Hra o svaté Dorotě (1938)

Přidal: Přemek |

Srpen 21, 2007

Emil František Burian. Režie E. F. Burian.

Provedl kolektiv D 39.

Premiéra 6. 10. 1938 (Radiojournal). Předneseno živě ve studiu, záznam neexistuje.

Pozn.: Lidová hra z Burianovy inscenace Lidová suita (divadelní premiéra 1938). Nové rozhlasové nastudování pochází z roku 1956 (premiéra 25. 12. 1956).

Lit.: Mázerová, Romana: E. F. Burian a rozhlas 1928 – 1938. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 1995.

Petříková, Lucie – Lidský hlas v díle E. F. Buriana. Brno: Masarykova univerzita, 2012 (diplomová práce).

Anonym, Večer, 8. 10. 1938 (polemika). – Cit.: Nejsme z těch, kdož profesionálně pěstují kritiku. Tím méně dnes, kdy není nic většího potřeba, nežli klidu. Ale k rozhlasové relaci, jak jsme ji slyšeli včera, nemůžeme mlčeti. O páté hodině ohlásil rozhlas nový diktát čtyř velmocí, jímž jsme zbavováni velké části území, v němž jsou četné obce české. O osmé hodině znovu rozhlas přinesl tragickou zprávu. Čekali byste, že po takové tragedii i rozhlas se přizpůsobí citům národa. Když již ne mlčení, tedy volit hudbu a projevy, odpovídající smutku čs. lidu. Zatím jsme slyšeli v rozhlase legendu o sv. Dorotě v podání divadla pana E. F. Buriana. Nekritisujeme umělecké hodnoty této hry, ale naše nervy byly drásány slovy, zpěvy a hudbou úžasně nevhodnou pro duševní náladu lidu. (…) Dnes máme před sebou desítky dopisů rozhořčených právem, jež můžeme rozhlasu postoupiti a k tomu ty polky, pochody, jež jsme slyšeli – ne, to se víckrát nesmí opakovati. Lidé druhu E. F. Buriana a Voskovce a Wericha nemohou dnes vésti národ a dávati mu své výplody. Tito lidé nechť umlknou. Lidé, kteří kde koho osočovali, kdo netančil podle jejich písničky. Chceme v národě klid. Chceme, aby rozhlas respektoval city lidu. Nechceme, aby plakal s lidem, ale nesneseme, aby tak neuváženým způsobem profanoval vážnost chvíle.“

Valja, Jiří, České slovo, 18. 10. 1938 (polemika). – Cit.: Večerníky si zase jednou vzpomněly na rozhlas. Vedle nájezdů proti německému vysílání se bouřlivě útočilo proti E. F. Burianovi, jehož svatá Dorota byla v šedivém smutku našeho rozhlasu jediným zábleskem čisté a jadrné českosti, i proti Voskovci a Werichovi, s nimiž přeci Radiojournal už dávno přestal pracovat. Je nutno říct, že revise v našem rozhlase bude třeba, ale že to nesmí být revise podle politického klíče, nýbrž podle vykonané práce a kulturních hodnot.“

Rozhlasové hry