Běžím, co mi síly stačí (2013)

Přidal: Přemek |

Říjen 17, 2013

Běh – nejpřirozenější způsob přesouvání z místa na místo, meta – za kterou lidé získávají slávu, tortura – kterou si lidé ordinují, aby byli štíhlí, zábava – bez které někteří neumějí žít. Jaké to je, běhat jen tak pro radost. Fascinace amatérských dálkových běžců. Připravila Martina Vodičková.

Natočeno 2013. Premiéra 6. 10. 2013 (ČRo 2 Praha, 22:05 h.; 30 min).

Po dokumentu beseda nejen na probíraná témata. Běh a běhání ve městech. Hosty budou tisková mluvčí běžecké ligy RunCzech Veronika Honsová a Václav Skřivánek – ředitel závodů RunCzech. RunCzech je celoroční běžecká liga, která nabízí běžecké akce na různé vzdálenosti pro nejširší věřejnost – pro běžce všech úrovní. Probíhá nejkrásnějšími místy a městy České republiky. Moderuje Dan Moravec. (89 min)

Lit.: Vodičková, Martina: Běžím, co mi síly stačí. In web ČRo 2 Praha, září 2013 (článek). – Cit.: Běh je nejpřirozenější způsob, kterým se lidé přesouvali z místa na místo, běh je metou, za níž lidé získávají slávu, běh je torturou, jíž si lidé ordinují, aby byli štíhlí, běh je zábavou, bez které někteří už neumějí žít. Běh je prý dokonce nejúčinnější lidskou zbraní, pravěcí lovci moc dobře věděli, jakou výhodu jim dávají jejich vytrénované svaly ve spojení s chytrým mozkem. Dokázali zvěř odehnat od napajedel a přísunu potravy a pronásledovat ji tak dlouho, dokud nepadla vysílením. Ač je to k nevíře, vítězili v téhle bitvě lidé. Třebaže už kořist štvát nemusíme, touha po vítězství v běhu v nás zůstala. Není třeba dobýt mety nejvyšší a stát na stupních vítězů, někdy úplně postačí, když vyhrajeme sami nad sebou.

Jaké je to koupat se ve vlastním potu při polykání běžeckých kilometrů jen tak pro radost, a jak moc tahle radost bolí? Zprostředkovat amatérské běhání, jako fenomén moderní doby, kterému podléhá čím dál tím více lidí, se rozhodla v dokumentu nazvaném „Běžím, co mi síly stačí“ zpracovat Martina Vodičková. Dala všanc zdraví, vsadila na chuť vlastního potu a sílu bezprostřední zkušenosti a své běžecké zážitky zaznamenala do pomyslného rozhlasového deníku běžce. Své běhání pro radost autorka zakončila příznačně absolvováním jednoho z hromadných běžeckých závodů, kde se utkala nejen s dalšími běžci, ale hlavně sama se sebou. A jak to dopadlo, kdo zvítězil?

Radiodokument