Téma – Kterýpak zvíře? (2012)

Přidal: Přemek |

Listopad 20, 2012

„Normální“ příběh jednoho vtipu z let normalizace. Týdeník Jiskra Rychnovska v srpnu 1974 otiskl jeden kreslený vtip. Celá redakce novin však kvůli němu byla do čtyř měsíců rozprášena. Připravil David Hertl. Technická spolupráce Roman Špála. Režie David Hertl.

Ukázky čte Jan Vlasák.

Připravil ČRo6 v roce 2012. Premiéra 18. 11. 2012 (ČRo 6, 20:10 h.; 50 min.). Repríza 31. 8. 2020 (ČRo Plus, 21:10 h.); 1. 8. 2023 (ČRo Plus, 21:10 h.) v cyklu Dokument Plus. K poslechu zde.

Pozn.: I v letech normalizace proklouzla občas do novin informace, ze které cenzorům vstávaly hrůzou vlasy na hlavě. Byl to i případ kresleného vtipu, zveřejněného v létě 1974 v okresních novinách Jiskra Rychnovska. (anotace)

Lit.: Hertl, David: Kterýpak zvíře? „Normální“ příběh jednoho vtipu z let normalizace. In web ČRo 6, listopad 2012 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V kalendáři byl čtvrtek 1. srpna 1974. Média – tehdy ještě vlastně sdělovací prostředky – měla hlavní téma žně, například čtenáři Rudého práva se v hlavním článku na straně 1 dočetli, že dobře sklidit znamená mít dobře seřízené stroje, nebo že na stavbě pražského metra padl rekord, když raziči mezi stanicemi Muzeum a Náměstí Míru vyrazili o čtyři metry tunelu víc, čímž překonali vlastní měsíční rekord…

Taková byla témata novin v dalším normalizačním roku. Stejného dne o rok dřív to nebylo jiné a 1. srpna 1975 psaly noviny to samé. Jen ty stanice metra byly jiné… Jakoby se čas zastavil. Srpen 1968 byl politickou prehistorií – a do Charty 77 bylo ještě daleko. Ale ani v téhle době „mezi srpnem a Chartou“ nebyla nouze o zajímavé příběhy.

Jeden z nich se začal psát v červenci 1974 v redakci okresního týdeníku Jiskra Rychnovska. Byla doba dovolených a v době, kdy redaktoři nemohli přidat pár policejních zpráv navíc nebo natáhnout článek o nežádoucích účincích opalování o několik odstavců, v té době se informace do okresních novin sháněly věru velmi špatně. A navíc ty dovolené! Šéfredaktor Jiří Kašpar odjel, šest stránek týdeníku leželo na bedrech jeho zástupce Vojtěcha Bašátka (který byl celé jaro v Krajské politické škole a do novin se vrátil před několika týdny) a redaktora Josefa Plachetky (který do novin přišel z konstrukce Adastu Dobruška teprve v lednu).

Bylo krátce před uzávěrkou první srpnového čísla a na straně 3 bylo stále ještě volné místo o velikosti čtyřikrát sedm centimetrů. Co tam dát? Všechna témata o čestných dárcích krve, o branné výchově na školách, o kouření a zdraví nebo o sociálně zdravotním kurzu pro dívky cikánského původu už byla vyčerpána…

Josef Plachetka si tehdy vzpomněl, že v jedné skříni leží už delší dobu obálka s kreslenými vtipy. Do redakce je kdysi poslal nějaký kreslíř. Okresní týdeník vtipy moc netiskl…, ale bylo léto… okurková sezona … co tam jenom dát? Vylovil obálku a před šéfredaktorova zástupce položil tři perokresby vtipů na čtvrtce ve formátu A4. Byly spíš podprůměrné než průměrné, ostatně z čeho si také v té mizerné době dělat legraci? Nejspíš tak z maloměšťáků, z klackovité mládeže nebo nepoctivých vedoucích v masně. Tenhle vtip zcela v tomto duchu bojoval proti vandalům, kteří ničí veřejnou zeleň. Nějaký zahradník na něm pohraboval trávník, přes který vedly odspoda nahoru stopy velkých bot – a zahradník si k tomu říká: Kterýpak zvíře?

V tom spěchu bylo rozhodnutí jednoduché: ano, dáme to tam. Když Jiskra Rychnovska ve čtvrtek 1. srpna 1974 vyšla, nic nenasvědčovalo tomu, jakou bouři tenhle vtip vyvolá. Těm o něco bystřejším totiž došlo, že tvar trávníku, který zahradník hrabe, je nějaký povědomý. Pak už jen stačilo noviny otočit tak, aby stránka byla „naležato“. Z trávníku se v tu chvíli stala silueta Československa a stopy velkých bot nevedly odspoda nahoru, ale od východu na západ. A byl srpen… Srpen!

A zatímco zástupce šéfredaktora odjel v neděli 4. srpna na vytouženou dovolenou do Jugoslávie, na zbytek redakce dopadaly hromy a blesky. Bdělí soudruzi si závadného vtipu všimli. Státní bezpečnosti, která se iniciativně ujala vyšetřování, nedalo mnoho práce vypátrat, kdo je autorem vtipu – a nakonec zjistila i to, jak se dostal do redakce a jak do novin.

Na tenhle vtip nemohlo mnoho lidí dlouho zapomenout. Do čtyř měsíců byla celá redakce Jiskry Rychnovska rozprášena (až na sekretářku, která prokazatelně za nic nemohla) a vlna hněvu soudruhů z Okresního výboru KSČ v Rychnově nad Kněžnou smetla i ideologického tajemníka, který měl noviny na starosti a podle mínění nadřízených je „neuhlídal“.

Příběh vtipu, který změnil životy mnoha lidí, vybízí k širším úvahám o normalizačním humoru a cenzuře. Jak fungovala a z čeho bylo možné dělat si legraci a z čeho už ne – o tom všem bude další dokument z cyklu Téma.

Radiodokument