Salcburský guláš (2009)

Přidal: Přemek |

Říjen 2, 2009

Jaroslav Rudiš – Petr Pýcha. Tragikomedie o setkání jediného učitele hry na harfu ve Střední Evropě a příležitostného hudebního kritika doktora Otty Němce a hasiče na penzi Ladi Káry. Dramaturg Martin Velíšek. Režie Aleš Vrzák.

Osoby a obsazení: Otto Němec, estét a jediný učitel harfy ve Střední Evropě (Bořivoj Navrátil), Laďa Kára, profesionální hasič a amatérský herec (Josef Somr), Klára, pečovatelka a snowboardistka (Martha Issová) a moderátorka kulturní rozhlasové stanice (Bára Štěpánová).

Natočeno v roce 2009 (47 min). Premiéra 1. 10. 2009 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 20:50 h.). Repríza 9. 3. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h); 28. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 7. 8. 2022 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.

Světová premiéra rozhlasové hry byla v programu „pro unavené oči“ v pátek 14. 8. 2009 od 16:30 hod. na 6. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Fresh Film Fest, který proběhl od 12. do 16. srpna 2009 v Karlových Varech.

Lit.: Hnilička, Přemysl: Je to náš gulášek. Tak si jej snězme. In web Panáček v říši mluveného slova, 2. 10. 2009 (recenze).

Pavlovský, Petr: Rozhlas – Dialog s minulostí. In Divadelní noviny 17/2009 (recenze). – Cit.: (…) Z hlediska struktury a formy naplňuje text vrchovatě všechna specifika rozhlasové hry. S dodržením jednoty místa a času: jsme v bytě starého muzikanta Otty Němce („jediný učitel hry na harfu ve Střední Evropě a příležitostný hudební kritik“ – Bořivoj Navrátil), u kterého je na obvyklé výroční návštěvě jeho dávný kamarád, profesionální hasič a amatérský herec Laďa Kára (Josef Somr). Po celou dobu se průběžně zaobírají přípravou titulního jídla, které je pro tato jejich setkání tradiční. Vaření a různé repliky, které se k němu vztahují (současnost), vytvářejí jakousi banální významovou clonu, skrze níž opakovaně pronikají narážky na minulost obou postav a na charakter jejich vztahu. Jde o bývalé spolužáky ze střední školy, jejichž životní osudy byly v rozporu s relativní idylou večera až protichůdné. Už v sedmnácti letech stáli politicky na opačných stranách. Zatímco Otta měl už na škole přezdívku Berija, Laďa z ní byl pro jakýsi protistalinský výrok v roce 1952 vyloučen. A připomene Ottovi: I ty jsi tehdy proti mně zvedl ruku.

Jejich další osudy jsou až obligátní, zatímco Laďa byl u PTP a pak to dotáhl na hasiče, Otto vstoupil do strany a udělal kariéru jako pedagog umělecké školy, zřejmě JAMU (příběh je jednou poznámkou a Laďovým křestním jménem situován do Brna). Po roce 1969 byl Otta vyhozen z partaje i ze školy, údajně jenom proto, že jeho tehdejší manželka emigrovala. Zde autoři nedostatečně diferencují, protože v takových souvislostech se tehdy přinejhorším ze strany vyškrtávalo a z práce nevyhazovalo.

Společné vaření guláše je prostě jakousi „tlustou čárou za minulostí“, která je ovšem znovu a znovu prorážena náhodnými konfrontacemi. Somrův Kára z nich vychází jako se životem smířený, vyrovnaný a v podstatě pozitivní člověk, Navrátilův Němec jako lehce paranoický, permanentně ublížený neurotik, který není schopen připustit si jakékoli minulé provinění či pochybení. Navíc má stále ještě profesionální ambice – celý večer očekává telefon z rozhlasu, do kterého by odříkal svou recenzi na jakýsi koncert. Několikrát si ji zkouší říkat na nečisto. Těsně před relací dojde mezi nimi k lehké potyčce, po které Němec zkolabuje. V tom se ohlásí rozhlasová redakce. Kára se snaží do sluchátka odříkat text za něj – symbol odpuštění.

Nepravděpodobný, poněkud schematický děj oživují oba skvělé herecké výkony pánských špiček našeho současného rozhlasového herectví.

Rozhlasové hry