Zálety Aleny Zárybnické – Petr Blažek (2016)

Přidal: Premek |

Prosinec 3, 2016

Rozhovor s českým historikem připravila Alena Zárybnická.

Hovoří Petr Blažek.

Připravil ČRo Pardubice v roce 2016. Premiéra 27. 11. 2016 (ČRo Pardubice, 9:04 h.; 56 minut).

Lit.: -ZAR- (= Zárybnická, Alena): Zálety Aleny Zárybnické – Největší odměna je pro mě rozhovor s pamětníky, říká historik Blažek. In web ČRo Pardubice, 27. 11. 2016 (článek + audio). – Cit.: Československé dějiny, dějiny odboje a opozice proti komunistickému režimu. To jsou hlavní témata, o kterých v Záletech budeme mluvit. Alena Zárybnická pozvala hradeckého rodáka doktora Petra Blažka, historika z Ústavu pro studium totálních režimů.

Doktor Petr Blažek se narodil v Hradci Králové a tam také na univerzitě vystudoval učitelství pro třetí stupeň – český jazyk, literaturu a dějepis. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pak studoval historii. V Ústavu českých dějin Filozofické fakulty UK pak obhájil rigorózní a doktorandskou práci.

Učil na gymnáziu, pracoval v Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky. Od roku 2008 pak v Ústavu pro výzkum totalitních režimů. V roce 2013 byl jmenován ministrem kultury obsahovým expertem v oblasti kinematografie a činnosti v oblasti filmové vědy.

Proč jste si vy sám vybral právě historii?
Mě historie zajímala vlastně od mládí. Možná to bylo dané tím, že práce historika, zejména pokud studuje nejnovější dějiny a studuje případy, které jsou politicky motivované, represe, kauzy, které nejsou ještě objasněné, tak to má něco společného s detektivkami. Ty jsem měl vždy rád a zajímaly mě případy, které byly neobjasněné. Přišlo mi vždycky zajímavé se zabývat případy, které ještě nikdo nezkoumal, nebo se mu nepovedlo něco najít. Díky tomu, že po roce 1989 padl komunistický režim, postupně a trvalo to řadu let a nebylo to jednoduché, se postupně otevíraly archivy. To byl takový první motiv, proč jsem si vybral nejnovější dějiny. Nejdřív jsem chtěl ale studovat období jiné, zajímaly mě počátky Přemyslovců a počátky pronikaní křesťanství. Potom jsem se ale při studiu historie, někdy v prváku v Praze, dostal na semináře několika zajímavých historiků a učitelů, ti mě nasměrovali na nejnovější dějiny, které mě začaly velmi bavit.

Vy jste spolupracoval i na hraných filmech, a to třeba s autory filmu Hořící keř o Janu Palachovi. Jeho osudem se zabýváte už dlouho. Byl jste k spolupráci na filmu přizván hned na samém začátku?
Ne, dostal jsem se k tomu v situaci, kdy už se blížilo natáčení a stále se přepracovával scénář. Dostal jsem za úkol jednak odhalit, co je špatně a co není, měl jsem také najít nějaké archivní dokumenty. To se tam myslím trochu odrazilo. Potom ta moje role spočívala v takových drobných věcech, jak vypadal rodinný dům Palachových ve Všetatech, kde se natáčelo, jak vypadalo to sebeupálení a podobně. Ta práce zajímavá a jsem vděčný, že jsem se na tom mohl podílet.

Když se ohlédnete za vším, co jste za těch pomalu dvacet let, co se historií na vědecké úrovni zabýváte, zjistil, co vám udělalo největší radost?
Já myslím, že to nejsou dokumenty, které člověk zkoumal a četl, byť řada z nich byla velmi zajímavá, ale bylo to setkávání s pamětníky. Myslím si, že to je úplně největší odměna pro historiky, protože často ty dokumenty nejsou jenom svědectvím o nějakých zradách a špatném chování lidí, ale také o lidech, kteří se chovali opačně, kteří neustoupili ze svých názorů, byli aktivní proti diktatuře, snažili se pomáhat ostatním lidem. Ta možnost se potom setkávat s velmi zajímavými lidmi a povídat si s nimi o tom, co v těch v dokumentech je, to je to nejlepší, co v práci historika může být.

Kdybyste se ještě jednou rozhodoval, vyberete si stejné období, kterým se budete jako historik zabývat?
Asi ano, ale nevím, jestli bych chtěl být historikem. (smích)

Při posledních Záletech seděl na vašem místě dvojnásobný medailista z olympijských her Daniel Havel a ptá se, jestli vaše historické vědomosti dosahují i do historie sportu a české kanoistiky.
Bohužel dějinami kanoistiky jsem se nezabýval. Já se rád dívám, když občas běhám, protože bydlím na rozmezí Holešovic a Letné, na ostrově, kde je kanoistická dráha a obdivuji tento sport. Sportovní dějiny mě zajímají právě v situaci, kde se sportovci dostávali do problémů s totalitními režimy. Těch případů je taky celá řada. Navíc sportovci jsou od 20. století takovými celebritami a ten zájem režimů využívat je, je taky velký. Je to velmi zajímavé téma.

Radiodokument