Dějiny dětství 1/? (2017)

Přidal: Premek |

Červenec 19, 2017

Připravil Radek Kříž.

Natočeno 2017. Premiéra 1. dílu 19. 7. 2017 (ČRo Plus, 6:25 h.). K poslechu zde.

Lit.: Kříž, Radek: Dějiny dětství: Za vraždu dítěte byla matka pohřbena zaživa a probodnuta kůlem. In web ČRo Plus, 19. 7. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Dětské sňatky byly na denním pořádku. Děti se trestaly fyzicky a nikdy nebyly šťastné. A vždycky se k nim přistupovalo jako k malým dospělým… Na stereotypy kolem dětství se rozhodl detailně podívat Historický ústav Akademie věd. V unikátním projektu Dějiny dětství studuje z různých úhlů pohledu, jak se k dětem v průběhu staletí chovaly rodiče a instituce.

Zatímco přístup k dětem byl v minulosti v mnoha případech daleko méně citlivý než dnes, za zabití novorozence čekal matky krutý trest – zahrabání zaživa a probodnutí kůlem.

V rámci projektu Dějiny dětství řeší Historický ústav i dobovou problematiku infanticidy, tedy zabíjení dětí. Ředitel Historického ústavu Akademie věd Martin Holý popisuje, že tento prohřešek byl trestán zahrabáním a probodnutím matky až do 17. století. Později se od zahrabávání zaživa přistoupilo nejdříve ke stětí a následnému vykonání procesu zahrabání těla a jeho probodení kůlem. To se praktikovalo až do 18. století.

Vědci vychází mimo jiné z takzvaných smolných knih, ve kterých se vedly záznamy o vyšetřování zločinů. Často prý šlo v těchto případech o nechtěná těhotenství, kdy by matka nemohla dále pracovat a uživit tak sebe ani dítě. Přestože ne vždy muselo jít o úmyslný trestný čin, brala tehdejší společnost zabití dítěte jako jeden z nejhorších přestupků proti lidskému i božímu řádu.

Historik Robert Šimůnek říká, že zbavování se nechtěných dětí nemuselo být tak výjimečné, jak bychom se dnes mohli domnívat. Například Vilém z Rožmberka na panstvích svého rodu zavedl kvartální kontroly děveček a služebného personálu. Tyto kontroly vykonávali takzvaní „vědci znalí ženami“, kteří těhotenství odhalili a nekalému počínání nastávajících matek tak mohlo být zabráněno.

„Někdy byly do věci zapojeny i porodní báby a jedním z těch krásných příkladů je, že matka hned po narození zaplatila právě porodní bábě za to, že dítě zahrabe někde daleko. Nicméně porodní bába si s tím nelámala hlavu a pohodila dítko hned za městem. Takže poté za tento čin pykaly obě dvě,“ vysvětluje Šimůnek.

Jan Zelenka z Historického ústavu Akademie věd ale připomíná, že k historickým pramenům je potřeba přistupovat kriticky. Když totiž dnes slyšíme například příběh z pozdního středověku, kdy vesnická dívka vypověděla, že své nedávno narozené dítě našla mrtvé a v panice tělíčko pohodila prasatům, neuvědomujeme si například, že středověk ještě neznal fenomén náhlého úmrtí kojence nebo poporodní psychózu, se kterými se dnes relativně běžně setkáváme.

Radiodokument