Pro a proti – Lidice (2017)

Přidal: Premek |

Červen 15, 2017

Jsou 75 let od vypálení Lidic veřejnosti známé všechny okolnosti tragédie? Připravila Veronika Sedláčková. Hosty byli publicista Luděk Navara a historik a místopředseda komunistické strany Josef Skála.

Natočeno 2017. Premiéra 13. 6. 2017 (ČRo Plus, 9:34 h). K poslechu zde.

Lit.: Sedláčková, Veronika – Čihák, Ondřej: Upíral minulý režim zásluhy Heydrichovým katům? Jiná doba, jiné akcenty, vysvětluje komunista. In web ČRo Plus, 13. 6. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Od vypálení Lidic uplynulo pětasedmdesát let. Je na čase kromě připomínky lidické tragédie také ocenit československé vojáky, kteří provedli zřejmě nejznámější čin protinacistického odboje, atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha? Máme dnes po desetiletích komunistického režimu zkreslený pohled na tyto události?

„Víme, jak se před rokem 1989 vyučovala historie a kolik se zamlčovalo,“ připomněl v pořadu Pro a proti publicista Luděk Navara.

Podle něj byly dávány akcenty na jiné události. „Především se učilo o osvobození republiky Rudou armádou, a o Američanech se nemluvilo vůbec. Všechny ostatní události, včetně atentátu na Heydricha, byly potlačovány, měly být méně významné, méně zajímavé.“

„Třeba to byly jen špatné akcenty, že se akcentovalo něco jiného než dnes. Myslím, že bude trvat dlouho, než se s tím vyrovnáme,“ tvrdí Navara.

„Čechoslováci neměli mnoho možností, jak přispět k vítězství spojenců. Jejich rozhodnutí bylo správné. Útočili na hlavu Třetí říše a její citlivé místo. “
Luděk Navara

Ten ale vítá, že se společenské povědomí o atentátu na Heydricha pomalu začíná měnit, a veřejnost vnímá tuto událost vyloženě pozitivně.

„Každý národ bojuje za svojí svobodu způsobem, jakým může. Československo v té době v podstatě neexistovalo, a atentát byl způsob, jakým přispělo k vítězství nad nacismem,“ shrnul novinář.

Historik a místopředseda Komunistické strany Čech a Moravy Josef Skála si není vědom, že by byla historie lidické tragédie za minulého režimu zkreslována. „Ale výklad historie je mrzačen, zvláště dnes,“ dodal.

„Nezpochybňuji hrdinství těch lidí, ale bezprostředním motivem atentátu na Heydricha bylo posílit pozici londýnského exilu v úsilí o prohlášení nulity mnichovského diktátu. “
Josef Skála

Komunista popírá, že by byly v minulém režimu potlačovány činy západního odboje, mezi které útok na Heydricha patří.

„S tím se nedá souhlasit. Já si pamatují kultovní film Atentát z 60. let. Lidice byly postaveny znovu krátce po válce, lidické ženy byly oceňovány a vyzvedávány. A sovětských vojáků tu padlo tisíckrát víc než amerických, ale není pravda, že by se hovořilo tisíckrát více o sovětských vojácích.“

Historik je přesvědčen, že příčinu Heydrichiády nikdo nezamlčoval. „Pánové Gabčík, Kubiš a další nebyli nikdy ostouzeni, naopak byli uznávání jako hrdinové. Proporce byly dány v celkovém kontextu, kdo měl jaký podíl. Sovětská armáda zničila osmdesát procent síly Wehrmachtu, takže to jsou objektivní fakta.“

„Samozřejmě, že každá doba má své akcenty, to je pravda, ale historická pravda je taková,“ konstatoval Josef Skála.

Lit.: Padevět, Jiří – Blažek, Petr – Sedláčková, Veronika: Pořád nechápu, proč dávají veřejnoprávní média prostor propagandistům zločinného režimu. In Facebook, 15. 6. 2017 (status + debata). – Cit.: Jiří Padevět: Pořád nechápu, proč dávají veřejnoprávní média prostor propagandistům zločinného režimu.

Petr Blažek: Pan Skála vítal sovětské osvoboditele, ovšem v roce 1968, přímo na Ruzyni 21. 8. Psal příspěvky pro Zpravy (přečtěte si poslední dopisy Jana Palacha). Spolupracoval s StB, krycí jméno Josif. Byl předsedou Mezinárodního svazu studenstva, což byla filiálka KGB. Bylo by dobré tyto informace uvádět při jeho představení.

Veronika Sedláčková: Dobrý den, pánové. Díky, Petře, za ty informace. Pořad, který moderuju, je z principu střetem názoru z opacnych pólu politického spektra. Tyhle názory, které se nám nemusí líbit, mají určité (často nezanedbatelné) zastání v určité části společnosti, ve které žijeme. Ti lidé nezmizí, když o nich nebo s nimi nebudeme mluvit. Podle me je lepší konfrontovat je s tou částí společnosti, která s nimi nesouhlasí a má (předpokládám) dostatek arfumentu k polemice. Vyloučit ty, s nimiž nesouhlasíme z veřejné diskuse může, myslím, nadělat víc škody než užitku. Jde samozřejmě o to, reagovat ve chvílích, kdy se kdokoliv snaží překrucovat fakta či historii. Jde zkrátka o způsob, jek je tato debata vedena. Já si stojím za tím, že se ze všech sil snažím tuhle roli plnit dobře. Máte li pocit, že jsem to někdy nedělala, ráda privitam Vaše reakce. Preju vám pěkný den.

Jiří Padevět: To je moc dobře, že pořad je střetem názorů z opačných pólů politického spektra, i když mě to spíš připadá jako střet demokrata a propagandisty zrůdné ideologie. Nicméně druhý odboj by neměl být předmětem debaty politické, ale debaty historické. Zvát ideologa, vyznávajícího zločinnou ideologii, je podle mne úplně špatně.

Petr Blažek: A nevylučuji soudruha Skálu z diskuse, hovořím o jeho představení. Diskutoval jsem s ním v pořadu Máte slovo. Proč není uvedeno, že je to Josif?

Veronika Sedláčková: Já, Petře, neříkám, že ho vylučuješ z diskuse. Poděkovala jsem ti za informace, které ráda využiju. K úrovni diskuse v Máte slovo se vyjadřovat nebudu, ale i tak zjevně může vypadat debata ve veřejnoprávním médiu. Znovu opakuji, jestli je tu výhrada ke způsobu, jak vedu diskusi já, díky za ni předem. Snažím se vždy dát prostor argumentům, které reagují třeba i na „zločinnou ideologii“, jak píše Jiří Padevět. Protože, podle mého soudu, je třeba nabídnout veřejnosti konfrontaci i s názory, které můžou být založené na lži a demagogii. Ať chceme nebo nechceme, v Česku žije dost lidí, které těmto lžím a demagogii věří. Můj úkol novinářky není lidi předem odsuzovat nebo posuzovat, ale přivést je do situace, kdy musí obhájit, co tvrdí. Případně ze svobodné diskuse vyplyne, že své názory obhájit nedokážou. Ponechat tyto názorové proudy pouze v médiích, které takovou konfrontaci nenabídnou a které podávají toto vidění světa jako jediné a správné, by bylo, myslím si, chybou.

Radiodokument