Případ Saint-Fiacre (1995, 2015)

Přidal: Přemek |

Srpen 23, 2005

Georges Simenon. Komisař Maigret se po letech vrací do své rodné obce, aby tu vyšetřil záhadnou smrt hraběnky.
Překlad Kamila Schránilová. Dramatizace Jaroslava Strejčková. Scénická hudba Petr Mandel, hraje autor. Zvuková spolupráce Petr Šplíchal. Zvukový mistr Miloš Kot. Natáčecí technik Lenka Vintrová. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Karel Weinlich.

Osoby a obsazení: komisař Jules Maigret (Josef Vinklář), hrabě Maurice de Saint-Fiacre (Michal Dlouhý), Marie Tatinová, hospodská (Věra Kubánková), Gautier, správce zámeckého hospodářství (Antonín Hardt), Emil Gautier, jeho syn (Jiří Langmajer), Jean Métayer (Otakar Brousek ml.), farář (Jiří Holý), sekretářův advokát (František Němec), lékař (Jan Maršálek), metér v tiskárně (Luděk Nešleha), ministrant Ernest (Tomáš Staněk), jeho matka (Jana Drbohlavová), kostelník (Václav Kotva), recepční (Miloš Rozhoň).

Natočeno 20. 3. (14:00 – 18:00 h., studio R31), 25. 3. (dtto), 27. 3. (dtto), 1. 4. (dtto) a 2. 4. 1995 (dtto).

Premiéra 10. 11. 1995 (Vltava, 20:00 – 21:25 h.; 70 min.). Repríza 28. 11. 2013 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.).

Vydal Radioservis v roce 2015 na 4CD 4x komisař Maigret (CR0765-2, EAN 8590236076525).

Lit.: Macháček, Tomáš: Když Maigret neznamená Hrušínský. In web Naposlech.cz, 25. 11. 2015 (recenze 4 CD 4x komisař Maigret počtvrté). – Cit.: Existuje u nás v rámci detektivních rozhlasových her silnější pouto mezi postavou a jejím interpretem, než vzniklo mezi komisařem Maigretem a Rudolfem Hrušínským? Říká se, že nikdo není nenahraditelný. Ale v případě hereckých osobností, které určitému literárnímu hrdinovi vtisknou osobitou a nezaměnitelnou, třebas jen pomyslnou rozhlasovou tvář, by mnozí o tomto tvrzení pochybovali. Když se v polovině devadesátých let chystala pokračování Maigretovského cyklu, vznikla nelehká situace. Po dvaceti letech a čtrnácti rozhlasových hrách, ve kterých utkvěla českému posluchači představa Maigreta jako Rudolfa Hrušínského, nastala chvíle, kdy bylo nutné najít za zemřelého herce náhradu. Ukázalo se, že dva režiséři zvolili dva přístupy a také dva odlišné interprety.

Nejprve pod režijním vedením Karla Weinlicha padla v roce 1995 volba na Josefa Vinkláře pro hru Případ Saint-Fiacre, zatímco o čtyři roky později vsadil režisér Ivan Chrz na Josefa Somra, se kterým natočil hned dvojici příběhů. Nešlo však o první příležitost, kdy se v roli Maigreta představil jiný herec, než Rudolf Hrušínský. Z dochovaných nahrávek vyplývá, že se do dobráckého komisaře převtělil přinejmenším ještě jeden herec. Tím byl v roce 1979, tedy jen dva roky po vzniku prvních Hrušínského maigretovek, Ota Sklenčka ve hře Maigretovy Vánoce. Aby vydavatelství Radioservis dokončilo započaté dílo, rozhodlo se vydat i tuto různorodou čtveřici rozhlasových her, kterou přiřadilo po bok dříve vydaných třech kompletů s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli.

Ani v předchozích dílech maigretovské série nebylo cílem uspořádat příběhy chronologicky dle roku vzniku. Nepřekvapí proto, že v pořadí první dramatizací posledního souboru je namísto nejstaršího vánočního dílu Weinlichův Případ Saint-Fiacre. Josef Vinklář se v něm coby zádumčivý komisař vrací do své rodné vesnice, kde se kromě zločinu musí vypořádat i s vlastním rozčarováním nad tím, jak se zde vše od dob jeho dětství změnilo. I přesto, že komisař celému dějství spíše přihlíží, než že by do něj zasahoval, vznikla zde plocha, ve které se mohl herec formátu Josefa Vinkláře skvěle uplatnit. Mimo něj se zde výrazněji představili Michal Dlouhý jako mladý hrabě, nebo v roli žoviálního advokáta František Němec. (…)

Porovnávat čtyři nahrávky obsažené v kompletu 4x komisař Maigret počtvrté s původními příběhy nejspíš není fér, jen těžko se tomu ale lze ubránit. Zatímco Maigretovy Vánoce ještě vycházejí z původního pojetí a odpovídají, i díky době vzniku, zvukově specifické atmosféře původních maigretovek, nejnovější příběhy se od minulosti snaží zřejmě záměrně odvrátit. Netypicky pojatý Případ Saint-Fiacre se zdařile vydává svou vlastní cestou – rozdílné prostředí, absence ostatních známých postav i fakt, že Maigret je zde na velkém prostoru i vypravěčem, mu v tom napomáhá. Maigret a případ Cecilie i Maigret a přízrak přes nesporně zajímavé zápletky a dobré zdramatizování v celkovém vyznění pro někoho trochu zaostávají a postrádají tempo. Co se týče samotných představitelů titulní role, lze s povděkem konstatovat, že ani jeden z nich tradici nepošlapal. Všichni odvedli profesionální práci, přesto si možná ne všichni, u posluchačů navyklých na projev Rudolfa Hrušínského, získají stejnou oblibu.

Navazovat úspěchy starší verze je vždy těžké. Zatímco britská televize ITV se pouští do natáčení minisérie s kontroverzním Rowanem Atkinsonem, Český rozhlas sáhl ve své době po osvědčeném Josefu Somrovi a Josefu Vinklářovi. Maigrety v jejich podání stojí za to slyšet. A je jedno, zda kvůli srovnání s Rudolfem Hrušínským, promyšleným zápletkám či jen pro vychutnání si bohatého hereckého obsazení, zahrnujícího mimo jiné Otakara Brouska, Ladislava Freje, Jana Vlasáka, Simonu Postlerovou, Věru Kubánkovou nebo Oldřicha Vlacha. Přijměte proto pozvání na poslední návštěvu v kanceláři kriminální policie na Zlatnickém nábřeží u Julese Maigreta v závěrečném kompletu 4x Komisař Maigret počtvrté. Na shledanou u pana komisaře!