Zweiäugiges Wortspiel (Slovní hra o dvou očích, 1971)

Přidal: Premek |

Únor 18, 2022

Bohumila Grögerová. Experimentální rozhlasová hra. Hudba Heinrich Konietzny. Režie Günter Bommert.

Osoby a obsazení: portrét (Ingeborg Thomass), mužské oko (Siegfried Wischnewski), ženské oko (Rosemarie Fendel), mužský chór (Bernd Duzynski, Gunter Cremer, Lothar Rollauer, Willkit Greuel, Rudolf Schumann), ženský chór (Barbara Ammann, Martel Ferber, Christa Adomeit, Gretl Tonndorf), mužský hlas (Erich Herr), ženský hlas (Antje Roosch), družička (Barbara Ammann), svatební průvodce (Bernd Duzynski), děti (Susanne Kluftinger, Bettina Tschunky a Eckart Lenz).

Nastudoval SR/BR v roce 1971. Premiéra 19. 5. 1971 (21 min.).

Pozn.: Es geht um einen Mann und eine Frau bzw. um ein Männerauge und ein Frauenauge, die Ausschau halten nach Wörtern. Der letzte Satz des Männerauges lautet: „Wir haben eine begrenzte Aussicht. Wir kennen nur Wortgegenden.“ Worauf das Frauenauge antwortet: „Es geht bloß um Worte. Und was ist ein Wort?“ Diese Frage berührt die Frage nach der Verläßlichkeit von Worten. Zwar benennen die beiden Personen in immer neuen Versuchen bestimmte „Wortgegenden“, die sich aber mit der Benennung einer Fixierung durch Benennung regelmäßig entziehen. Die „Wortgegenden“, vom Frauenauge beschrieben, sind bis in den einzelnen Wortgebrauch dem des Männerauges entgegengesetzt: Diese Dialektik des Selbstbehauptens durch Worte verneint jeweils die Position des Gegenübers. Um diese beiden Stimmen gruppieren sich Chöre, die in einem Harmonisierungsprozeß die Antinomien der Stimmen in sich aufheben. (anotace)

Lit.: Maurach, Martin: Das experimentelle Hörspiel. Eine gestalttheoretische Analyse. Wiesbaden: DUV, Dt. Univ.-Verl., 1995.

Lit.: Novotný, Pavel: Akustische Literatur. Experimentelles Hörspiel im Zeitalter analoger Technik. Eine Untersuchung im deutsch-tschechischen Kontext. Dresden: Thelem Universitätsverlag und Buchhandel, 2020, edice Mitteleuropa-Studien, 25.

Lit.: anonym (= Novotný, Pavel?): Rozhlasové hry Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala. In web Setiny.cz, 2021 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: (…) Od konce šedesátých let se začali oba autoři věnovat žánru rozhlasové hry, zpočátku v propojení se západoněmeckou rozhlasovou produkcí. Vedle toho sepsali řadu kratičkých, auditivně nikdy nezpracovaných minutových her pro rozhlasové soutěže ARD a RIAS Berlín, Hiršal též natočil několik textů v roce 1969 v Německu do pořadu Prager Studio při WDR. V případě rozhlasových her je bezpochyby namístě na prvním místě uvést Bohumilu Grögerovou: z šesti experimentálních rozhlasových kompozic, které vznikly v rozmezí od konce šedesátých let do počátku let devadesátých, napsala Grögerová tři samostatně, někdy i v německé a české verzi, ostatní hry vznikaly ve spolupráci s Hiršalem.

Čistě pro západoněmeckou produkci byly napsány hry Lunovis (Grögerová, Hiršal, WDR 1971), Zweiäugiges Wortspiel (Slovní hra o dvou očích, Grögerová, SR/BR 1971) a Faust im Stimmenwald (Faust v lese hlasů, Grögerová, Hiršal, 1971–1972). První dvě hry se v Německu ještě dočkaly precizního zpracování od předních rozhlasových režisérů, třetí hra, literární montáž o Faustovi, již uvedena nebyla, neboť tvůrčí kontakty byly zcela zpřetrhány. Během normalizačního temna se Josef Hiršal žánru rozhlasové hry věnovat přestal, Grögerová se však nedala odradit a s disciplínou sobě vlastní psala takzvaně do šuplíku, a to poměrně intenzivně. Zweiäugiges Wortspiel načrtla v české podobě a rozepsala další rozhlasové kusy: Už jenom dýchat… aneb Dum spero, spiro (1975), která opět existuje jak v české, tak i německé podobě, dále první verzi hry Dokud se nade mnou nezavře voda (1975), která svým faustovským tématem volně navazuje na hru Faust im Stimmenwald. Hru Lunovis později, již po roce 1989, rozvinula společně s Josefem Hiršalem do nové a vlastně zcela autonomní české verze. (…)