Cyril (1967)

Přidal: Přemek |

Květen 6, 2008

Karol Sidon. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Antonín Moskalyk.

Osoby a obsazení: Cyril (Čestmír Řanda), Božena (Blanka Waleská), mladá (Jana Dítětová), babka (Jaroslava Drmlová).

Natočeno 1967. Premiéra 13. 10. 1967 (Československo II, 20:30 h.). Repríza 22. 10. 1967 (Československo II, 18:00 h.); 29. 11. 1967 (Československo II, 16:30 h.). Smazáno.

Pozn.: Podle svědectví Karola Sidona (17. 3. 2009, Židovské muzeum, pobočka Brno) se pro roli Cyrila původně počítalo s Janem Werichem; Jan Werich však roli po přečtení odmítl s tím, že posluchači ho mají příliš spojeného s komediálními rolemi.

Lit.: anonym: Dvě premiéry. Cyril. In Čs. rozhlas a televize 42/1967 (3. 10. 1967), s. 8 (článek).

Lit.: Hnilička, Přemysl: Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Co si Jan Werich nezahrál? In Týdeník Rozhlas 49/2011 (článek).

Lit.: Ochová, Sheila – Osobnost a osobitost. In Rudé právo 19. 10. 1967, str. 5 (recenze).

Lit.: Sidon, Karol: Cyril. In Československý rozhlas 42/1967 (9. – 15. 10. 1967), s. 8. (slovo autora). – Cit.: Cyril je hra o muži, který má všechny předpoklady k tomu, aby se oběsil. Nemoc ho pomalu užírá a lékaři mu do roka předpovídají smrt. Nemá na světě nikoho, kdo by ho oplakal. Ví, že až zemře, nebude chybět. Nemá ani nač pěkného vzpomínat, protože žil zbytečně. Nyní se rozhoduje zabít tváří v tvář své zbytečnosti, tváří v tvář špíně, v niž se obrátil jeho život. Cyril chce uniknout z obklíčení.

Ale co je živé, chce žít. I když to nemá žádný rozumný smysl, i když je to bolest, i když je to žití pro nic a za nic. Cyril je ještě živý a všechno to, co je v něm život, svádí boj s tím, co žádá smrt.
Cyril je hra o muži, který měl všechny předpoklady k tomu, aby se oběsil – a nakonec to neudělal, protože nemohl. Cyril je hra o muži, který chtěl zemřít, svedl velký boj s životem – a podlehl. Potud příběh jednoho člověka jménem Cyril. A mne hnal k napsání tohoto příběhu strach.

Ví-li člověk, kže kolem něho umírají a trpí lidé, že vraždí a jsou vražděni, nemůže ho uklidnit, že zatím nemoc, smrt a zlo prochází jen těsně kolem něho. Ne, nemůže mi stačit chladná úvaha, že život přináší strast i slast, když strast je absolutní a slast relativní. Nemohu se dost dobře vyrovnat s údělem čekajícího a tvářit se, že nevidím, neslyším to záludné přibližování se neštěstí, že mi nenahání strach ten tichý šavlový tanec.
Ze svých vzpomínek, představ a slov jsem si vytvořil Cyrila, nového Joba, protože tímto Jobem, tímto Cyrilem, mohu být ještě dnes, zítra já sám.

Rozhlasové hry