vyšlo v Týdeníku Rozhlas 49/2011

Když se 13. října objevila v 42. čísle časopisu Československý rozhlas upoutávka na premiéru nové hry Karola Sidona Cyril, nebyl již tento tvůrce pro rozhlasové posluchače neznámý. Již v roce 1965 měla premiéru jeho rozhlasová prvotina Páté přikázání, kterou nastudoval plzeňský rozhlas a jež se zabývala na pozadí komunální satiry hlubšími problémy soudobé společnosti.

Velice zajímavé byly i úvahy o obsazení. Sám autor – jak mi potvrdil v roce 2009 na besedě v brněnském oddělení Židovského muzea – navrhoval do titulní role samotného Jana Wericha. Snad psal roli přímo jemu na tělo – jadrný a vtipný slovník tragikomické hlavní postavy tomu nasvědčují. Produkce s nápadem souhlasila, a tak se prý text dostal Werichovi do rukou. Ten jej po přečtení zhodnotil jako zajímavý, ale odmítl jej – jeho posluchači by prý od něj nepřijali text tak vážný, až tragický. Tak padla volba na herce Čestmíra Řandu. V roli Boženky mohli pak posluchači slyšet Blanku Waleskou, babku hrála Jaroslava Drmlová, „mladou“ Jana Dítětová. Režisérem hry byl Antonín Moskalyk, před závratnou televizní kariérou též režisér rozhlasový.

O čem Sidonova hra je? Nechme promluvit samotného autora: „Cyril je hra o muži, který má všechny předpoklady k tomu, aby se oběsil. Nemoc ho pomalu užírá a lékaři mu do roka předpovídají smrt. Nemá na světě nikoho, kdo by ho oplakal. Ví, že až zemře, nebude chybět. Nemá ani nač pěkného vzpomínat, protože žil zbytečně. Nyní se rozhoduje zabít tváří v tvář své zbytečnosti, tváří v tvář špíně, v niž se obrátil jeho život. Cyril chce uniknout z obklíčení.

Ale co je živé, chce žít. I když to nemá žádný rozumný smysl, i když je to bolest, i když je to žití pro nic a za nic. Cyril je ještě živý a všechno to, co je v něm život, svádí boj s tím, co žádá smrt. Cyril je hra o muži, který měl všechny předpoklady k tomu, aby se oběsil – a nakonec to neudělal, protože nemohl. Cyril je hra o muži, který chtěl zemřít, svedl velký boj s životem – a podlehl.“

Hlavní antihrdina se skutečně chce pokusit o demonstrativní sebevraždu – nic ho nebaví, zdraví dosloužilo, a tak mu zbývá jediné: směšná touha po lítosti. Lítosti těch, kteří jej najdou mrtvého a budou oplakávat to, co v něm ztratili. Jenže při tomto trapném pokusu o nebytí pochopí, že by se jeho okolí snad i ulevilo – a tak (po rekapitulaci svého života doslova na stoličce pod provazem) žije natruc, navzdory svému okolí.

Sidonův text se stal úspěšným i mimo republiku – v roce 1969 jej nastudoval ve Westdeutscher Rundfunk režisér Otto Kurth a titulní postavu zahrál Helmut Peine (1902-1970), významný německý rozhlasový herec, pro nějž Cyril / Zyrill byl rolí z posledních.

Sám autor o své hře v závěru článku napsal: „… A mne hnal k napsání tohoto příběhu strach. Ví-li člověk, kže kolem něho umírají a trpí lidé, že vraždí a jsou vražděni, nemůže ho uklidnit, že zatím nemoc, smrt a zlo prochází jen těsně kolem něho. Ne, nemůže mi stačit chladná úvaha, že život přináší strast i slast, když strast je absolutní a slast relativní. Nemohu se dost dobře vyrovnat s údělem čekajícího a tvářit se, že nevidím, neslyším to záludné přibližování se neštěstí, že mi nenahání strach ten tichý šavlový tanec. Ze svých vzpomínek, představ a slov jsem si vytvořil Cyrila, nového Joba, protože tímto Jobem, tímto Cyrilem, mohu být ještě dnes, zítra já sám.“

Rozhlasová hra Cyril, premiérovaná v první půlce října roku 1967, byla během sedmdesátých či osmdesátých let smazána. Je to hřích – už proto, že Sidonův text je kvalitní a při vší závažnosti i vtipný; a také proto, že jako jedna z mála her umožnila vyniknout talentovanému herci Čestmíru Řandovi, který ztvárňoval spíše vedlejší role. Proto – máte-li někdo doma tuto hru zachovanou na magnetofonovém pásku, prosím, ozvěte se nám.

Je fakt, že už jsme dlouho nesoutěžili, tak proč ne teď, před Vánocemi…

Dnešní soutěžní otázka nebude nijak těžká; chcete-li vyhrát vynikající dramatizaci románu Jméno růže, napište na adresu mluveny{tecka}panacek{zavinac}seznam{tecka}cz. Otázka zní: jak se jmenuje nejnovější román italského romanopisce, esejisty a semiotika Umberta Eca?

Odpovědi přijímáme do konce listopadu.
Cenu věnoval Radioservis.

Více o seriálu Jméno růže zde a zde.

Již v minulém, prvním pokračování jsme se věnovali prvotním začátkům české dramatické tvorby pro rozhlas. Šlo o skutečné pokusnictví a objevitelství; autoři zkoumali novou, neznámou pevninu rozhlasového dramatu. Při tomto hledání bylo mnoho „pionýrů slepých uliček“, kteří se domnívali, že ideálním hrdinou rozhlasové hry musí být slepec (kvalitní výjimkou byla inscenace Šamanovy hry Neviditelný most z roku 1938), rozhlasoví teoretici odmítali také mechanicky přenášené divadlo. Mezi první významné pokusy patřilo „rádiové scenário věnované Karlu Teigemu“ Mobilizace, které v roce 1926 napsal Vítězslav Nezval a které bohužel nebylo realizováno. Novému médiu se ve svých teoretických textech výrazně věnoval také Jiří Frejka – v článku O rozhlasových autorech obecně z roku 1933 definuje podstatu rozhlasu jako „ montáž zvukových fotografií a slova“. Staví se také proti přebujelé zvukové doslovnosti, které se tehdejší režiséři dopouštěli; podle Frejky „zvuková kulisa není ilustrační zvuk, je to typicky, zkratkovitě vyjadřovaná skutečnost, je to sama tkáň skutečnosti.“

Sami rozhlasoví režiséři i dramaturgové si tento problém uvědomovali a snažili se jej řešit. Velkým úkolem bylo již prosadit funkci rozhlasového režiséra jako samostatnou uměleckou funkci – rozhlasové hry neměl natáčet divadelní režisér „na melouchu“, ale profesionální rozhlasový tvůrce. Jedním z prvních byl pražský Jaroslav Hurt, velké rozhlasové osobnosti se však objevily i v Brně.

Mohli bychom jmenovat desítky úspěšných experimentů brněnského studia, díky nimž se po celé republice (a díky esperantské stanici Verda Stacio i po celém světě) stala  známá jména jako Karel Höger, Jarmila Švabíková, Josef Skřivan nebo Rudolf Walter. Pod mnoha z nich bychom našli jako autora či spoluautora Františka Kožíka a za režijním pultem Josefa Bezdíčka. František Kožík pro brněnský rozhlas napsal od počátku třicátých let několik úspěšných textů, jen jeden z nich se však stal celosvětově známým a uznávaným: Cristobal Colón. Příběh slavného i hořkého života slavného objevitele Kryštofa Kolumba vzbudil ohlas především díky své progresivní formě, v níž se dramatické výjevy střídaly s lyrickými zastaveními v čase či s vypravěčskými pasážemi, často realizovanými pomocí úchvatně sehraného voicebandu. Živé vysílání roku 1934 muselo posluchače doslova přikovat do křesel. Text Kožíkův, propracovaná a sugestivní režie Bezdíčkova, hudební mezihry Viléma Tauského a pravděpodobně velmi expresívní výkon brněnského herce Josefa Skřivana v titulní roli, to vše zapůsobilo na posluchače tou měrou, že si po dubnové premiéře vyžádali květnovou reprízu a o rok později vznikla i pražská inscenace s Eduardem Kohoutem (na Slovensku nastudovali Cristobala Colóna až za Slovenského štátu – v roce 1942 s Jozefem Budským). Úspěch hry spočíval jak v poutavém námětu životní pouti Kolumbovy, jehož sen o nové zemi a přivedení pohanů ke křesťanské víře se rázně střetne s pragmatickými požadavky španělského krále i menších vládců nově objevené pevniny. Kolumbus místo spasení přináší – byť ne sám, vlastní rukou – obyvatelům nového kontinentu jen násilí, ponížení a otroctví. Jeho zásluhy navíc nejsou po zásluze uznány, je zbaven i přidělených výhod a hodností a jeho život zákonitě končí v hořkosti a vině.

Hra Kožíkova byla brzy po českém uvedeni vysílána ve Francii, byla zařazena do cyklu Nejlepší rozhlasové hry světa a ještě v roce 1938 reprezentovala Československo na rozhlasovém festivalu v Bruselu. Záznam její brněnské premiéry se nedochoval, vysílalo se živě; kompletně zaznamenána je tak až verze z roku 1948, kterou režíroval a v níž vedle Jiřího Pravdy jako Colóna účinkovali ještě Josef Červinka, Felix le Breux, Julie Charvátová či Bohumil Bezouška. K 45. výročí založení českého Radiojournalu pak v roce 1968 vznikla poslední česká inscenace tohoto textu s Jiřím Adamitou v titulní roli. Snad Cristobala Colóna ještě někdy uslyšíme – zasloužil by si reprízu pro svou sugestivnost a výjimečnost.

V tomto novém seriálu se vám budeme snažit každých čtrnáct dnů přiblížit jednu z rozhlasových her, které vznikly v Československém, protektorátním a Českém rozhlase a které nás zaujaly. Budeme psát o hrách ze zlatého fondu i o těch, které byly právem zapomenuty; o hrách, které slýcháte často i o těch, které už asi nikdy neuslyšíte. Není naším záměrem postupovat přísně chronologicky, a tak se s námi budete přesouvat i několik desetiletí tam i zpátky, dozvíte se o hrách z let třicátých, šedesátých, z let normalizace i nadšeného budování. Budete-li si jednotlivé články shromažďovat a seřazovat, můžete časem získat přehledného průvodce rozhlasovou hrou, jejími vývojovými tendencemi i proměnami hereckého stylu.

Přesto se alespoň v prvním díle budeme držet chronologie a zavedeme vás až k počátkům slovesného vysílání. Ty sahají až do roku 1923, kdy začalo československé vysílání. Prvopočátky byly samozřejmě silně amatérské a rozhodně v nich nebyly studovány celovečerní hry: většinou se do studia dostavilo jen několik herců, kteří četli krátké povídky, pohádky či recitovali poezii. V těchto letech vysílání se rozhlasoví pracovníci ještě ani zdaleka nezabývali specifikou rozhlasové hry (první pokusy nás čekají až počátkem třicátých let), proto se vysílají úryvky z divadelních her nebo upravené krátké divadelní texty. Již 14.7.1925 byly uvedeny Averčenkovy aktovky Hodina obchodu a Soudek červeného vína. Předností uváděných her byl přirozeně nízký počet jednajících osob a kratší stopáž.

Docházelo tak k inscenacím často velmi úsměvným způsobem: stačilo zajít do knihkupectví, zakoupit divadelní text v potřebném počtu kopií, těsně před vysíláním rozřezat alespoň prvních pár stránek a předložit je hercům. Ti pak ony rozřezané stránky zinscenovali v přímém přenosu před mikrofonem – a dramatická dvacetiminutovka byla hotova.

Tyto prvopočátky přesně shrnul rozhlasový pracovník Miloslav Havel v knize Od rozhlasu k rozhlasovému dramatu již v roce 1942: „….první posluchače ani tak nezajímá, co se vysílá, jako hraje-li jejich krystalový aparát čistě a slyší-li slova i hudbu jasně. Toto první opojení trvalo u posluchačů i u rozhlasových průkopníků velice dlouho. Nepřemýšlelo se o tom, jaké úkoly a cíle bude jednou mít rozhlas, tento pouťový atrakční vynález. Teprve zdokonalení techniky uvolnilo a odpoutalo zájem těch, kteří poslouchali, i těch, kteří vysílali, a začala starost, co bude dál.“

Rozhlas často plní i funkci pouhého prostředníka a přináší posluchačům přímé přenosy z pražských a brněnských divadel, které byly ovšem spojeny s technickými nedostatky a s prostým nedostatkem vizuální složky inscenací; ta byla později nahrazována rozhlasovým komentátorem. Brněnská stanice v prvních letech přinesla přenosy Tylova Jiříkova vidění (1926), Shawův Pygmalion, Fischerovy Přemyslovce nebo melodramu Zdeňka Fibicha a Jaroslava Vrchlického „Smír Tantalův“ (1927).

Přesto došlo k několika skutečně výjimečným počinům – ať už to byla inscenace hry Jaroslava Hilberta „Vina“ (1926) nebo premiéra první hry napsané přímo pro rozhlas – „Přástky“ dr. Miloše Kareše. Krátká hra sázející především na folklórní notu měla slušný ohlas, a tak dalším experimentům nic nestálo v cestě. O těch se dozvíme v příštím díle.

Vedle již vyzdvižené snahy Václavy Ledvinkové se starali i další dramaturgové, a tak se můžeme těšit na četbu z knihy Marka Pola Milion v podání Zdeňka Štěpánka, na cyklu „Hudba, kterou mám rád“ (hned v prvním týdnu Karel Höger, Jan Werich, Dana Medřická a Miloš Forman) či reprízy historických Silvestrů (jako první ten z roku 1964 – resp. jeho první část pod názvem Pan Shakespeare dovolí aneb Cokoli chcete.

9. 7.        Kůň pro pana Pužeje
Rozhlasovou dramatizaci podle stejnojmenné knihy Vladimíra Michala připravil Zdeněk Zábranský. Hudba Stanislav Chudoba. Dramaturgie Alena Šimůnková. Režie Gustav Heverle. Natočeno v roce 1977.

16. 7.        Tři večery s dědou aneb vyprávění o Pučálkovic Amině
Podle knížky Jindřicha Plachty napsala Jaroslava Strejčková. Hudební improvizace Jan Rimon. Dramaturgie Alena Břízová. Režie Jiří Horčička. Natočeno v roce 1970.

23. 7.        My tři a pes z Pětipes
Rozhlasovou hru na motivy knížky Václava Čtvrtka napsal Jan Nízký. Hudba Stanislav Chudoba. Dramaturgie Ivan Hubač. Režie Miroslav Šváb. Natočeno v roce 1985.

30. 7.        Havajský princ                            Rozhlasovou hru na motivy povídky Miloslava Stingla napsal Pavel Cmíral. Hudba Josef Růžička. Dramaturgie Alen Šimůnková. Režie Ladislav Rybišar. Natočeno v roce 1975.

6. 8.        Bouře nad ostrovy
Původní rozhlasovou hru napsali Jiří a Věra Kafkovi. Hudba Artuš Rektorys. Režie Vladimír Tomeš. Natočeno v roce 1973.

Nesmrtelný Achilleus
13. 8.        1. díl: Úděl pozemšťana
20. 8.        2. díl: Neodvratný osud
27. 8.        3. díl: Cena nesmrtelnosti
Třídílnou rozhlasovou hru na antické motivy napsal František Pavlíček. Hudba Petr Mandel. Dramaturgie Ivan Hubač. Režie Karel Weinlich. Natočeno v roce 1996.

Plán vysílání na červenec a srpen 2011 – nedělní pohádky

Téma na léto: otázka: Jsou či nejsou s čerty žerty?
Letní čertoviny s rozhlasovou pohádkou

3. 7.        Čert a Káča

Rozhlasovou pohádku na české lidové motivy napsal František Pavlíček. Hudba Miroslav Kořínek. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Karel Weinlich. Natočeno v roce 1982

5. 7.    sv.    O hromovém kameni        PREMIÉRA
Premiéra původní rozhlasové pohádky. Napsal Karel Šiktanc. Hudba René Krupanský. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Maria Křepelková. Natočeno v roce 2010.

6. 7.    sv.    Tlustý pradědeček
Pohádku Karla Čapka pro rozhlas upravil a režijně nastudoval Jan Berger. Hudba Ivana Loudová. Dramaturgie Eva Košlerová. Natočeno v roce 1979.

10. 7.        Pohádka o tom draku z Turkových Vrat
Původní rozhlasovou pohádku napsal Václav Čtvrtek. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Jan Berger. Natočeno v roce 1972.

17. 7.        Horká jehla
Na motivy stejnojmenné pohádky Josefa Štefana Kubína napsal František Pavlíček. Hudba Vadim Petrov. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Jan Berger. Natočeno v roce 1986.

24. 7.         Marjánka
Původní rozhlasovou pohádku napsala Markéta Zinnerová. Hudba Ladislav Simon. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Karel Weinlich. Natočeno v roce 1975.

31. 7.         O statečné princezně
Pohádku Josefa Lady zdramatizovala Marie Lhotáková. Hudba Petr Mandel. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Karel Weinlich. Natočeno v roce 1976.

7. 8.        Čertův mlýn
Na motivy české národní pohádky napsal František Pavlíček. Hudba Petr Mandel. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Karel Weinlich. Natočeno v roce 1986.

14. 8.         Čertovo kvítko
Původní rozhlasovou pohádku napsala a režijně nastudovala Maria Křepelková. Hudba a texty písní Marek Eben. Dramaturgie Eva Košlerová. Natočeno v roce 1989.

21. 8.         O ševci Čičovi
Pohádku Jiřího Mahena pro rozhlas zdramatizovala Inka Ciprová. Hudba Petr Mandel. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Karel Weinlich. Natočeno v roce 1976.

28. 8.         Čertovský brnkání
Původní pohádku napsala Anna Jurásková. Hudba Leoš Kosek. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Jan Berger. Natočeno v roce 1985.

Plán vysílání na červenec a srpen 2011 – Hajaja

Téma: Léto s Hajajou  – Malé letní pohádky od Hajaji

2. 7.        Boty tanculky
Pohádku Marie Kubátové zdramatizovala Eva Vondrová. Hudební spolupráce Hana Brothánková. Účinkují František Němec, Pavel Pípal, Ladislav Mrkvička a další. Režie Karel Weinlich. Natočeno v roce 1993.

3. 7.        Houbový skřítek
Pohádku Marie Kubátové zdramatizovala Eva Vondrová. Hudební spolupráce Hana Brothánková. Účinkují Ladislav Mrkvička, Radoslav Brzobohatý, Jitka Molavcová a další. Režie Michaela Dömeová. Natočeno v roce 1993.

Prasátka  (1 – 6)
4. 7.        1. část: Jak Kvído s Funíkem nedělali nic
5. 7.        2. část: Jak utíkali před měsícem
6. 7.        3. část: Jak slavili narozeniny
7. 7.        4. část: Jak si cvičili paměť
8. 7.        5. část: Jak se zbavili páva
9. 7.        6. část: Jak odtučňovali Funíka
Původní pohádkový seriál napsal Jaroslav Pacovský. Hudba Miroslav Kořínek. Účinkují Josef Vinklář, Marek Eben, Věra Kubánková, Martin Otava, Jana Andresíková a další. Režie Karel Weinlich. Natočeno v roce 1984.

Josef a Josífek   (1 – 8)
10. 7.        1. část: Jak zní žraločí píseň
11. 7.        2. část: Kde začíná duha
12. 7.        3. část: Co se schová pod pokličku
13. 7.        4. část: Proč má tygr pruhy
14. 7.        5. část: Co ukrývá mlha
15. 7.         6. část: Jak se dělá díra do světa
16. 7.         7. část: Zlosti bylo dosti
17. 7.      8. část: Toulavé sny námořníků
Původní pohádkový seriál napsala Václava Ledvinková. Hudební spolupráce Petr Mandel. Účinkují Vlastimil Brodský, Lukáš Hlavica, Miroslava Hozová, František Němec a další. Režie Karel Weinlich. Natočeno v roce 1994.

Pohádkové příběhy kominíka Valenty  (1 – 5)
18. 7.    1. část: Kominík Valenta a jedna stonavá vlaštovka
19. 7.    2. část: Kominík Valenta a jeden smutný pes
20. 7.    3. část: Kominík Valenta a jeden smutný kocourek
21. 7.    4. část: Kominík Valenta a jedna smutná holčička
22. 7.    5. část: Jak kominík Valenta pomohl vlaštovce dostat se do Afriky
Pohádky na motivy knížky Václava Čtvrtka napsala Markéta Vítková. Hudba Pavel Vaculík. Účinkují Antonín Hardt, Vlastimil Brodský, Klára Jerneková, Petr Svojtka, Svatopluk Skládal a další. Režie Karel Weinlich. Natočeno v roce 1972.

Pohádka z medové vůně  (1– 2)
23. 7.        1. část
24. 7.        2. část
Původní pohádku napsala Alena Riegerová. Hudba Ilja Hurník. Účinkují Ladislav Trojan, Pavlína Filipovská, Zora Jandová a Bronislav Kotiš. Režie Maria Křepelková. Natočeno v roce 1992.

Pohádky vyprávěné zvířátky  (1 – 4)
25. 7.        I. část: O chytré opici
26. 7.        II. část: Království světlušek            ´
27. 7.        III. část: O kocourovi s lidským hlasem
28. 7.         IV. část: Pavouk Lucián a pavoučice Emilka
Původní pohádkový seriál napsala Zdena Brunclíková. Hudební improvizace Marek Eben. Účinkují René Přibil, Ilona Vaňková, Matin Zahálka, Jan Gross a další. Režie Jan Uhrin. Natočeno v roce 1988.

Bob a Bobek  (1 – 3)
29. 7.    1. část
30. 7.    2. část
31. 7.    3. část
Původní pohádkový seriál napsal Jaroslav Pacovský. Hudba Emil Viklický. Účinkují Alena Vránová, Jan Čenský, Jana Altmanová, Hana Středová a další. Režie Maria Křepelková. Natočeno v roce 1991.

Lelkovy neplechy
1. 8.        1. část
2. 8.        2. část
3. 8.        3. část
Původní pohádkový seriál napsal Viktor Slavík. Hudba Eduard Douša. Účinkují Vlastimil Brodský, Miroslav Masopust, Jitka Moravcová, Jiří Hálek, Petr Nárožný a další. Režie Miroslav Šváb. Natočeno v roce 1990.

4. 8.        O ševci Janečkovi, hostinském Felixovi a duchu všech
ševců
Původní pohádku napsala Markéta Zinnerová. Hudební improvizace Jan Černý. Účinkují Ladislav Trojan, Jaroslav Satoranský, Lubomír Lipský, Jiří Šrámek. Režie Maria Křepelková. Natočeno v roce 1993.

S Hupem a Hopem po sedmi mořích   (1 – 10)
5. 8.         1. část: Jak je kormidelník zachránil
6. 8.         2. část: Jak jim kormidelník ušil šaty
7. 8.         3. část: Jak udělali kormidelníkovi radost

8. 8.         4. část: Jak bojovali s piráty
9. 8.         5. část: Jak uvízli na mělčině
10. 8.         6. část: Jak opravili stoleček
11. 8.         7. část: Jak uvěznili vítr
12. 8.         8. část: Jak uzdravili velrybu
13. 8.         9. část: Jak vařili krupicovou kaši
14. 8.        10. část: Jak proměnili velrybu v pidirybu
Původní pohádkový seriál napsal Jiří Kafka. Hudba Vadim Petrov. Účinkují Eduard Cupák, Jiřina Jirásková, Věra Kubánková, Rudolf Hrušínský, Jiří Sovák a další. Režie Karel Weinlich. Natočeno v roce 1981.

Babiččiny pohádky pro Kristýnku   (1 – 5)
15. 8.        1. část: House a pampeliška
16. 8.        2. část: O toulavém koťátku
17. 8.        3. část: O nenechavé strace
18. 8.        4. část: O nejchytřejším kůzlátku
19. 8.        5. část: Kouzelná slůvka
Původní pohádkový seriál napsala Markéta Zinnerová. Hudba Petr Mandel. Účinkují Ladislav Mrkvička, Viola Zinková, Kristína Průchová a další. Režie Karel Weinlich. Natočeno v roce 1995.

Pohádky z královské zahrady   (1 – 4)
20. 8.        1. část: Cesta za nevěstou
21. 8.        2. část: Dešťová víla
22. 8.        3. část: Poklad
23. 8.        4. část: Kdo bude králem?
Původní pohádkový seriál napsala Zdena Brunclíková. Výběr hudby Karel Zajíc. Účinkují Petr Svoboda, Tomáš Juřička, Ivan Trojan, Hana Středová a další. Režie Maria Křepelková. Natočeno v roce 1991.

Pohádky z tůňky   (1 – 5)
24. 8.        1. část: Jak se zbavit starostí
25. 8.        2. část: Když se viklá zub
26. 8.        3. část: Zlatá kapří šupina
27. 8.        4. část: Potíže s okouněním
28. 8.       5. část: Chyby nikdy nechybí
Původní pohádkový seriál napsala Václava Ledvinková. Hudba Eduard Douša a Martin Kumžák. Účinkují Jarmila Švehlová, Martin Velda, Jana Andresíková a další. Režie Jiřina Martínková.Natočeno v roce 1990.

Pohádková louka   /1-3/
29. 8.        1. část
30. 8.       2. část
31. 8.      3. část
Původní pohádkový seriál napsala Alena Riegerová. Hudba Emil Viklický. Účinkují Alena Vránová, Vlastimil Zavřel, Jitka Moravcová a další. Režie Maria Křepelková. Natočeno v roce 1991.

Gratulujeme!!

——

Soutěží není nikdy dost, a proto vyhlašuji soutěž o CD Slavné případy Sherlocka Holmese – Škola v opatství, které věnovalo nakladatelství RADIOSERVIS!

Tentokrát je otázka trochu těžší, ale pro zkušené holmesology to nebude takový problém. Stačí, když na adresu mluveny{tecka}panacek{zavinac}seznam{tecka}cz napíšete odpověď na otázku:

Jak se jmenoval lékař, který se pro Arthura Conana Doylea stal předobrazem Sherlocka Holmese?

Odpovědi očekávám do 15. 7. 2011. Váš Panáček

Vaše děti budou mít skutečně radost! Uzávěrka soutěže je totiž na den dětí – 1. 6. 2011! Ceny věnoval RADIOSERVIS.

Pište na mluveny(tecka)panacek(zavinac)seznam(tecka)cz

!!!VYHODNOCENÍ!!!

Panáček dnes udělá radost CD „Pošta v ZOO“ těmto dětem: Anně Lánské z Kutné Hory a Evě Vondrákové a Jakubu Horákovi, oběma z Brna. Tak, milé děti, čekejte balíčky!

Ceny věnoval Radioservis!

EDIT: CD s četbou Cirkus Humberto, která věnoval RADIOSERVIS, vyhráli: Jiří Bauer z Plzně, Zdeňka Vochyánová z Třebíče a Jana Sommerová (neudáno místo a adresa). Gratulujeme vítězům a ostatním vzkazujeme: nebojte se, brzy budeme opět soutěžit!

Panáček  v říši mluveného slova

vyhlašuje malou silvestrovskou soutěž: od 24. 12. 2010 „nasázel“ na své stránky několik desítek příspěvků – a jen jeden z nich je ÚPLNĚ NESMYSLNÝ, i když se tváří naprosto vážně. Vaším úkolem je odhalit jej! Kdo na adresu mluveny.panacek@seznam.cz pošle správnou odpověď a zároveň bude schopen vysvětlit, odkud že ten falešný záznam pochází, získá 4CD „Jiří Ješ – Dialogy nad životem“.

4CD věnoval Radioservis!

Pozor! Soutěž končí již 3. 1. 2011.

Panáček v říši mluveného slova

vyhlašuje novou soutěž, tentokrát o dvě kolekce „Toulky českou minuostí 301 – 350″. Soutěžní otázka zní: který herec vystřídal v cyklu Toulky českou minulostí Igora Bareše?

Soutěž končí 15. 12. 2010.

Odpovědi pište na: mluveny.panacek[zavinac]seznam[tecka]cz
Výhry do soutěže věnoval Radioservis!

Ceny věnoval Radioservis (CD) a Panáček v říši mluveného slova (kniha).

3 CD (Sto roků samoty, Jana Eyrová a Let do nebezpečí) věnoval Radioservis

Knihu (Nepromlčené případy Jaromíra Ptáčka) věnoval Panáček v říši mluveného slova

Hovoří Přemysl Hnilička a Bianka Dingová.

Rozhovor natočen v srpnu 2010. Připravil ČRo Olomouc v roce 2010. Premiéra 7. 12. 2010 (ČRo Olomouc, 13:30 h.).

Své příznivce zdraví šťastní rodiče tohoto vypaseného chlapíka!

Za tu dobu jsme tu nashromáždili přes 19 tisíc příspěvků, které z Panáčka dělají největší katalog mluveného slova u nás, získal pilné spolupracovníky a snad i vzbudil v dramaturzích Českého rozhlasu pocit, že nestačí reprízovat osvědčených padesát – sto rozhlasových inscenací….

Připravujeme malou rodinnou oslavu, na kterou jste všichni zváni – do Brna! Udělejte si o prázdninách výlet a zapijte s námi narozeniny! Oslava se bude konat 14. srpna od 16:30 h. v restauraci Skanzeen a vítání jsou všichni milovníci mluveného slova, jakož i gratulace a věcné dary.

Registrujte se prosím buď zde nebo na facebookovské stránce!

Lit.: Kočík, Zdeněk – Hnilička, Přemysl: V říši mluveného slova. In Týdeník Rozhlas, 33, 2010 (rozhovor). – Cit.: Přesně před pěti lety se na internetu zabydlel Panáček v říši mluveného slova. Webové stránky (mluveny.panacek.com) shromažďující informace o rozhlasových hrách, seriálech nebo četbách na pokračování založila skupina fanoušků mluveného slova v čele s absolventem brněnské divadelní vědy a spolupracovníkem Týdeníku Rozhlas Přemyslem Hniličkou (1977). Výročí si autoři projektu připomenou na setkání 14. srpna v 16.30 v restauraci Skanzeen v Brně, kam zvou také všechny přátele mluveného slova.

Jak Panáček v říši mluveného slova funguje?

Na Panáčkovi shromažďujeme všechna data, která se nám o mluveném slově podaří získat. Takže vypisujeme údaje z čerstvých rozhlasových programů, ale také z novin a časopisů starých čtyřicet nebo sedmdesát let, procházíme internet, čerpáme z knih… Pokud na rozhlasovou hru, četbu či audionosič vyjde recenze, připíšeme tento údaj k záznamu a recenzi citujeme. Kromě jednotlivých katalogizačních záznamů na Panáčka zavěšujeme i články, úvahy nebo recenze na rozhlasové hry. Vedle toho je tu i oddíl Rozhlasová literatura, v němž sepisujeme co možná nejkompletnější seznam literatury o mluveném slově.

Kdo se na projektu podílí?

Kromě mne je to student pražské kulturologie Jakub Kamberský, dále pak Richard Jelínek, který dodává především údaje o cizojazyčných hrách – bůhví, kde dokáže zjistit informace o holandském nastudování Samotky Karola Sidona pod názvem Isoleerkamer. Ostatní spolupracovníci jsou nám známi už jen pod přezdívkami, pod nimiž publikují na internetu – ixi, u.c.a a dalšími. Radou či pomocí ale přispívají i samotní rozhlasáci.

Kolik příspěvků se zatím podařilo shromáždit?

Na Panáčkovi momentálně visí více než devatenáct tisíc příspěvků, což z něj dělá největší katalog mluveného slova u nás. Případné zájemce o konkrétní nahrávky ale musím zklamat, naše stránky jsou pouze katalogem informací o nich.

Máte přehled, kdo databázi využívá?

Uživatelé pocházejí z Česka, Slovenska, ale také třeba z USA, Anglie, Rakouska či Německa. Pokud jde o zaměření uživatelů, většinou jde o posluchače, kteří si chtějí ověřit, co že to včera poslouchali, ale také o fajnšmekry, kteří si budují vlastní seznamy. Hodně databázi používají ti posluchači rozhlasu, kteří se nechtějí smířit s dosavadní nabídkou a tlačí na dramaturgy, ať vysílají zapomenuté hry z archivu. Je fakt, že v tomto směru si může Panáček připsat pár „vítězství“: za dobu jeho existence výrazně stoupla frekvence vysílání her z období pro rozhlasovou hru nejplodnějšího – tedy z šedesátých let. Kupříkladu dramaturgyně stanice Praha Václava Ledvinková potěšila pamětníky dobrodružných her z let šedesátých a sedmdesátých letos o prázdninách. Snad bude tento trend pokračovat, protože archiv Českého rozhlasu skrývá nepřeberné množství úžasných pokladů a posluchačských překvapení.

Před dvěma lety jste prostřednictvím Týdeníku Rozhlas zveřejnili výzvu k pátrání po nahrávkách, které byly zničeny v období normalizace. Podařilo se nějaký unikátní pásek najít?

Ano, skutečně se podařilo najít několik unikátů. Jeden z uživatelů Panáčka jich poskytl plnou krabici. Zpočátku to vypadalo, že v ní žádná rarita nebude – až se objevil pásek s nápisem Srpen. Je na něm nahráno vysílání 21. a 22. srpna 1968, převážně vysílání „svobodného vysílače Městského národního výboru v Praze“. Jde o materiál, který v Archivu Českého rozhlasu, kam jsme jej předali, dosud nebyl.

Čím vás osobně mluvené slovo uchvátilo?

Obrovským prostorem, který poskytuje lidské fantazii. Tam, kde filmař utratí miliony za to, aby vytvořil alespoň zdání reality, tam rozhlasový zvukař pětkrát klikne – a slyšte, kolem jede tisícihlavé vojsko. K rádiu mne přitáhl především Jiří Horčička a jeho režie Války s Mloky a také hry z šedesátých let. Rozhlasová „zlatá šedesátá“ jsou kvalitativně na stejné úrovni jako divadlo a film téže doby, bohužel málo se o nich mluví, málo se o nich ví. Rád bych někdy napsal knihu o rozhlasových hrách tohoto období, protože to bylo obrovské zjevení a od té doby se už na v éteru nic takového neobjevilo.

Každý den ve stejnou dobu (17:30 h. v Divadle Husa na provázku) se můžete zúčastnit veřejného poslechu rozhlasových nahrávek. Literární, dokumentární a dramatické pořady budou většinou živě uváděny jejich autory – redaktory, dramaturgy a režiséry brněnského rozhlasu – případně za účasti dalších hostů jako Petr Král, Věra Mikulášková, Dalibor Tureček, Miroslav Plešák, Blanka Kostřicová, Simona Peková, Pavel Nepustil, Martin Cina, Erika Bezdíčková, Roman Sikora, Tereza Semotamová, Cyril Drozda a J. H.  Krchovský.

Audiokabinet Českého rozhlasu Brno bude 1. července otevřen výběrem z archivních nahrávek již nežijících českých a moravských bardů 20. století. Název pořadu – A vy už nikdy nedosáhnete tohoto echa – je citátem z bítovského projevu Ivana Diviše, který tímto kontroverzním prohlášením provokoval v roce 1997 mladé autory, že kontakt mezi básníky a čtenáři je ztracen. Přiznal pak, že to, že se mu podařilo zaujmout desítky či stovky, ho neuspokojuje, protože chtěl oslovit všechny lidi. Podobně i úvodní pořad Audiokabinetu je zamýšlen jako malá provokace – přijďte nám ukázat, že kontakt mezi literárním vysíláním v rozhlase a posluchači není ztracen.

Další informace o rozhlasové účasti na festivalu získáte na internetových stránkách ČRo Brno a Měsíce autorského čtení (obsahuje i program).

V dubnu bude následovat povídání s Terezou Semotamovou.

Napište, jak se vám nové prvky na Panáčkovi líbí.