se sejdou deníky Josepha Goebbelse i Anny Frankové, bezejmenného chlapce z Leningradu i básníka Jiřího Ortena, který ve svém deníku zachytil období Protektorátu.

Na tento pořad jsme navázali volným pokračováním nazvaným Hlas deníku v Čechách. Tentokrát totiž půjde výhradně o české teritorium v letech 1949– 1989, tedy období komunismu. V devadesátých letech a na přelomu tisíciletí vyšlo několik pozoruhodných deníkových záznamů, z nichž zřejmě nejosobitější jsou zápisky pěti mužů: překladatele a básníka Jana Zábrany, lehkoatletického trenéra a básníka Jana Hanče, filmového scénáristy a režiséra Pavla Juráčka, prozaika Jaroslava Putíka a básníka a výtvarníka Jiřího Koláře.

Všichni jmenovaní si ve svých záznamech všímali příznačných detailů, které nejenže vykreslovaly dobovou atmosféru, ale měly v sobě originální přesah, který dokazoval jedinečnost pisatele. Tíha existence československého občana v poúnorových čtyřiceti letech se tu prolíná s autorským pohledem na svět, s pohledem, který se v deníkové formě může projevit zcela svobodně. Nejde o pouhé záznamy toho, co se stalo, ale o glosy, svérázné úvahy, drobné literární útvary na pomezí reality a vnitřních stavů. Jako čtenáři či posluchači se tak dovídáme nejen o politice a vnějších rysech totalitního státu, ale i o stavu duše, neboť bez zpytování vlastní duše žádný smysluplný deník nemůže vzniknout.

Radiodokument