Panáčkův průvodce – Jak zatknout sňatkového podvodníka, který nelže

Přidal: Premek |

Leden 11, 2020

Přemysl Hnilička

(vyšlo in Týdeník Rozhlas 3/2020)

Když dostane inspektor Kryštůfek, postava jakoby vypadnuvší z kapes Karla Čapka, rozkaz od svého nadřízeného doktora Křečka, aby prověřil snoubence jeho sestry, není nikterak nadšen. “Z Německa nám se lezou pašeráci heroinu a já mám shánět informace pro nějakou trhlou profesorku zeměpisu!” Brzy však jeho despekt opadne: pan inženýr Gaston Gordon Roger Simeon Bafule (ano, opravdu se tak jmenuje) je okouzlující muž, který do republiky přijel začátkem třicátých let z dlouhé cesty po Americe a dokáže o svých zážitcích poutavě vyprávět. Se slečnou profesorkou Křečkovou však vydrží jen tři měsíce a před rozchodem si od ní vypůjčí pět tisíc. Tak pokračuje i v dalších případech: postupně dostane tuto částku od profesorek matematiky, češtiny, botaniky, latiny, němčiny, ba i tělocviku. Při stíhání však Kryštůfek naráží na jeden zásadní problém: pan Bafule svým snoubenkám nikdy nelže.

Rozhlasová hra Jiřího Karáska Muž, který mluvil zásadně pravdu vznikla v pražském studiu v roce 1965. Režisér Jiří Roll vede hru půvabně starosvětsky, inscenaci ozvláštňuje občasnými vtípky. Zvukové efekty tu často vytvářejí hudební nástroje: bicí představují nezaměnitelný zvuk jízdy vlakem, další nástroje vyluzují stylizované zvuky otevírání dveří. Děj doprovází dobové šlágry let 30. a 40. v podání Inkognito kvartetu a herci se s chutí přizpůsobují prvorepublikové stylizaci. Josef Beyvl drží svého Kryštůfka jako typického malého policajta, jak nám je v literatuře popsali pánové Karel Čapek či Emil Vachek. Po stopách jde bodře a rozvážně, když však zjišťuje, že veškerá zjištění naráží na hradbu neprodyšné zamilovanosti kordonu profesorek, vře to v něm jako v Papinově hrnci. V závěru vyšetřování s ním přímo cloumá zoufalství. Podobný vývoj prodělá i dr. Křeček v podání Bohuše Záhorského, který se znepokojením sleduje posedlost svého podřízeného jediným případem; když není zbytí, křičí na Kryštůfka jako smyslů zbavený, jen aby ho odradil od pokračování. Komický tandem vážně zamilovaných profesorek tvoří Nelly Gaierová, Jitka Frantová, Vlasta Fabianová, Luba Skořepová, Julie Charvátová, Lída Vostrčilová a Ludmila Stambolieva. Z jejich společnosti se vymyká Kryštůfkova kolegyně z policejního ředitelství, právnička Olinka (Dana Medřická). Sebevědomá a rázná žena však nakonec také propadne Bafuleho kouzlu. Samotného Bafuleho představuje s odzbrojující upřímností Rudolf Deyl mladší. Jeho bezelstnému inženýrovi skutečně nelze nevěřit.

Panoptikální příběh se však odehrává v nebezpečných dobách ohrožení republiky a těžké rány historie zasáhnou i případ Bafule: po okupaci zbytku Československa německými vojsky odchází Kryštůfek od policie a raději se živí jako podomní obchodní a podvodník s dětským pohledem se – asi opět proto, že mluvil vždy zásadně pravdu – stane obětí nacistické okupace. To se po válce tentokrát už kapitán Kryštůfek dozví od ředitele gymnázia v Chlumci (Antonín Zíb), kam ho obnovené pátrání zavedlo. A tam, u pamětní desky zavražděných obětí války, se příběh uzavírá – smířením.

Hra byla o rok později nastudována také na stanici DDR s Hansem-Joachimem Hanischem v roli Kryštůfka a Fredem Alexanderem coby Bafulem. Režijně hru vedl Helmut Hellstorff

Historie rozhlasových her