Dva v Africe 1/??? (2005-2009, 2011-2012)

Přidal: Přemek |

Leden 4, 2006

Cyklus zábavných pořadů. Účinkují Jiří Suchý, Ondřej Suchý, Ondřej Havelka, Jiří Anderle, Václav Postránecký, Petr Nárožný, Pavel Šporcl a Ladislav Županič. (29min.)

Natočeno 2005 – 2009 a 2012. Premiéra 1. dílu 5. 2. 2005 (ČRo 2 Praha, 16:05 h.). Premiéra posledního dílu 6. 12. 2009 (ČRo 2 Praha, 11:05 h.).

Pozn.: Pořad Dva v Africe v Český rozhlas natáčí od roku 2005. Od roku 2007 má pořad prodlouženou stopáž (z původních 25 na 53 minut). Do konce roku 2009, kdy bylo vysílání pozastaveno, vzniklo na 5 desítek vydání.
Do vysílání Českého rozhlasu 2 se pořad Dva v Africe znovu vrátil v lednu 2012.

Obsah:

5.2.2005 16:05 (host Zdeněk Mahler – viz článek v TR 15/2011)
5.3.2005 16:05 ?
2.4.2005 16:05 ?
7.5.2005 16:05 ?
4.6.2005 16:05 ?
2.7.2005 16:05 ? [podle TR REPRÍZA, bez bližších údajů]
6.8.2005 16:00 – host Petr Nárožný (herec) [podle TR REPRÍZA, bez bližších údajů]
3.9.2005 16:05 ? (bez bližších údajů)- [možná PREM. 6. vydání?]
1.10.2005 16:00 – host Jan Vodňanský (komik a písničkář). [7. vydání]
5.11.2005 16:05 – host Jiří Grygar (rozhlasový publicista)
3.12.2005 16:05 – host Arnošt Lustig (spisovatel), muzikálové evergreeny zazpívá Tereza Duchková. [9. vydání]

7.1.2006 16:05 – host Jaroslav Svěcený (houslový virtuóz)
4.2.2006 16:05 – host Soňa Červená (legenda světové opery)
4.3.2006 16:05 – host Jan Přeučil (herec)
1.4.2006 16:05 – host Jiří Lábus (herec)
6.5.2006 16:05 – host profesor Jiří Beneš (přednosta neurochirurgického oddělení Ústřední vojenské nemocnice)
3.6.2006 16:05 – host Jiří Stránský
(1.7.2006 16:05 REPR., bez bližších údajů)
(5.8.2006 16:05 – host Jiří Lábus [REPR.?])
2.9.2006 16:05 – host Martin Dejdar (herec)
7.10.2006 16:05 – host Jitka Molavcová (herečka a zpěvačka)
11.11.2006 16:05 – host Jiří Dědeček (hudebník a současný předseda českého PEN klubu)
9.12.2006 16:05 – host Emil Viklický. Rady, jak správně vybrat a upravit vánočního kapra.

14.1.2007 11:05 – host Milan Lasica (herec)
11.2.2007 11:05 – host Vladimír Preclík (sochař a spisovatel)
4.3.2007 11:05 – host Ondřej Havelka (herec, zpěvák a kapelník swingových Melody Makers)
1.5.2007 09:30 – hosté Jiří Stivín a Václav Postránecký
6.5.2007 11:05 – host Marek Eben.
3.6.2007 11:05 – host Jiří Slíva. (malíř a grafik v netradiční roli recitátora a interpreta vlastních písniček)
1.7.2007 11:05 – host Květa Fialová (herečka). Téma – věci mezi nebem a zemí
(5.8.2007 REPR. bez bližších údajů)
(2.9.2007 REPR. bez bližších údajů)
7.10.2007 11:05 – host Jiří Srnec (tvůrce legendárního Černého divadla)
4.11.2007 11:05 – host Jiřina Jirásková (herečka); několik pozoruhodných příběhů z jejího uměleckého života
2.12.2007 11:05 – host Jiří Menzel (filmový a divadelní režisér)

6.1.2008 11:05 – host prof. František Dvořák (nestor české kunsthistorie)
3.2.2008 11:05 – host Karel Gott. Hlavní téma hudba a písničky.
2.3.2008 11:05 – host Iva Janžurová. Havní téma – „šaty dělají člověka“.
6.4.2008 11:05 – host Petr Nárožný. Téma peníze a jejich podíl na lidských osudech [repríza?]
4.5.2008 11:05 – host Petr Fejk (ředitel Pražské ZOO)
1.6.2008 11:05 – host Alena Zárybnická (meteoroložka). Téma počasí a vzduchoplavba.
(červenec 2008 – pořad se nevysílal)
(3.8.2008 – REPR.- bez bližších údajů)
(7.9.2008 11:05 – host Petr Fejk (ředitel Pražské ZOO)[REPR.?]
5.10.2008 11:05 – host František Ringo Čech – o recesi jako o zvláštním druhu humoru.
2.11.2008 11:05 – host profesor Josef Koutecký (onkolog) o strachu, ale také o naději a humoru.
7.12.2008 11:05 – host Daniela Kolářová. O lásce ve všech možných podobách i převlecích.

4.1.2009 11:05 – host Jiří Krejčík (režisér)
1.2.2009 11:05 – ?? (TR / bez bližších údajů)
1.3.2009 11:05 – host Boleslav Polívka (mim, klaun a herec). Co je to smích a humor.
5.4.2009 11:05 – host Vladimír Franz (doktor práv, hudební skladatel, malíř)
3.5.2009 11:05 – host Josef Alois Náhlovský (herec, bavič a spisovatel). Téma – možnosti seznamování.
7.6.2009 11:05 – host Naďa Konvalinková (herečka). O divadle, spíše vesele nežli vážně.
(červenec 2009 – pořad se nevysílal)
(2.8.2009 – REPR. – bez bližších údajů)
(6.9.2009 11:05 – host František Ringo Čech [REPR.])
4.10.2009 11:05 – host Pavel Kohout (spisovatel, dramatik. Kde byl doma – v Rakousku nebo v Československu?
1.11.2009 11:05 – host Jiří Všetečka (fotograf, autor 18 černobílých knižních publikací, fotodokumentarista událostí z r. 1989.
6.12.2009 11:05 – host Vladimír Poštulka (textař a gurmet). Písničkové menu nabídla Jitka Molavcová.

2011:
Mimořádný vánoční blok (pondělí 26.12.2011, ČRo2 Praha) obsahoval tyto 3 pořady: Vzpomínky na Afriku, Dva opět v Africe a Diskotéka z Pelléovy vily.

2012:

Obnovené vysílání
Čas vysílání: neděle 16:05, ČRo2 Praha /“Dvojka“ (?)
V tomto roce zřejmě 6 premiér.
Reprízy: 3 jisté, další 3 možné/pravděpodobné. (?)

Údaje z archivu i-radia:
1. – 29.1.2012 – host Miroslav Táborský (herec)
2. – 26.2.2012 – host Michal Viewegh (spisovatel)
3. – 25.3.2012 – host Stanislav Zindulka (dlouholetý člen Činoherního klubu a herecká legenda současnosti)
4. – 22.4.2012 – host Milan Uhde (spisovatel a dramatik.
5. – 27.5.2012 – host Pavel Pafko (nejznámější český chirurg)
6. – 24.6.2012 – host Ivan Trojan (herec)
(7.)- 22.7.2012 REPR. z 26.2.2012 – M. Viewegh
(8.)- 26.8.2012] REPR.z 22.4.2012 – M. Uhde
(9.)- 23.9.2012 – host Marek Eben (hudebník, herec a moderátor) [možná REPR. z 6.5.2007 ?]
(10.) – 28.10.2012 – host Vladimír Poštulka (textař, spisovatel, publicista) – [možná REPR. z 6.12.2009 ?]
(11.)- 25.11.2012 – host: Bolek Polívka [možná REPR. z 1.3.2009 ?]
(12.)- 23.12.2012 – podle i-radia REPRÍZA z 6.4.2008)

Lit.: anonym: Dva v Africe. In web ČRo, b. d. (článek). – Cit.: Nejen zábavná talkshow.

Jiří Suchý a Jiří Anderle posluchače uvádějí do noblesního a atraktivního interiéru pražské Pelléovy vily mezi africké masky a sošky předků. Jedinečná sbírka starého afrického umění, doplněná současnou grafikou a malbou Jiřího Anderleho, vytváří ideální prostředí pro vyprávění o cestách napříč světem, životem i duší.

Právě v tomto výjimečném prostředí si obě legendy moderní české kultury – světoznámý malíř a zpívající herec a básník – povídají se svými hosty nejrůznějších profesí. Kdybychom měli vyjmenovat všechny kdo se tu v uplynulých letech vystřídali, byl by to dlouhý seznam. Snad postačí, uvedeme-li jmenovitě spisovatele Zdeňka Mahlera a Arnošta Lustiga, herce Milana Lasicu a Petra Nárožného, grafika Jiřího Slívu, „rosničku“ Alenu Zárybnickou, onkologa Josefa Kouteckého či filmového režiséra Jiřího Krejčíka.

Ctižádostí pořadu je, aby své posluchače bavil a s pomocí humoru posiloval chuť žít. Protože však humor nejsou jen vtipy a veselé příběhy, ale je to především postoj ke světu, pokaždé se dotkne i témat vážných, která provázejí každý lidský život.

Historie:
Zásluhou Nadace Milady a Jiřího Anderlových a Městské části Praha 6 byla v roce 2003 otevřena pražská výstavní síň Galerie Anderle. Pořad Dva v Africe v Český rozhlas natáčí od roku 2005. Od roku 2007 má pořad prodlouženou stopáž (z původních 25 na 53 minut). Do konce roku 2009, kdy bylo vysílání pozastaveno vzniklo na 5 desítek vydání. Do vysílání Českého rozhlasu 2 se pořad Dva v Africe znovu vrátil v lednu 2012.

Lit.: Pokorný, Milan: Afrika v Pelléově vile. In Týdeník Rozhlas 15/2011 (článek). – Cit.: „Ať už je večer, odpoledne nebo ráno, ať už jste v Praze, nebo v Africe, budeme se chvíli nacházet mimo čas a prostor. Sedíme v Pelléově vile, jejíž exteriér je v Praze, v interiéru však je Afrika, zastoupená množstvím masek a soch duchů, božstev a předků. Jsou tu ovšem i obrazy Jiřího Anderleho. Nádherné sbírky a můžete litovat, že tu nejste s námi. Což se ale dá v příštích dnech odčinit. Tři stovky těchto soch a obrazů budou dnes naslouchat a my si budeme povídat. Kdo? Jiří Anderle, Jiří Suchý a náš host.“ – Poprvé se tato slova ozvala v českém éteru před více než šesti lety, 5. února 2005. Pořad, který jimi pravidelně začínal, si rychle získal přízeň posluchačů. Mnozí na něj vzpomínají, i když jej Český rozhlas 2 – Praha už víc než rok nevysílá. Pojďme se podívat do prostředí, v němž se natáčel. Zaslouží si pozornost – a nejen kvůli svému příspěvku do rozhlasové historie.

Vila v Pelléově ulici číslo 10, kterou v roce 1890 postavil architekt Rudolf Koukol, právem patří na seznam kulturních památek hlavního města PrahyLetenskou pláň zná každý Čech. Pražští tátové tu pouštěli s dětmi draky a chodili na Spartu na fotbal, rodiny sem chodily na procházky a do cirkusu, odbývaly se tu prvomájové průvody i demonstrace v listopadu 1989. Teď je tu jedno velké staveniště, nehostinné místo, kterému se každý vyhne. Stačí ale udělat pár kroků a ocitnete se v úplně jiném světě. Pod dohledem vysokých stromů tu sní své sny o lepší minulosti a snad i budoucnosti blahobytné měšťanské vily, zabydlené kromě pražských šťastlivců diplomaty z celého světa. Mnohé z těch vil najdete v učebnicích architektury, a také dějepisu. Patří mezi ně i vila v Pelléově ulici číslo 10, kterou v roce 1890 postavil architekt Rudolf Koukol. Po právu je tento neorenesanční dům na seznamu kulturních památek hlavního města Prahy. Svou zásluhu na tom má i jeden z jeho obyvatelů, generál francouzské armády Maurice Pellé, který byl od února 1919 náčelníkem francouzské vojenské mise v právě vzniklé Československé republice a náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci. Po květnovém vpádu vojsk Maďarské republiky rad na Slovensko v témže roce byl jmenován i vrchním velitelem československé armády, která během příštích tří měsíců obnovila celistvost mladého státu. Od roku 2005 zdobí vilu generálova pamětní deska.

Afrika v Bubenči

Ale kde se tu vzaly sochy a obrazy?
„Celé to vymyslel architekt Jarmil Srpa,“ vzpomíná malíř Jiří Anderle. „Když viděl, jak já a moje manželka sdílíme domácnost s africkými sochami, říkal mi: Už tě to zavaluje, tuhle sbírku musíš někde vystavit. Začala dlouhá jednání s majiteli různých objektů po celé Praze, ale k ničemu to nevedlo. Úspěch jsme měli až u tehdejšího starosty Prahy 6 Pavla Béma. V podstatě jsme mu řekli asi toto: Kde jinde bychom měli založit kulturní centrum plné tradičního i moderního umění než v Praze 6? Sem patříme, tady je náš domov, pro naše spoluobčany chceme i něco udělat.“
Panu starostovi i jeho nástupci Tomáši Chalupovi se nápad na zřízení netradiční galerie zalíbil. V seznamu vytipovaných objektů se jako nejvhodnější ukázala vila, v níž donedávna sídlila mateřská školka. Jejím majitelem byla městská část, která souhlasila s tím, že stavbu pronajme za symbolický poplatek jedné koruny obecně prospěšné společnosti s názvem Pelléova vila. Neméně důležitou součástí plánu byla dohoda s Nadací Jiřího a Milady Anderlových, která se zavázala bezplatně zapůjčit do nově vzniklých výstavních prostor asi dvě stě afrických soch a sedmdesát obrazů a grafik Jiřího Anderleho. V listopadu 2003 byla zbrusu nově zrekonstruovaná součást pražského kulturního života slavnostně otevřena pro veřejnost.

Umění je věčné

Pelléova vila je podivuhodný prostor. Přestože je ve všech sálech rozmístěno velké množství soch a obrazů, expozice nepůsobí stísněným dojmem, naopak, návštěvníkovi je dopřán dostatek vzduchu a světla. „Lidé se tu cítí dobře,“ potvrzuje Jiří Anderle. „Často sem chodí kreslit děti a i ony mi říkají, že tenhle prostor je mimořádně inspirativní a působivý.“ Největší poklonu mu ale vysekla Meda Mládková: „Jiří, říkám to nerada, ale tady je to hezčí než u mě v Sovových mlýnech…“
Africké sochy božstev, válečníků a zvířat, často v hrozivých gestech, tu nevyzařují negativní energii, i když právě kvůli tomu byly často stvořeny. Možná ji pohlcují obrazy Jiřího Anderleho, které jsou vybrány tak, aby se skulpturami tvořily harmonický celek.
„Africké plastiky měly vždycky praktický účel. Vezměme si například sochu bojovníka z delty řeky Niger: agresivní leopardí zuby, sloní uši, koncentrované zlo. V každém, kdo ji uvidí, se zatají dech. Tahle řezba měla svým vzezřením odhánět zlé démony. Původně měla bílou barvu, tu ale postupně setřeli ti, kteří odcházeli do otroctví a prosili ji, aby jim v neznámé zemi zajistila příznivý osud.“
Umění takzvaných přírodních národů Jiřího Anderleho odjakživa fascinovalo.
„Když se podíváte na plastiky neznámých afrických umělců nebo na skalní malby v jeskyni Altamira, musíte uznat, že stojíte tváří v tvář vrcholným uměleckým hodnotám. Umění nemůže být moderní, protože umění je věčné,“ řekl Egon Schiele. Ty prastaré kresby a řezby jsou stále moderní, protože je v nich zakotvena výpověď o člověku, o podstatě naší existence. Když umělci nechybí upřímnost a trocha talentu, dotkne se strun, které jsou v každém z nás, ať pocházíme z Kamerunu, nebo z Kamčatky, nebo z Čech. Umění je veliké mystérium a já hořce lituji okamžiku, kdy vesmír bude připraven o krásu Benátek nebo krásné hudby.“

Dekáda prvá – léta šedesátá

Když Jiří Anderle dokončil Akademii výtvarných umění, nabídl mu Jiří Srnec, aby s jeho Černým divadlem začal jezdit po světě. Začínal jako kulisák, brzy se stal členem hereckého souboru. V každém městě, ve kterém hráli, zašel nejen do sbírky současného umění, ale také do etnografické expozice.
„Velkým impulzem pro mě byla cesta do Austrálie. Tamní domorodci, Aboriginci, vyvinuli velice osobitou techniku malby – zobrazovali všechno tak, jako by to bylo prorentgenované. Zaznamenávali nejen povrch věcí, ale i jejich vnitřní prostor,“ vzpomíná Jiří Anderle na jeden z mocných zdrojů své umělecké inspirace. Díla neznámých australských umělců na něj udělala takový dojem, že si v prvním obchodě koupil vše, co výtvarník potřebuje ke své práci – a z Austrálie si přivezl cyklus maleb. Od té doby si s sebou na cesty s Černým divadlem vozil grafické desky a malířské potřeby. Cesty po světě se mu ukázaly být nekonečným zdrojem inspirace.
V životě, jak známo, všechno souvisí se vším, a tak je tomu i v Pelléově vile. Povídáte si s Jiřím Anderlem o africkém umění – a plynule se dostáváte k jeho vlastní tvorbě. Její počátky, včetně „australského“ cyklu a dalších obrazů a grafik z cest s Černým divadlem, zdobí právě nyní stěny výstavních sálů. Až do června se zde představuje obsáhlý výběr z první dekády umělcovy tvorby – z let šedesátých.
„Mně bylo souzeno zažít s Černým divadlem potlesk na Broadwayi, v pařížské Olympii a leckde jinde. Vždycky jsem se ale snažil být nad věcí, protože jsem si říkal, že ta divadelnická sláva vezme konec s poslední oponou, a navíc se mi s každým představením vzdaloval můj úděl být malířem.“ Ale opak byl pravdou. Právě ty grafiky, které Jiří Anderle tvořil v obtížných podmínkách divadelních šaten a hotelových pokojů, sklízely největší uznání na mezinárodních přehlídkách včetně té nejprestižnější – benátského Bienále.

Dva v Africe

Právě do tohoto podivuhodného prostředí, mezi masky afrických démonů, plastiky duchů a předků a obrazy jednoho z nejvýznamnějších českých výtvarníků, si téměř pět roků zvali Jiří Suchý a Jiří Anderle zajímavé hosty, aby s nimi vedli improvizované rozhovory. Důležitá byla vždy momentální inspirace, rodící se ze souzvuku a jindy třeba i z neshody, a tak zatímco jednou celý pořad jiskřil slovními půtkami a ironií, podruhé měl ztišenou, nostalgickou atmosféru. Před mikrofonem Českého rozhlasu 2 – Praha se za tu dobu vystřídalo mnoho zajímavých hostů. Tím vůbec prvním byl Zdeněk Mahler, po něm přišli do Pelléovy vily například Petr Nárožný, Květa Fialová, Pavel Šporcl, Arnošt Lustig, Jiří Grygar, Vladimír Franc, Václav Postránecký, Soňa Červená, Jiří Lábus, Milan Lasica, Jiří Krejčík… Nápad propojit inspirativní prostředí Pelléovy vily s improvizačními schopnostmi divadelníka a výtvarníka a jejich hostů dotáhli do úspěšného konce tehdejší ředitel stanice Praha Jiří Vejvoda spolu s externím dramaturgem Janem Kolářem.
Nejvíc se projektu báli samotní jeho protagonisté. „Jestli něco neumíme, tak je to moderování, říkali jsme si,“ vzpomíná Jiří Anderle. „Jiří Suchý toho má vždycky strašně moc a já měl výčitky svědomí, že ho tenhle pořad bude vyčerpávat. Nicméně pustili jsme se do toho – a nastalo šťastné období. Jiří Suchý svou poezií prozařoval už dobu mého mládí a od té doby zrál.“
Setkání správných lidí na správném místě mělo za následek vznik kultivovaného zábavného pořadu, který se nepodbízí ani si nehraje na intelektuální humor pro vyvolené. Posluchačské ohlasy byly potěšující, a tak se původní půlhodinová stopáž zdvojnásobila a od ledna 2007 se Dva v Africe vysílali v jednom z nejlepších rozhlasových časů – v neděli v jedenáct dopoledne. Naposledy se s ním posluchači mohli setkat v neděli 6. prosince 2009. Možná si jen tvůrci a programoví pracovníci vybírají oddechový čas a blíží se den, kdy se z našich přijímačů znovu ozve: „Ať už je večer, odpoledne nebo ráno, ať už jste v Praze, nebo v Africe, budeme se chvíli nacházet mimo čas a prostor…“

Rozhlasové perličky