Historie Plus – Česká exilová nakladatelství za komunismu (2013)

Přidal: Přemek |

Listopad 28, 2013

Opravdu již nikoho nezajímá česká exilová literatura? Přitom byly doby, kdy se do Československa pašovaly v exilu vydávané publikace, které u nás nemohly vycházet ani se prodávat. Připravil David Hertl.

Hovoří bývalý exilový knihkupec a nakladatel Václav Hora, antikvář Jakub Cortés a historik Michal Přibáň.

Natočeno 2013. Premiéra 23. 11. 2013 v rámci pořadu Historie Plus (ČRo Plus, 21:10 h.; 50 min.).

Lit.: Hertl, David: Knížky z exilu, které nikdo nechce. In web ČRo, listopad 2013 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ještě před pětadvaceti lety patřily české knihy vydané v exilu nejen k velké vzácnosti v knihovnách – ale také k vítané kořisti celníků, kteří hledali nejen knihy, ale vůbec veškeré „emigrantské“ tiskoviny. Co se s touto literaturou děje dnes?

K nejznámějším exilovým nakladatelstvím patřila curyšská Konfrontace, kanadské ‘68 Publishers, kolínský Index nebo Křesťanská akademie v Římě. Přivézt si před rokem 1989 ze zahraničí nějakou česky tištěnou za hranicemi vydanou knížku bylo ale velmi složité, do určité míry i nebezpečné. Pro každého, kdo se o to pokusil, to v případě odhalení mohlo znamenat velké problémy. Přesto se takové knížky do Československa dovážely a nejednou se pak stávalo, že šly doslova z ruky do ruky.

Po roce 1989 se velká část produkce exilových nakladatelství objevila v Československu – pamětníci si možná vzpomenou, že v některých případech se knížky prodávaly doslova na ulicích. V následujících letech ty nejdůležitější a literárně nejhodnotnější práce, vydané předtím v exilu, vyšly v tuzemských nakladatelstvích. Skoro by se chtělo říci, že význam exilové literatury pak už jen klesal. Když se ale dnes podíváte na nabídku v českých antikvariátech, zjistíte zajímavou věc: exilová vydání některých knížek se tam pohybují i za ceny kolem tisíce korun za jednu publikaci. Takže exil opět „frčí“?

Ani zdaleka. Své by o tom mohl vyprávět třeba bývalý exilový knihkupec a nakladatel Václav Hora, který řadu let provozoval svůj obchod v západoněmeckém Frankfurtu. Ještě na počátku letošního roku měl v pronajatém skladu nedaleko od Prahy plné regály zajímavých exilových knih a časopisů. Když ho tak trochu nečekaně zastihla výpověď a hledání nových prostor, snažil se část své knihovny rozprodat. Ukázalo se, že zájem například o celé ročníky Tigridova Svědectví nebo Pelikánových Listů je minimální. „Listy alespoň hoří, jsou z dobrého papíru,“ říkal s notnou dávkou černého humoru Václav Hora, který si nedovedl vysvětlit, proč české veřejnost ztratila zájem o svou minulost.

Opravdu je dnes tak malý zájem o exilovou literaturu? V čem spočívá dnes její hodnota, má nám dnes ještě co říct? Nebo už jde jen o sběratelskou záležitost pro pár nadšenců?

Na tyto a další otázky v pořadu Historie Plus s podtitulem Knížky z exilu, které nikdo nechce, odpovídají bývalý exilový knihkupec a nakladatel Václav Hora, antikvář Jakub Cortés a historik Michal Přibáň.

Lit.: Hnilička, Přemysl: Vážený pane Hertle… (28. 11. 2013, soukromá korespondence). – Cit.: Vážený pane Hertle, poslouchám právě Váš dokument pro cyklus Historie Plus a nedá mi, abych aspoň trochu neglosoval Vaši otázku: má dnes skutečně ještě někdo zájem o exilovou literaturu?

Inu, má. Já jsem začal sbírat exilovky asi před desíti lety. Stalo se to spíše náhodou – do brněnského Antikvariátu Pod věží na Rašínově ulici dorazil výrazný „kontraband“; rakouský sociální demokrat, který pravděpodobně léta podporoval různá exilová nakladatelství (a to již od padesátých let), zemřel – a jeho potomci byli natolik uznalí, že jeho rozsáhlou českou exilovou knihovnu nevyhodili, ale postupně ji odváželi právě do Brna. Paní antikvárnice jednotlivé tituly nabízela za cenu, kterou jsem mohl dát, a tak jsem si vytvořil pěkný základ pozdější sbírky. Dodnes si vzpomínám, jak jsme se s panem Gruntorádem občas srazili ve dveřích – a jeden z nás (ten, co právě přišel z venku) vždy tušil, že jde tak trochu zbytečně..

Později se mi podařilo navázat kontakty s dalšími sběrateli či znalci a ti mi pomáhali sehnat to, co mi chybělo. Určitě mám jen zlomky toho, co se za léta vydalo, ale sbírka mi dělá radost.

Zdali jen sbírám nebo i čtu? To je ošemetná věc: jak víte, jde většinou o paperbacky a v případě vázaných knih z Konfrontace je problém v nedokonalosti oněch pevných vazeb, takže si většinou knihu přečtu v novém vydání (po roce 1989) a exilovky uchovávám co vzácný artefakt ohromné lidské nezdolnosti.

Dvojí záplava „exilového mlýna“ mne velmi mrzí, přeci jen je to velká ztráta. To, že knihovny vykupují poklady, jež ukrývá, levněji než bývalo běžné, má své důvody. Knihovny mají velmi napjatý rozpočet (sám v jedné pracuji, tak to mám z první ruky) a navíc se samy omezují výdobytky moderní civilizace, jakými jsou například výběrová řízení (téměř) na vše, včetně nákupu knih. Jakákoliv předem neplánovaná a neschválená položka (jako například skvělá nabídka velkého množství exilové literatury) tak způsobí v podstatě mnoho problémů – a nemá-li knihovna osvícené vedení, vědomé si cennosti takového materiálu, je velmi obtížné takové knihy vykoupit.

Soukromníci to mají ještě horší – věřte, že bych hned napochodoval do mlýna a odvezl si co jen mohu – ale už teď mám byt obložený knihovnami a v nich knihy ve dvou řadách; štěstí jen, že máme suchý sklep se stabilní teplotou, už jsem knihami zaplnil i dvě sklepní kóje…

Situace v antikvariátech není o moc lepší: pokud se exilovka přeci jen objeví, cena se pohybuje okolo 300 – 700 Kč, pokud jde např. o Hry Václava Havla v torontském vydání, jde cena přes 1000 kč. Leč vzdělanec má dnes více než dříve hluboko do žlabu, a tak nemůže utratit za knihy úplně všechno, co mu zbude po zaplacení nájmu, jídla et cetera. (…)

Radiodokument