Ondřej Stelzig, kovář z Řásnice (1986)

Přidal: Přemek |

Červenec 10, 2007

Jan Schmid. Dokumentární hra podle dobových materiálů a s nahlédnutím do románu Železná koruna (Václav Kaplický) pojednává o událostech revolučních třídních bojů na severu Čech v 17. století. Stereofonní scénář Jan Schmid a Miloš Kot. Hudba Miroslav Kořínek, řídí Jiří Váchal. Hudební režie Petr Kaňka. Zvukové stereofonní koláže Radislav Nikodém. Dramaturg Jan Kolář. Režie Jan Schmid j. h.

Osoby a obsazeni: Ondřej Stelzig (Josef Kemr), Anna Marie, jeho žena (Marie Durnová-Hynková), Ondříček, jejich syn (Jakub Schmid), Eliáš, bratr Ondřeje Stelziga a také hejtman (Jan Přeučil), Matěj, pašerák a také Radevic (Jiří Lábus), baba Kholová a také Kryštof (Jana Synková), rychtář a krčmář Elstner (Pavel Havránek), Řehoř, řečený Divoký (Rostislav Novák), jurista (Marek Eben), komediant (Jaroslava Kretschmerová), Kolovrat a také mušketýr (Jiří Hálek).

Natočeno v roce 1986. Premiéra 8. 4. 1987 (51 min.). Repríza 30. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu.

Lit.: (jko): {Ondřej Stelzig, kovář z Řásnice}. In Týdeník Rozhlas, duben 1987 (anotace). – Cit.: Režiséra a dramatika Jana Schmida známe především ze Studia Y, které roku 1963 založil a které dnes patří mezi nejoblíbenější pražské malé scény. Schmid je ovšem i osobitý herec a výtvarník, píše také prózu — loni mu např. v Čs. spisovateli vyšla knížka příběhů, úvah a reflexí Léto bude ve čtvrtek —a ke všem svým »povoláním« přiřadil nedávno také profesi rozhlasového autora a režiséra. V dokumentární hře Ondřej Stelzig, kovář z Řasníce se úspěšně pokusil využít metodu tzv. divadla faktu, která ostatně patři k úhelným kamenům poetiky Ypsilonky: Vždyť první premiérou tohoto divadla byla Schmidova montáž s dlouhým názvem Encyklopedické heslo XX. století.
Nahlédneme-li do Ilustrovaného encyklopedického slovníku z roku 1982, dozvíme se, že Ondřej Stelzig byl jeden z vůdců nevolnického povstání na jaře 1680 v severních, západních a východních Čechách, největšího protifeudálního boje v 17. století na českém území. Stelzigovy pohnuté osudy a jeho tragický konec jsou výsostně dramatickou látkou, která mimo jiné inspirovala i národního umělce Václava Kaplického k napsáni románu Železná koruna. Schmidův pohled na Ondřeje Stelziga, svobodného kováře, který celou svou existenci, ba dokonce vlastní život obětoval zápasu za sociální spravedlnost, je jiný, než bývá ve zpracování historických témat obvyklé. Vidí ho očima současníka a akcentuje právě to z jeho boje, co je aktuální pro dnešek. Ani nám pojednou nepřipadá, že Ondřeje Stelziga od nás dělí věky: stává se postavou, které můžeme i my, lidé dvacátého století, dobře rozumět. Této autorské interpretaci slouží i způsob, s jehož pomocí je Schmidova hra vystavěna. Je to princip lidového karnevalového divadla, které unese jak určité zlehčení, tak i velké citové rozechvění. O to větší pohnutí a dojetí v nás vyvolává Stelzigův osud, rozprostřený mezi smích a slzy. K silnému posluchačskému zážitku přispívají přirozeně také působivě ztvárněné role, z nichž výkon Josefa Kemra v titulní úloze patří k těm, na které se dlouho nezapomíná.

Rozhlasové hry