Osudové ženy – Marie Švermová (2017)

Přidal: Premek |

Květen 9, 2017

Desátý díl cyklu nazvaného „Osudové ženy“. Každý týden vám nabízíme portréty femmes fatales, žen, které ovlivňovaly politický i kulturní život. Tento díl připravila a slovem provází Ivana Denčevová. Autorem dokudramat je Hynek Pekárek. Režie Michal Bureš.

Účinkují Jitka Ježková, Martin Myšička, Aleš Procházka a Alexej Pyško. Hostem historik Michal Stehlík.

Natočeno 2017. Premiéra 12. 5. 2017 (ČRo 2 Praha, 18:30 h) v cyklu Osudové ženy. Repríza 14. 1. 2023 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.). K poslechu zde.

Lit.: Denčevová, Ivana: Z přesvědčené komunistky signatářka Charty 77. Osudové ženy: Marie Švermová. In web ČRo 2 Praha, 12. 5. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Poválečná poslankyně Národního shromáždění a členka ÚV KSČ odsouzená v 50. letech během politických procesů.

Komunistické přesvědčení Marii Švermovou (1902–1992) provázelo celý život. Prožila ho na výsluní i ve stínu. Také její milostné vztahy proběhly vlastně pouze v prostředí strany. Byla přitažlivá a to jí taky málem stálo život…

Konfrontace s válkou a chudobou

Narodila se do chudé rodiny Švábových, která ji nutně formovala k horování pro sociální spravedlnost. Stala se přesvědčenou členkou a funkcionářkou nově vzniklé Komunistické strany Československa (KSČ). Ve 20 letech pracovala jako sekretářka a překladatelka, zároveň dálkově studovala práva.

Tehdy se taky na jedné ze schůzí seznámila s o rok starším Janem Švermou. „Pro poválečnou generaci konfrontovanou s hrůzami války i chudobou bylo nové komunistické hnutí velmi přitažlivé. Mladí byli motorem pro budoucí revoluci. A Šverma patřil k intelektuálním postavám tohoto hnutí,“ popisuje historik Michal Stehlík.

„Manželství se mi zdálo měšťácké. Romanticky jsem se domnívala, že opravdový funkcionář se nesmí ničím vázat, ani láskou a už vůbec ne rodinou… Své poslání jsem viděla v revoluci.“
Marie Švermová v dopise manželovi

Moskevská emigrace

Po narození dcery oba odjeli studovat do Moskvy a stali se vedoucími členy KSČ. Ve 30. letech se on stal šéfredaktorem Rudého práva a ona byla jako spolupracovnice Komininterny vyslána do Moskvy. Tam taky po Mnichovu s celou rodinou a dalšími komunistickými funkcionáři emigrovali.

Jejich politická aktivita ale pokračovala. Marie už jako rozhlasová novinářka dál propagovala komunismus. „Chtěli osvobodit Československo. Ale nad tím vším bylo marxistické učení a budování socialismu,“ vysvětluje historik Michal Stehlík. Šverma musel v souvislosti se Slovenským národním povstáním (1944) jako politický pracovník na Slovensko. Jenže při horském přechodu zemřel.

Dát košem obávanému Kopeckému

Po válce se ovdovělá Švermová vrátila spolu s dalšími komunisty. Nejdřív na Moravě „organizovala komunistické ženy“. V Brně potkala i o 10 let mladšího ambiciózního krajského tajemníka Ottu Šlinga. Jejich milostný vztah pak trval několik let, přestože Šling byl ženatý otec. V té chvíli se s nabídkou sňatku objevil jiný muž.

Byl to jeden z nejobávanějších a nejmocnějších mužů doby, ministr informací a kultury Václav Kopecký. Marii znal už od mládí z tzv. marxistického sdružení. Už tehdy ji prý obdivoval. Sám už ženatý byl, to mu ale nebránilo nabídku k sňatku vyslovit. Marie ho odmítla. A to se jí vymstilo.

Když v 50. letech v rámci „zostření třídního boje“ došlo i na mýcení ve vlastních (komunistických) řadách, dostal Otto Šling trest smrti. Před soudem s Marií Švermou líčil Kopecký pikantnosti z jejího osobního života a plival na ni kvůli „špinavému poměru s Ottou Šlingem“. Odsoudili ji na doživotí. Zřekla se jí celá rodina.

Z nadšené komunistky Chartistka

Na svobodu se dostala až v roce 1956. Později usilovala o rehabilitaci. Svou i dalších nespravedlivě odsouzených. Zapojila se do reformního Pražského jaro. Po okupaci v roce 1968 se ale opět dostala do role kritičky poměrů, což ji vedlo až k podpisu Charty 77.

„Na jejím ideovém přesvědčení se během života patrně nic nezměnilo. Změnilo se ale její přesvědčení, kdo a jak myšlenky realizuje. Na svých názorech setrvávala,“ popisuje historik. Když Marie Švermová v 90 letech zemřela, ležely v obřadní síni vedle sebe věnce KSČ i Charty 77.

Radiodokument