Sádlo 1/6 (2020-2021)
Připravila Ridina Ahmedová. Dramaturgie a technická spolupráce Veronika Ruppert. Zvuk Jaroslav Pokorný. Hudba Ridina Ahmedová a Jaroslav Pokorný. Vizuály, art direkce Veronika Ruppert, foto Adam Křena.
Premiéra teaseru 7. 1. 2021 (ČRo Rádio Wave, 5 min); 1. dílu 21. 1. 2021 (ČRo Rádio Wave); 2. dílu 28. 1. 2021, 3. dílu 4. 2. 2021 (ČRo Rádio Wave).
Pozn.: Po odvysílání cyklu následovaly tři odborné diskuse na dané téma.
Cyklus byl vybrán na shortlist TOP 10 Prix Bohemia 2022. 2. místo na Prix Bohemia Radio 2022 v sekci Podcast.
Obsah: 1. Hezké holčičky jsou ty hubené (30 min.). – 2. „Vytiskl mi cviky ke zpevnění zadku, já jemu triky pro růst penisu.“ – 3. V těhotenství velryba, po porodu vačice (26 min.). – 4. „Jdu si nechat ušít prsa a pak vám je ukážu.“ Premiéra 11. 2. 2021 (ČRo Rádio Wave, 27 min.). - 5. Cvičit i se zlomeninami a ládovat se, dokud nezvracíš. Premiéra 18. 2. 2021 (ČRo Rádio Wave, 37 min.). – 6. Pořádná ženská, nebo hnusná tlustoprdka? Premiéra 25. 2. 2021 (ČRo Rádio Wave, 38 min.).
Lit.: Ahmedová, Ridina: Ta věc, co držím, je cena za druhé misto v soutěži podcastů na Bohemia prix radio festivalu v Olomouci. In Facebook, 14. 10. 2022 (status). – Cit.: Přijela jsem i s dětma, že si uděláme výlet a přitomo dpoledne odprezentuju Sádlo porotě. Po prezentaci mi ale volali, že bych místo na vlak do Prahy měla jít na galavečer, protože jsme se v ty obrovsky konkurenci skvělejch projektů umistili v Top 3, Tahle varianta mě vubec nenapadla! Takže jsem takhle stála na náměstí s kufrem, v bagancatech a elastakach, s sebou uz žádný čistý hadry kromě pyžama, a bulela dojetím. Večer vzali můj dresscode i dětský tepláky velkoryse.
Jsem vděčná za to gesto. Sádlo mi přineslo do života menší zemětřesení tou smršťí zájmu, zaplavou podpory i sprchou hejtů a vysmechu. Pořád je to pro mě citlivý. Nejsilnější životní panickou ataku jsem zažila po spuštění, když se to začalo valit. (…)
Lit.: Moravec, Dan: Letem podcastovým světem II. In web Dok.Revue, 22. 4. 2021 (recenze). – Cit.: Ve druhém díle svých poznámek k současným českým podcastům se moderátor, dokumentarista a dramaturg Dan Moravec zaměřuje na dvě série Českého rozhlasu, které se, každá po svém, dotýkají vztahu duše a těla.
Tělo a duše, nerozlučitelné. Vzpomínám na jedno malé trauma z dětství. Byl jsem hubený a nechtěl jíst. Babička mi vyhrožovala, že půjdu do ozdravovny, kde mě budou denně cpát knedlíky a bramborovými šiškami, abych přibral. Abych měl nějaké sádlo. Babička zažila hlad a válku. Bál jsem se, a tedy jedl. Abych měl nějaké sádlo. Jiná generace. Tehdy sádlo bylo in.
Dnes není. Estetický, společenský i kulturní kánon je teď jinde. Štíhlí, svalnatí, vysportovaní lidé… A to navíc fotky i kamera opticky přidávají kila, zeštíhlování ve Photoshopu, zkrášlování, plastiky a různé filtry ještě zvětšují rozdíl mezi realitou a budovaným umělým obrazem. Každý, kdo je jiný, je hoden posměchu, protože nezapadá, a protože když ukážeme na druhé, nebude si nikdo všímat našich nedostatků a my budeme konečně patřit k těm „správným“ a in.
Sádlo je totiž v hlavě
A tak vznikla podcastová série Sádlo. Autorka Ridina Ahmedová je zpěvačka, hudebnice a performerka, máma tří dětí, majitelka kocoura, milovnice barevného oblečení, kaváren a procházek krajinou. Má slabost pro výzvy všeho druhu, zvlášť ty, které člověka trošku lekají. O to je to pak větší jízda! Tak se to píše alespoň v anotaci k podcastu Sádlo. A je to jízda. Přesně tenhle pocit mi vytanul na začátku poslechu.
Nejprve téma. Fat shaming jako fenomén, o kterém víme a jemuž občas můžeme i bezděčně podlehnout, zvláště když slýcháme takové to: Nejsem tlustý, ale nemocný (třeba je). Jde o věc rozpoznatelnou na první dobrou, a především vděčnou. Je tak snadné se strefovat. Tak zábavné.
Ridina Ahmedová spolu s dramaturgyní Veronikou Ruppert připravily šest tematických dílů – od začátku výčitek a nasazování vzorců do hlavy už v rodině přes sexuální život boubelek, těhotenství, sebepoškozování až k sebepřijetí. Logický, ústrojný a vlastně jednoduchý postup. Ale taková jednoduchost cyklu sluší, je přehledná a pořád dokáže překvapit. Je svěží.
Mimochodem, dramaturgyně Veronika Ruppert od podcastové série Svatebky dost vyrostla. V Sádle si je jistější, má k dispozici parádní materiál a představuje postupně nové pohledy na dané téma, další příběhy, jde pořád víc do detailu a rozebírá možnosti a zákruty toho, co znamená mít na těle víc sádla, a snažit se ten fakt přijmout. Dramaturgie je umně dávkovaná, chytrá a baví mě. Ve chvíli, kdy si řeknu, že tady už je to všechno probrané do mrtě, objeví se další příběh, další možnost, jak nazírat na celý proces sebepřijetí. Respekt k Veronice, protože není jednoduché rozvrstvit tu obrovskou škálu výpovědí tak, aby se postupně rozvíjely, nezačaly nudit, navazovaly na sebe, potvrzovaly se a setkávaly.
Dále znělka, soudobý zvuk (dobře, zpočátku jsem pořád slyšel opakování slova piko, piko, piko a hledal nějaké vyšší souvislosti, nic podbízivého, adekvátní, v dobrém slova smyslu normální; je zajímavé, že v úvodu každého dílu je většinou výrazný zvukový design prostředí – zastávka, kavárna, ulice, který se v následné koláži výpovědí ztrácí. Výpovědi jsou rámované jednoduchými zvukovými předěly, autorka se nebojí slovo i zvuk nechat doznít. To potřebuju vstřebávat, baví mě práce s pauzami, ale po namlsání v úvodu chci víc identifikace prostředí. Já vím, že to není primární, že potřebuju hlavně slyšet výpovědi, a ty slyším a působí na mě, ale někde vzadu mi pro hloubku nebo ukotvení chybí zvuk. Špína prostředí. Například když Ridina v prvním díle v naraci popisuje, že chroupe mandle při natáčení, je to vtipné, ale kavárna ani mandle slyšet nejsou. Stačil by jediný chroup, ilustrace, pauza, a bylo by to dokonalé.
Musím velmi pochválit výběr respondentek. Tak rozmanité, zajímavé paní a slečny, každá jiná, s jiným příběhem i vyzněním, všechny hledající mír samy se sebou. Protože všechno je v hlavě. Sádlo je v hlavě. Poslouchám a dojímám se nad některými situacemi, jindy se bavím a směju se, pak zpozorním a pustím si onen úsek znovu a říkám si: Tý jo, je to fakt jízda. Ridina otevřela na rozumné ploše téma, které pálí mnohé, tlusté i netlusté, rezavé, pihaté či plešaté. Parádní je, že to všechno, co slyšíme, se dá rozprostřít na další „shame skupiny“, není to uzavřené pitvání se v iluzorních problémech, ale až skoro protržená hráz něčeho potlačovaného, co musí ven a konečně dostalo možnost a směr. A Ridina to dělá důsledně, velmi promyšleně, dávkuje drama i lehkost, s dopadem na všechny posluchače. Na ty veřejnoprávní rozhodně. A nespornou výhodou je samotný audioformát, protože právě tady si znovu uvědomuju, jak intimita mikrofonu pomáhá otevřenosti, sama o sobě „udělá“ atmosféru, podpořená dobrým střihem i načasováním, kdy autorka spolu s dramaturgyní včas utnou tu kterou výpověď a změní respondentku i téma. Tleskám.
A ještě jednu věc bych rád zdůraznil. Často jsem pofňukával nad slabou narací v českých audiodokumentech i podcastech. Vyhýbáme se jí (jak často jsem slýchal, že není nutná, že materiál obstojí sám), jsme toporní, nepřirození, narace pak vyčnívá z celého tvaru. Ridina je přesná. Přirozená, normální, žádná čtoucí sošná redaktorka, prostě nám vypráví, uvěřitelně, se zaujetím, nespisovnou češtinou, umí se dlouze nadechnout, zadrhne, vzdychne, zkrátka mluví. Nijak se nestylizuje, je svoje a je to cítit. A proto jí věřím. Někdy střídá spisovnou češtinu s nespisovnou (což mě zatahá za uši), ale respektuju to, tohle je ona a její vyprávění dodává celému dílu neskutečnou přirozenost, vím, že hledala, že je to její dílo, že ji baví, a je tak opravdová, že má třetinu úspěchu v kapse. Jen vlastním vyprávěním. Tohle chci slyšet i v jiných podcastech – obyčejnou uvěřitelnost.
Jsem velmi rád, že neslyším odborníky, že mohu odkrývat další pocity žen, které se chtějí a potřebují smířit samy se sebou, což je mimořádné v době, kdy jsme všichni hnáni do změn, zlepšování se, růstu a progresu. Proč? Já jsem takováhle, no a co? A to se zdaleka netýká jen sádla. Právě v tom vidím velký význam této podcastové série. Na minoritě ukazuje, jak přenosné jsou všechny ty pocity, ústrky, zesměšňování, sebemrskačství, a hlavně nabízená cesta – sebepřijetí. Nejen že pojmenovává problém, jeho zákruty a detaily, vrší je, ale nabízí možnost, jak ten kruh protnout. Jak z něj vystoupit. Sádlo je totiž v hlavě. A Ridina to dokázala ústrojně, jednoduše, otevřeně, s velkým dosahem, vrstevnatě, lehce a vtipně i závažně a těžce – takový je i život. Velmi dobrá, promyšlená práce s výrazným společenským poselstvím. A Ridino, nemáte chuť udělat něco o mužských tématech? Tak trochu protiúkol, ale myslím, že by vám slušel.
Malá výtka na závěr. Chybí mi titulky. Na celé sérii se významně podílela dramaturgyně Veronika Ruppert, na zvuku Jaroslav Pokorný, ten spolu s Ridinou Ahmedovou i na hudbě. Chci slyšet jejich jména v závěru každého dílu. Je to zasloužené.
Tělo a duše, nerozlučitelné, prolínající se, spojité. Všechno je v hlavě. Vidíme svět takoví, jací jsme. Ne nadarmo těhotné ženy potkávají mnohem víc těhotných žen než dřív. Když jsem dostal povolávací rozkaz, byli najednou všude v ulicích vojáci. (…)
Lit.: Vizina, Petr: Petr Vizina: Sádlo a bábovky. In web ČRo 3 Vltava, 22. únor 2021 (článek + nahrávka k poslechu).
Lit.: Ahmedová, Ridina: Začíná podcast Sádlo. Jak se žije dívkám a ženám, které nezapadají do stereotypů štíhlé krásy? In web ČRo Radio Wave, 7. leden 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Pod vlivem komentářů, které jsem slýchala od dětství, jsem přistoupila na to, že štíhlý vzhled je stěžejní kvalitou. Měřítkem, které určuje mou hodnotu, šanci najít si partnera, být oblíbená, úspěšná. Trvalo mi řadu let, než jsem pochopila, že moje tělo je moje: nesu za něj zodpovědnost, ale nejsem povinná vyhovovat představám jiných lidí,“ říká autorka podcastu Sádlo Ridina Ahmedová. V šestidílné sérii dává prostor dívkám a ženám, které bojují s přijetím vlastního těla. (…)
„Podcast jsem pojmenovala Sádlo, protože bych tohle slovo ráda zbavila pejorativního a urážlivého nádechu. Sádlo je přirozenou součástí našich těl. Byla bych ráda, aby se přestalo démonizovat,“ vysvětluje autorka podcastu Ridina Ahmedová.
Série Sádlo přibližuje, jak představy o ideální ženské postavě ovlivňují naši nejbližší, rodina a kamarádi a jak na nás působí tlak médií a sociálních sítí. „Trvalo mi opravdu dlouho, než mi došlo, jak pokřivené moje vnímání sebe sama je. Začala jsem uvažovat o tom, proč je rozměrům a vzhledu těla obecně přikládán tak zásadní význam. A proč je tak těžké na tenhle výklad reality nepřistoupit,“ říká Ridina Ahmedová. „Podcast Sádlo je mojí osobní výzvou k diskuzi, ke vzájemnému naslouchání a ohleduplnosti vůči ostatním.“
Poslechněte si, jaká témata od 21. ledna otevře série, do které se přes veřejnou výzvu anonymně zapojily desítky dívek a žen. „Napsala jsem, že hledám ženy, které by byly ochotné mluvit o tom, jak do jejich životů zasáhlo to, že podle svého okolí měly na těle nesprávné množství sádla. Byla jsem zaskočená lavinou odpovědí. Ozvaly se mi desítky žen připravených vyprávět svoje zážitky a příběhy,“ popisuje Ridina Ahmedová. Poslechněte si víc v teaseru k podcastové sérii Sádlo.
O autorce:
Ridina Ahmedová je zpěvačka, hudebnice a performerka, máma tří dětí, majitelka kocoura, milovnice barevného oblečení, kaváren a procházek krajinou. Má slabost pro výzvy všeho druhu, zvlášť ty, které člověka trošku lekají. O to je to pak větší jízda! (…)
Na podcastovou sérii Sádlo volně navazuje divadelní performance Sádlo, která bude mít premiéru v červnu 2021 v Paláci Akropolis, a také osvětová kampaň Moje tělo je moje, plánovaná na podzim 2021. V plánu je také kniha Sádlo složená z příběhů a fotografií. Pokud chcete sdílet své zkušenosti nebo se zapojit jinak, ozvěte se autorce na mail sadlo@rozhlas.cz.
Lit.: Ahmedová, Ridina: Hezké holčičky jsou ty hubené. Z „dobrých úmyslů“ rodičů se může stát psychický teror. In web ČRo Radio Wave, 21. leden 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Co se stane, když téma váhy a tělesných proporcí pronikne ze světa dospělých do života dětí? Jak vnímáme v útlém věku poznámky o nedokonalostech naší postavy a jaké škody mohou napáchat na psychice? (…)
Kolik dětí vyrůstá v těle, které by podle názoru ostatních mělo vypadat jinak? A kolik z nich zvládne tíhu kritiky setřást? Možná jsou vám tyto otázky povědomé. Koneckonců, kdo nikdy v životě netrpěl kvůli něčemu tak přirozenému, jako je vlastní tělo? Existuje vůbec někdo takový? Podcast Sádlo otevírá téma psychického zápasu s vlastní váhou, a především pak váhou názoru okolí – nehledě na to, o kolik kilogramů a centimetrů vybočujeme ze zavedených ideálů a představ druhých.
Autorka Ridina Ahmedová vytvořila Sádlo na základě osobních zkušeností s životem v těle, které už od dětství neodpovídá normám. Místo ostýchavého tanečku kolem citlivého tématu se však s nadhledem sobě vlastním (jak už název podcastu napovídá) rozhodla mluvit o věcech bez obalu.
Ptát se ostatních, zjišťovat, jaké podoby na sebe v naší společnosti bere pojem tloušťka, kolik tuku je vlastně zapotřebí, abychom se k ní v očích druhých dopracovali, a jak se s tímto stigmatem potom vyrovnat. Se stigmatem, které může být daleko tíživější než nápor na kosti a které má moc člověka po zdravotní stránce poznamenat v daleko útlejším věku a mnohem zásadněji než ono samotné sádlo. (…)
Lit.: Kunderová, Tereza – Ahmedová, Ridina: V těhotenství velryba, po porodu vačice. Jak ženy vnímají tělesné změny spojené s mateřstvím? In web ČRo Radio Wave, 4. únor 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jak těhotné ženy a matky nahlíží na novou podobu vlastního těla, které dříve znaly úplně jinak? Čím je dokáže potěšit, vyvést z míry nebo dokonce přímo vyděsit? A jak se se svými pocity vyrovnávají? Poslechněte si třetí díl Sádla o těhotenství a mateřství.
„Vesmír, kde jsou ženský po porodech vyrovnaný, mají plochý břicha a prsa s bradavkama tam, kde byly v osmnácti. Nikomu z nevyspání nenarostly pytle pod očima a kojením nezřídly vlasy tak, že prosvítá kůže… Mně se během mateřství staly tyhle věci všechny. Tělo dalo život třem krásnejm dětem, ale zároveň se postupně proměňovalo a ztrácelo svěžest,“ přemítá Ridina nad výjevy z obálek maminkovských časopisů. Jak tedy matky vypadají ve skutečnosti a jak se cítí ve svých tělech?
Pro mnoho žen jsou události spojené s narozením potomků zlomovým okamžikem ve vztahu k vlastnímu tělu. Dora vážila před prvním těhotenstvím něco přes čtyřicet kilo, trpěla bulimií a v momentě, kdy zjistila, že čeká neplánovaně dítě, myslela na potrat. „To se zlomilo, když jsem poprvé viděla ultrazvuk. Najednou jsem věděla, že to dítě chci. Těhotenství potom bylo přechodový období, kdy se ve mně mlátily dva silný pocity – mateřství, na který jsem se strašně těšila, a naproti tomu strach o tělo, obava, že se úplně vymkne a přestanu bejt hubená,“ popisuje. (…)
Lit.: Ahmedová, Ridina: Pořádná ženská, nebo hnusná tlustoprdka? Sebepřijetí je v hlavě. Když ho najdeme, náš život se změní. In web ČRo Radio Wave, 25. únor 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Kudy vede cesta k přijetí vlastního vzhledu? A končí vůbec někde? „Chodí mi záplava zpráv, ženy i muži píšou svá svědectví. Mám pocit, jako by se protrhla stěna, která příběhy držela v mlčenlivosti. Jestli mají ty stovky reflexí jednu věc společnou, tak je to smutek. Ale přesto ten proces vnímám jako ozdravnej. Ve společnosti, kde se o zranitelnosti nemluví snadno, najednou vzniká sdílení. A pojmenovávání je první krok ke změně, která je podle mě opravdu potřebná,“ říká Ridina Ahmedová v úvodu posledního dílu Sádla o hledání sebepřijetí.
Lusi pomohlo k přijetí vlastního vzhledu uvědomění, že člověk přitahuje to, na co se sám cítí. „Když si budu připadat hnusná, tlustá a neatraktivní, přitáhnu blbečka nebo zakomplexovanýho člověka, kterej mi to bude zrcadlit svým chováním,“ říká, jak jí došlo, že silnější ženy, které jsou se sebou srovnané a mají se rády, spokojenost vyzařují do okolí. „Přitahují muže, kteří se k nim chovají jako ke kyprým bohyním, a ne jako k hnusným tlustoprdkám,“ popisuje, co ji motivovalo nestydět se za vlastní tělo a preference. (….)
Lit.: Zajíčková, Klára: Odjistila jsem bombu, říká autorka podcastu Sádlo. In web Respekt, 15. 2. 2021 (článek + rozhovor). – Cit.: Se zpěvačkou a performerkou Ridinou Ahmedovou nejen o body shamingu a přijetí vlastního těla.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku