Portréty – Amelie Posse Brázdová (2016)

Přidal: Premek |

Březen 17, 2016

Měla být souzena v procesu s Miladou Horákovou, ale včas z Československa odjela domů do Švédska. Pohnutý osud Amelie Posse Brázdové představuje v pořadu Portréty bohemistka Miloslava Slavíčková. Připravil David Hertl.

Hovoří bohemistka Miloslava Slavíčková.

Natočeno 2016. Premiéra 17. 3. 2016 (ČRo Plus, 20:10 h.; 25 min.). Repríza 20. 7. 2017 (ČRo Plus, 20:10 h.). K poslechu a stažení zde.

Lit.: Hertl, David: Amelie Posse Brázdová: Žila jsem pro Československo. In web ČRo Plus, 17. 3. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Z mnoha příběhů roku 1948 je téměř zapomenut: pokus o emigraci Edvarda Beneše. Jediným, komu se podařilo exprezidenta k odchodu za hranice přemluvit, byla Amelie Posse.

Spíš politika než jídlo

Švédská aristokratka Amelie Posse (1884 – 1957) pocházela z významné rodiny: dědeček z otcovy strany Arvid Posse byl na konci 19. století švédským premiérem, dědeček z matčiny strany Gunnar Wennerberg básníkem, hudebním skladatelem a nakonec ministrem školství. Celoživotní zájem o politiku a umění tedy měla Amelie možná dědičný.

Před první světovou válkou pobývala v Římě, kde se seznámila s českým malířem Oskarem Brázdou (1887 – 1977), který pracoval pro Masaryka a Beneše. Amelie se do této práce naplno zapojila a využila všech svých konexí k tomu, aby v Itálii lobbovala pro československou myšlenku.

Do Čech se Brázdovi po válce vrátili jako manželé a žili v Líčkově na Žatecku. Brázda tam zakoupil rozsáhlé hospodářství se zámkem, který Amelie citlivě rekonstruovala. „Mohla jsem i nahlédnout do českého rodinného života a ochutnat těžkou a vydatnou stravu – vepřovou nebo husí pečeni, kyselé zelí a knedlíky a všemožné jiné moučné mysterie. Mnohem snáze sdílela jsem jejich politické snahy než to jídlo,“ zapsala si Amelie.

Rozvedeni, ale přátelé

Pro kosmopolitní ženu byla atmosféra zapadlé vesnice na Žatecku sice zajímavá, ale přednost dávala pobytu v Praze v bytě na Letné. Psala do novin a časopisů, publikovala knihy, pohybovala se mezi umělci a politiky, využívala známostí z válečných let. Ty se jí pak hodily po roce 1938, kdy odešla do Švédska a vydatně pomáhala českým uprchlíkům před nacismem.

„Vzpomínám, jak jsem se oné první noci tázala s úžasem sama sebe, jestli jsem se úplně nepominula rozumem. Pořád ještě jsem si myslela, že to musí být nějaký omyl. Ale pak jsem se tomu oddala a potom už to byl jen světlý a dobrý a kouzelný ráj – bez hada,“ popsala Amelie lesbický vztah.

To už byla rozvedená. Manželství nevydrželo její milostné vzplanutí – nikoli k muži, ale k ženě, Elisabet Thiele (1882 – 1975). A po „Bettan“ přišla druhá žena, polská malířka Het Kwiatkowska (1886 – 1956). Ve stejné době udržoval nemanželský poměr s jinou ženou i Oskar Brázda. Většinou se ale jako důvod rozpadu manželství udává zábor českého pohraničí nacistickým Německem. Amelie byla známá svými protinacistickými postoji a tak chtěla rozvodem a odjezdem do Švédska umožnit Oskarovi, aby mohl v klidu zůstat na Líčkově.

Jestliže samo manželství nevydrželo, tak přátelství Amelie s Oskarem Brázdou ale přetrvalo celou válku a obnovilo se znovu po ní, kdy se Amelie vracela do Prahy i na Líčkov. V poválečné atmosféře se orientovala na domácí demokratické politiky, spolupracovala mimo jiné s Miladou Horákovou.

Odlet na poslední chvíli

Do Československa přijela Amelie Posse i po únoru 1948 coby novinářka, aby západním médiím zprostředkovala obraz země po komunistickém převratu. Podařilo se jí to, co odstavení demokratičtí politici nedokázali: přemluvila exprezidenta Beneše k emigraci. Krátce po dohodě, že ho v Sezimově Ústí vyzvedne letadlo, však Beneš umírá.

Amelie Posse ještě marně přemlouvá k emigraci Miladu Horákovou, ta byla ale pevně přesvědčena, že její místo je doma. Československo Amelie opustila 29. října 1948 za poněkud dramatických okolností: byla stručně informována, že existuje zatykač s jejím jménem – a tak se rozhodla pro rychlý odchod.

Letadlo z Ruzyně do Dánska mělo nejprve zpoždění a poté se ještě od hranic s Německem kvůli mlze vrátilo do Prahy. Než ale mohlo znovu přistát v Ruzyni, přišla z Kodaně zpráva, že mlha se rozplynula a letadlo může pokračovat v cestě… V zahraničí pak Amelie Posse publikovala řadu knížek o situaci u nás a nezištně pomáhala uprchlíkům, kteří se po odchodu z Československa usadili ve Švédsku.

Pod kontrolou Státní bezpečnosti

I když mnohé ze života Amelie Posse je známo, stále lze ještě učinit nové poznatky. K těm patří písemnosti Státní bezpečnosti, objevené nedávno v Archivu bezpečnostních složek. Vyplývá z nich například, že Státní bezpečnost se začala o tuto ženu zajímat v lednu 1949 v souvislosti s Akcí Střed, která vyvrcholila procesem s Miladou Horákovou.

Podle StB Posse prostřednictvím švédského velvyslanectví v Praze dostávala do Švédska a dál předávala českému exilu ve světě informace, získané právě od Horákové a jejích přátel. Jiné prameny zase naznačují, že Posse měla kontakty na vojáky žatecké posádky, kteří se měli na jaře 1949 pokusit o vojenské odstranění komunistické diktatury. A Státní bezpečnost Amelii podezírala i z toho, že organizovala přechody lidí ze Žatecka do západní části Německa – vždy po jejím pobytu v Líčkově totiž několik lidí překročilo hranici.

Svědectvím o tehdejší době je, že Státní bezpečnost o existenci odbojové skupiny na Žatecku věděla a její činnost nejen sledovala, ale také sama využívala: „Skupina dosud nebyla likvidována, protože Státní bezpečnost v Mostě používá této skupiny ke svým účelům a k převádění svých agentů za hranice,“ píše se v dokumentu StB z ledna 1949.

Náhodná setkání ve Varech

Informace o Amelii Posse i Oskaru Brázdovi předal Státní bezpečnosti v březnu 1950 mimo jiných i Antonín Jakob z Petrohradu na Podbořansku, který po válce jeden čas pracoval u Brázdy na Líčkově v jeho hospodářství.

Jakob měl na Brázdu mimořádné štěstí: když byl například v lednu 1950 vyslán svým novým zaměstnavatelem na služební cestu do Karlových Varů, potkal tam právě Brázdu, který měl ve voze (Jakob si pamatoval i poznávací značku Brázdova auta: Č ŽT 1037) také svoji modelku a pozdější druhou manželku Marii Weissovou.

Jakob si ji z dob práce na Líčkově pamatoval a bezpečně ji poznal. Brázda se s Weissovou oženil až poté, co Amelie Posse ve Švédsku zemřela – i v tom lze vytušit, že přes všechny milostné eskapády a přes formální rozvod bylo pouto mezi ním a Amelií silné.

Přestože v roce 2011 vyšla v češtině mimořádně poutavá kniha Evy Strömbergové Krantzové Amelie Posse-Brázdová: Život spjatý s Československem, jistě ne vše ze života této pozoruhodné Švédky nebylo dosud českému čtenáři zpřístupněno.

Ve švédských a anglických archivech zůstává řada materiálů, které dokládají, jak hodně se tato žena zasloužila o dobré jméno Československa v Evropě. Některé málo známé skutečnosti ze života Amelie Posse přibližuje v pořadu Portréty bohemistka Miloslava Slavíčková.

Radiodokument