Ranní úvaha Petra Viziny – Sádlo a bábovky (2021)

Přidal: Premek |

Únor 22, 2021

Petr Vizina. Ranní úvaha.

Natočeno 2021. Premiéra 22. 2. 2021 (ČRo 3 Vltava, 4 min.).

Lit.: Vizina, Petr: Petr Vizina: Sádlo a bábovky. In web ČRo 3 Vltava, 22. únor 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Moje kamarádka je při těle a má o tom skvělý pořad. Pojmenovala jej Sádlo, podle nadávky, kterou jako dítě slýchala od vrstevníků. Sádlo dává prostor ženám, které v něm často zmiňují, jak jim zdánlivě vtipná poznámka nejbližšího okolí vůbec nepřišla k smíchu, dokonce měla pro jejich sebevědomí zničující efekt.

Sádlo jde po hraně při anonymním vyprávění o tom, jak se sžít s vlastním tělem v dospívání, po porodu, nebo s postupujícím věkem. Je zároveň dokumentem, terapií i sociální instrukcí, jak druhé ani sebe zbytečně nezraňovat humorem ani ve zlém. Nejzajímavější na Sádle je, jak se v něm stále opakuje jediný motiv; bezpodmínečné přijetí člověka takového, jaký je, nikoliv jaký by měl nebo podle nás mohl být.

Autorce Sádla se ozývají i muži a tvrdí, že i oni cítí tlak okolí na to, že by měli vypadat svěže, štíhle a výkonně. Věřím tomu, přesto soudím, že s tlakem na ženský zevnějšek to nejde srovnat. Legendární hrdina mého dětství se jmenoval Váleček. Gábina, pro mě první televizní femme fatale, mu v tom seriálu projevovala stejnou, ne-li větší náklonnost než dalším kamarádům Tondovi a Ferdovi. Lehké bříško po třicítce je u muže znakem stability a rozvážnosti, postava tlouštíka bývá ve filmech tradičně spíše dobrácká, zato muži hubení jako kdyby ve svém těle nebyli doma, něčím se trápili a byli nestálí. V tloušťce to mužské tabu nespočívá.

Co je mužské tabu? Jedno mi připomněl Jan Balabán, spisovatel, který by se letos dožil šedesátky. Jedna z jeho próz, nad kterými nepřestávám žasnout, se jmenuje Zeptej se táty. Vztah otec – syn může být stále jedním ze společenských tabu, často nevyřčený, nepojmenovaný, svíravě definující a komplikovaný. (…)

Eseje, fejetony, přednášky