Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Falešné kosti a starý doktor Dong

Přidal: Premek |

Únor 27, 2018

Přemysl Hnilička

(vyšlo in Týdeník Rozhlas 8/2018)

Na počátku byl „politický román s detektivním pozadím“, jak píše ve svém článku Podmanivý hlas Eduarda Cupáka dramaturg a publicista Jiří Hubička. Román Josefa Nesvadby Dialog s doktorem Dongem (a v roce 1964 i stejnojmenná rozhlasová dramatizace Jaroslavy Strejčkové a Jiřího Horčičky) se ve své době velmi do hloubky a poctivě zabýval otázkou, zda je mravné a přijatelné v zájmu dobra lhát či dokonce spáchat zločin. Dobrem je tu ovšem míněna světová revoluce, kterou zastupují dva diametrálně odlišní hrdinové: starý revolucionář doktor Marek, zvaný Dong (Zdeněk Štěpánek) a mladý pražský bakteriolog (Eduard Cupák), který žádnou revoluci nezažil a neměl tak možnost nějak projevit hrdinství.

Příběh začíná v okamžiku, kdy je mladý vypravěč vyslán do Vietnamu, kde má přednést vědecký referát svého nadřízeného. Vědecká práce je však odbytá a nepřesná, a tak se – po mírné ostudě před vědeckým plénem – bakteriolog raději věnuje svému okolí, především paní Kašparové (Blanka Bohdanová). Ta však zpočátku nejeví zájem, snaží se totiž vypátrat, kam zmizel její muž, který ve Vietnamu vědecky pracoval. Hlavní hrdina se k ní přidá a postupně zjišťuje strašnou pravdu: Kašpara zabil starý doktor Marek, zvaný ve Vietnamu Dong, starý hrdina revoluce, uznávaný všemi okolo. A důvod? Kašpar totiž dosáhne antropologického nálezu, který by mohl dokázat rovnocennost lidských ras. Později však zjistí, že jde o šikovně připravené falzum – a přiznání tohoto faktu chce doktor Marek-Dong zabránit. Má k tomu vážný osobní důvod: před lety zplodil se ženou jiné rasy syna, který teď žije nešťastně ve světe, v němž ho nepřijímají ani běloši, ani vlastní rasa.

Doktor Dong v podání Zdeňka Štěpánka je vyrovnaný, bohorovný starý muž, který se ohání svým prostým životem a obětováním se pro revoluci, který na neinformovaného pozorovatele musí působit jako vtělení všech ctností – a přesto je to člověk, který zavraždil jiného, který je schopen a ochoten s účastnou tváří za zády pošpinit druhého. Jsou-li mu předhazovány staré zločiny, jen se hurónsky směje. Šikovnými hrátkami se slovy a manipulacemi situací vždy zesměšní svého oponenta a jen upevní svou pozici.

Vypravěč příběhu je jeho pravým opakem. Člověk, který z pohodlnosti nechá svého šéfa dokola omílat staré, již překonané objevy a který není schopen do poslední chvíle doktora Donga obvinit; má pochopitelný ostych před revoluční ikonou. Nakonec však zvítězí jeho smysl pro spravedlnost: „Budu svědčit – proti vám. Nepřestanu vás obviňovat, protože chci zabránit dalším zločinům a dalším podvodům. Protože se musí vyjasnit náš konflikt, protože váš čin musí být souzen. Budu opakovat své obvinění všude, dokud mne neumlčíte. Náš spor musí být rozřešen veřejně a přede všemi. (…) Musí se rozřešit kvůli revoluci, na kterou neustále přísaháte, protože právě vy, vy, nedočkaví a nadšení, uminutí slepci jste způsobili svými nesmyslnými zásahy, že lidé začali žít izolovaně, že mysleli jenom na sebe, že se stali pozorovateli jako já!“

Pozoruhodnou postavou je také defétistický asistent Rymich (Soběslav Sejk), který kritizuje vypravěče z antikomunistických pozic: „Řídí se podle toho, co by rádi, co by chtěli mít, ani je nenapadne ověřit si skutečnosti pokusem, statistikou, dotazem… Člověk nerozřeší tajemství hmoty, kdyby s revolučním nadšením umučil třeba deset profesorů fyziky! Vy falšujete podstatu člověka, pokroku, lidské budoucnosti. Snažíte se naroubovat cosi do společnosti a vědy, zatímco jste slepými nástroji skutečných sil, o kterých nemáte ani ponětí.“

Realizátoři Jaroslava Strejčková a Jiří Horčička zpracovali román do dějově nelineární rozhlasové dramatizace, v níž sledujeme myšlenkový vývoj hlavního hrdiny od počátečních pokusů o filipiku proti Markovi-Dongovi až po závěrečné rozhodnutí se bojovat nejen proti němu, ale i proti vlastní pohodlnosti a zbabělosti. Ostatní postavy – Dong, Kašparová i další – do jeho monologu často bez vyzvání vstupují podobně jako v Aškenazyho hře Bylo to na váš účet z téhož roku.

Historie rozhlasových her