Když my mrtví procitneme (2005)

Přidal: Přemek |

Květen 17, 2006

Henrik Ibsen. Stárnoucí a se životem účtující sochař Rubek se po letech působení v cizině vrací do zatuchlého prostředí rodného města. Dramatický epilog. Přeložil František Fröhlich. Rozhlasová úprava a dramaturgie Marek Horoščák. Scénická hudba Richard Dvořák. Režie Jan Antonín Pitínský.

Osoby a obsazení: Arnold Rubek (Miloslav Mejzlík), Irena (Ivana Valešová), velkostatkář Ulfheim (Vladimír Doskočil), ředitel lázní (Vladimír Krátký) a Maja Rubeková (Bohdana Pavlíková).

Nastudovalo Brno v roce 2005. Premiéra 23. 5. 2006 (Vltava, 21:30 – 22:45 h.; 77 min). Repríza 29. 6. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v cyklu Rozhlasové jeviště; 25. 2. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Alternativní název: Když mrtví procitáme.

Lit.: Horoščák, Marek: Třikrát Henrik Ibsen. In web ČRo, květen 2006 (anotace). – Cit.: Hra Když my mrtví procitneme s podtitulem Dramatický epilog ve třech dějstvích je posledním dramatem Henrika Ibsena. Napsal ji v roce 1899, více než sedmdesátiletý, účtující s dosavadní tvorbou. Nebyla zamýšlena jako poslední dílo, měla završit jednu skupinu her, od Nory až po Johna Gabriela Borkmana, měla být koncem jedné a začátkem další z tvůrčích etap.

Hlavní postavou je zde sochař Arnold Rubek, který se (stejně jako Ibsen) po letech úspěšného působení v cizině vrací do poklidného a místy až poněkud zatuchlého prostředí rodného Norska. Doprovázen o mnoho let mladší manželkou Majou setkává se v lázních s tajemnou Irenou, ženou, která mu stála kdysi modelem k nejslavnějšímu dílu, soše s názvem Den vzkříšení. Trojici vyhraněných lidských typů – stárnoucí, unavený a se životem účtující umělec Rubek; mladá, životaplná, v manželství nespokojená Maja; Irena, která obětovala život nenaplněné lásce s Rubekem a od té doby se cítí být „mrtvou“ – doplní statkář Ulfheim, živočišný typ, lovec medvědů, naprostý protiklad umělce Rubeka. Irena přichází jako výčitka svědomí, připomíná Rubekovi, že ji pouze zneužil jako model pro své slavné dílo, a tím, že nenaplnil vztah mezi nimi, vlastně uzavřel její život, „pohřbil“ ji za živa. Rubek si uvědomuje, že prožil většinu života tím, že se „mordoval s kusy hlíny a kamene“ a že je vlastně také spíše „mrtvý“ než živý. Rubek a Irena, ale vlastně všichni čtyři hrdinové hry, se pokoušejí „procitnout do života“, začít znovu. Drama se zde odehrává více v konfliktu principů, které s sebou nesou jednotlivé postavy, než v konkrétním konfliktu dějovém.

Hra byla u nás poprvé provedena teprve v roce 2004, kdy ji v režii Ivana Rajmonta uvedlo liberecké Divadlo F. X. Šaldy. Pro toto uvedení pořídil František Fröhlich nový překlad, který se stal základem rozhlasové adaptace. (…) Inscenace byla natočena v roce 2005 v brněnském studiu Českého rozhlasu. Poděkování za podporu tohoto projektu patří Norskému velvyslanectví v Praze.

Rozhlasové hry