Portréty – Rosa Luxemburgová (2019)

Přidal: Premek |

Leden 16, 2019

V úterý uplynulo sto let od vraždy Rosy Luxemburgové, respektované teoretičky marxistické politické ekonomie a významné levicové aktivistky. Osudným se jí stalo levicové povstání, které německá vláda během několika hodin tvrdě potlačila za pomoci pravicových bojůvek. Jaká byla žena, která kritizovala Lenina za pomýlení a sektářské chování, na to v pořadu Portréty odpoví historik Jan Adamec. Připravil a moderuje David Hertl.

Hovoří historik Jan Adamec.

Natočeno 2019. Premiéra 17. 1. 2019 (ČRo Plus, 20:05 h). Repríza 13. 8. 2020 (ČRo Plus, 11:10 h.).

Lit.: Hertl, David: Teror je pouze nouzové opatření, říkala Rosa Luxemburgová. Od jejího zavraždění uplynulo 100 let. In web ČRo Plus, 15. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Svoboda je vždycky svobodou pro toho, kdo myslí jinak. Svoboda, rezervovaná pouze pro členy jedné strany, není svobodou.“ To jsou slova ženy, která byla řadu let ikonou socialistické revoluce: Rosy Luxemburgové (1871-1919).

Její hrob v Berlíně se vždy v polovině ledna stane místem setkání levicově až ultralevicově naladěných lidí, z nichž mnozí si Luxemburgovou zařazují kamsi po bok Ernesta „Che“ Guevary. K revolucionářům, kterým „o něco“ šlo a za svoji myšlenku byli ochotni i zemřít. Jako obvykle je to až příliš velké zestručnění příběhu.

Mluvčí radikálního křídla

Dívka z dnešního východního Polska, které tehdy bylo součástí carského Ruska, se od nejútlejšího věku pohybovala v kruzích radikální levice. Když jí v roce 1889 hrozilo zatčení, odjela do Švýcarska, kde studovala filozofii, ekonomii a práva.

Později získala sňatkem německé občanství a organizovala sociálně demokratické hnutí na území dnešního Polska. „Dala do služeb socialismu celé své nadání vědecké i literární, všechnu svou energii politického agitátora a organizátora,“ napsal o ní před lety historik Robert Kvaček.

Luxemburgová patřila k radikálnímu křídlu sociální demokracie, na počátku 20. století byla jednou z jeho hlavních mluvčí. Odmítala podíl na politické moci a plánovala světovou revoluci.

Bolševický převrat brala s rezervou

Vyhraněné postoje, které zastávala, ji v letech první světové války přivedly do německého vězení. Propuštěna z něj byla na samém konci války, téměř přesně rok po bolševickém převratu v Rusku, 8. listopadu 1918. Nástup bolševiků k moci brala s rezervou. Kritizovala Leninův postup používající metody zostřeného třídního boje, Leninovo a Trockého počínání označila za pomýlené a sektářské.

„Dekrety a vláda teroru jsou pouze nouzová opatření. Historickou misí proletariátu, když se dostane k moci, musí být, že namísto buržoazní vytvoří socialistickou demokracii, a nikoli zničí jakoukoli demokracii,“ psala Luxemburgová.

Nedlouho po jejím propuštění na svobodu vypuklo v lednu 1919 v Berlíně levicové povstání. Nová německá vláda proti němu rychle zasáhla a násilně ho potlačila za pomoci pravicových bojůvek Freikorps. Ty měly na svědomí smrt řady levicových lídrů a intelektuálů, mezi nimi i Rosy Luxemburgové, zavražděné 15. ledna 1919.

Její život a myšlenky připomíná v pořadu Portréty historik Jan Adamec.

Radiodokument