Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista (2001)

Přidal: Přemek |

Srpen 16, 2005

Jan Kopecký. Rozhlasová verze biblické divadelní hry, vycházející z lidového umění barokní doby. Z podkrkonošských her českého lidu připravil pro Mahenovu činohru v roce 1965 Jan Kopecký. Pro jeviště Divadla Husa na provázku zadaptovali Eva Tálská, Bořivoj Srba a Radan Koryčanský. Scénická hudba Miloš Štědroň. Diriguje Jan Ocetek. Dramaturgie Kateřina Halaštová. Režie Eva Tálská a Zdeněk Kozák.

Osoby a obsazení: Ježíš (Michal Bumbálek), Jidáš (Vladimír Hauser), Majdalena (Dita Kaplanová), Čert Demon (Jiří Pecha), Opovědník (Pavel Zatloukal), Kaifáš (Jan Kolařík), Matka (Gabriela Ježková), Petr (Radim Fiala), Marta a Salome (Ivana Hloužková), Marie Jakubova, cizoložnice, Eva (Kateřina Šudáková), Veronika (Eva Vrbková), Pilát (Ladislav Lakomý), Velekněz Annáš (Miloslav Maršálek), Hyrkán, Adam (Tomáš Sýkora), Mikodym, anděl (Jan Zrzavý), smrt (Alena Ambrová), Hejkman (Roman Slovák), Lazar, Otec (Jan Leflík), Rezidendarus (Zdeněk Ratajský), Jan (Josef Koller), kati (Ivory Rodriguez, Vlastislav Hemzal a Aleš Kuchař), Jan Křtitel, Dismas (Jan Adámek), čerti a vojáci (Jiří Hejcman, Martin Holla a Tomáš Pavčík), Tomáš (Martin Chamer), Bartoloměj (Tomáš Kudlička), Filip (Lukáš Tvrďoch), Jismas (Josef Mička), žena z davu, děvka (Kateřina Mančalová), hlasy (Martin Zoubek, Marie Stojanová).

Nastudovalo Brno v roce 2001. Premiéra 25. 12. 2001 (Vltava 20.05 – 21.50). Repríza 14. 4. 2017 (ČRo 3 Vltava, 19:30 h) na Velký pátek; 1. 4. 2018 (ČRo 2 Praha, 20:00 h); 22. 4. 2019 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h).

Lit.: Hnilička, Přemysl: Úspěšné brněnské Velikonoce. In Týdeník Rozhlas 18/2012 (recenze). – Cit.: Letošní velikonoční vysílání na rozhlasových vlnách obohatilo hned dvěma tituly brněnské studio. Zatímco první z nich zapadá do velikonočního schématu naprosto, druhý se do něj dostal spíše náhodou. V obou případech se však dá hovořit o úspěchu.
Rozhlasová inscenace divadelního nastudování Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista v podání Husy na provázku vznikla v roce 2001. Úpravy inscenací Divadla Husa na provázku mají již mnohaletou tradici (Chameleon, Justýna aneb Maléry ctnosti, Labyrint světa a lusthauz srdce), proto potěšila i tato nahrávka. Milovník českého lidového divadla Jan Kopecký sepsal text podle pašijových her z Podkrkonoší již v šedesátých letech pro brněnskou činohru. Legendární inscenace režiséra Evžena Sokolovského z roku 1965 je dodnes pro mnohé diváky divadelním zážitkem a stejný pocit lze mít i u rozhlasové verze, a to nejen proto, že několik tvůrců se podílelo na obou nastudováních (režisérka Eva Tálská dělala asistentku režiséra Sokolovského, Ladislav Lakomý hrál kdysi Krista, nyní Piláta, obě inscenace dramaturgicky vedl Bořivoj Srba). Provázkovská inscenace nebyla pouhou nostalgickou replikou; novou hudbu složil Miloš Štědroň, který v ní rafinovaně pracuje s aluzemi lidových písní. Překvapí prvotřídní práce se zvukem a citlivá spolurežie Zdeňka Kozáka. To vše dává zcela zapomenout na to, že předloha měla divadelní tvar. Z hereckého ansámblu nutno jmenovat vynikajícího Jiřího Pechu (Demon), Michala Bumbálka (Ježíš), Vladimíra Hausera (Jidáš), Alenu Ambrovou (Smrt) a Ladislava Lakomého, jehož Pilátem si Český rozhlas tiše připomněl první výročí jeho odchodu.

Lit.: anonym: Jan Kopecký: Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista. In web ČRo 32 Praha, 1. 4. 2018 (článek). – Cit.: Pašijová hra, která vychází z podkrkonošských lidových her 18. století.

V roce 2000 byla na jevišti brněnského Divadla Husa na provázku uvedena pašijová hra Jana Kopeckého. Spirituální text byl v citlivém inscenačním provedení režisérky Evy Tálské zakomponován do obsáhlého hudebně dramatického díla. Přenesením do rozhlasové podoby neztratil původní divadelní tvar autentičnost, ani hloubku neokázalého, přesto velkolepého tvůrčího počinu.

Tradice uvádění biblických her je v českém prostředí spojena s barokním lidovým uměním. Zájem teatrologa Jana Kopeckého o tento kulturní jev, ale také znalost adaptačního a dramaturgického úsilí avantgardního režiséra E. F. Buriana, ho inspirovaly k vlastním autorským úpravám několika původních textů pro soudobé divadlo.

Autor ji v roce 1965 napsal pro brněnskou Mahenovu činohru. V tehdy legendárním nastudování režiséra Evžena Sokolovského a za přispění dramaturga Bořivoje Srby vznikla „spontánně přijímaná i bouřlivě diskutovaná inscenace, která do svého násilného stažení z repertoáru zaznamenala 150 repríz.“

Rozhlasové hry