Revizor (1972, 1973, 2011)

Přidal: Přemek |

Červen 7, 2006

Výsledek obrázku pro horčička revizor postránecký Nikolaj Vasiljevič Gogol. Překlad Bohumil Mathesius. Rozhlasová úprava Kristián Suda. Hudba Josef Pech. Zvuk Jitka Borkovcová. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: Chlestakov (Václav Postránecký), Osip, jeho sluha (Bohumil Bezouška), policejní direktor (Martin Růžek), jeho žena (Jarmila Krulišová), jeho dcera (Růžena Merunková), Chlopov, školní inspektor a titulární rada (Václav Vydra II.), Artemij Filipovič Zemljanika, kurátor chudinského ústavu a dvorní rada (Čestmír Řanda), Špekin, poštmistr a dvorní rada (Oldřich Musil), Ljapkin Ťapkin, předseda soudu (Eduard Dubský), revírní inspektor (Josef Patočka), Petr Ivanovič Bobčinskij (Vladimír Hlavatý), Petr Ivanovič Dobčinskij (Zdeněk Dítě), strážník Děržimorda (Svatopluk Skládal), Miška (Ladislav Kazda), číšník (Miloš Rozhoň), kupci (Jiří Suk, Karel Fořt a Vladimír Čech).

Natočeno 1972 (dotočeno 8. 12. 1972). Premiéra 3. 11. 1973 (104 min.). Repríza 8. 4. 2000 (Vltava, 14:30 h); 6. 9. 2008 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 31. 7. 2011 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 18. 3. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.).

Lit.: Pražan, Bronislav: Revizor (sleeve-note, 2011). – Cit.: Nikolaj Vasiljevič Gogol projevil svůj umělecký talent už jako lyceista: byl pokládán za nejlepšího herce školních představení a velkého úspěchu dosahoval zvláště v komických rolích. Nicméně svůj první dokončený divadelní opus – Revizora – uveřejnil až pět let poté, kdy zazářil svým prozaickým debutem, povídkovým souborem Večery na samotě u Dikanky. Premiéra Revizora se uskutečnila v roce 1836 a sklidila tvrdou kritiku: autor – tehdy mu bylo sedmadvacet let – se prý dopouští cynického a zlovolného pomlouvání Ruska. Že komedie nebyla stažena, o to se přičinil sám car Mikuláši I., který podle vyjádření Gercena při ní „umíral smíchy“. Od té doby se to přihází i hlavám nepomazaným; a nejen v Rusku. Revizor je jednou z nejhranějších komedií světového dramatu. – Proč? – Jednak asi proto, že (ne)mravy papalášů, a nejen těch provinčních, jsou vždy a všude stejné. V čase a prostoru se sice lehce liší svými projevy, ale nikoli podstatou: nadutostí, omezeností, hrabivostí, šejdířstvím, lhaním … V příběhu potentátů městečka, jež se snaží vlichotit domnělému revizoru z „centra“, navíc Gogol dokázal ony „kvality“ vyjádřit s takovou naléhavou konkrétností, že se z Chlestakova a ze všech těch Bobčinských, Dobčinských a Děržimordů, z nichž ždíme peníze, staly nesmrtelné typy.

Nastudovat Revizora v Československém rozhlase čtyři roky po sovětské okupaci zřejmě bylo záležitostí choulostivou. Jak si jinak vysvětlit, že na premiéru si musela tato výborná inscenace režiséra Jiřího Horčičky počkat téměř celý rok?: dotočena 8. 12. 1972, premiéru měla až 3. 11. 1973. Že by k výročí Velké říjnové socialistické revoluce? Doba normalizace byla plná absurdit. Policejní inspektor, hlavní Chlestakovův protihráč, v podání Martina Růžka sotva umí číst: dopis z Petěrburgu, jenž ho upozorňuje na blížící se nebezpečí kontroly, jen toporně slabikuje. Zato s jakou razancí v závěru chrlí nadávky na tu verbež spisovatelskou, která by mohla jeho majestát i pověst městečka zostudit, pokud by se dozvěděla a dala v plen, jak se u nich falešný revizor poměl! – Ale pozor, umění režiséra a herců se v této inscenaci rozhodně neomezilo na nějaké povrchní aktualizace. Zaposlouchejte se do mistrovské scény, kdy notně podroušený Chlestakov rozvíjí velkolepou vizi o důležitosti své osoby. To už není lež, co plyne z úst Václava Postráneckého, to je opilcův sen o transcendenci sebe sama. A podobné sny přece umíme snít všichni. Takže, jak v závěru praví policejní inspektor: „Čemu se smějete? …“

Lit.: Machalická, Jana: Archivy lze využívat různě. In Lidové noviny, 7. 6. 2011 (recenze). – Cit.: Máme veřejnoprávní televizi a veřejnoprávní rozhlas. Obě instituce komerčně využívají svého bohatého archivu. Každá po svém. Česká televize si na to opatřila firmu Česká muzika a vydává takové perly jako seriál Okres na severu o čestném předsedovi KSČ Pláteníkovi. Nebo veledíla Františka Ringo Čecha. Těžko určit, co je hrůznější.

Vydavatelství Českého rozhlasu Radioservis je poněkud jiná káva a jeho ediční program dobře dokumentuje, že archiv nemusí nutně sloužit k vydávání těch největších zhovadilostí, které se v průběhu let natočily. Rozhlasové hry z tzv. zlatého fondu jsou prostě báječné a posluchač si může připomenout, že klasická dramatika přetrvává věky a její kvality se nemění. A že možná v určitém věku má smysl zabývat se jí znovu a nacházet v ní nové významy a hodnoty. Taková je i skvělá Horčičkova inscenace Gogolova Revizora s Hejtmanem Martina Růžka a Chlestakovem Václava Postráneckého. Vznikla čtyři roky po sovětské okupaci, což, jak v bookletu píše Bronislav Pražan, byla zjevně dost choulostivá záležitost. Inscenace šla na rok k ledu a do vysílání se pustila k výročí VŘSR, což je dostatečně absurdní. I když je Mathesiův překlad lehce archaický, skvěle sehraní herci mu dávají pádnost a přirozenou živost, Martin Růžek hraje prim jako rozeřvaný a samolibý hejtman, zde ovšem policejní direktor. „Vysoko jsme vylétli,“ naparuje se před manželkou, aniž by tušil, že pád je již blízko. Inu, stejné jako dnes. Výborný Postránecký si přímo rozkošnicky užívá své nové postavení. Výtečná je celá Gogolova menažerie – třeba Zemljanika Čestmíra Řandy nebo inspektor Václava Vydry st., který vypadá jako prase na bidýlku i tak mluví. Je to jedinečná zábava a člověka napadá, jak jen to mohl Gogol tak geniálně popsat v pouhých sedmadvaceti letech.

Lit.: Hnilička, Přemysl: Ten, co si tykal s Puškinem. In Týdeník Rozhlas 31/2011 a web Panáček v říši mluveného slova (recenze CD).

Lit.: anonym: Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor – 31. července. In web ČRo 2 Praha, 31. 7. 2011 (článek). – Cit.: Není snad ve světové literatuře (ani v té dramatické) výstižnější příklad příživníka, lháře a bezectného chlapa, nežli je bezvýznamný úředníček Chlestakov.

Při své cestě zapadlou gubernií dovedně těží z hlouposti místní honorace, jež ho začne omylem považovat za revizora. Ve hře, kterou Gogol napsal v roce 1836, ožívají poměry křupanského maloměsta, kterému dominuje všeobjímající korupce, příživnictví, ješitnost, malichernost, podrazáctví. V této věčné a nezničitelné satiře, kterou v roce 1972 v Československém rozhlase natočil režisér Jiří Horčička, uslyšíme v roli Chlestakova Václava Postráneckého.
Poslouchejte na Dvojce ČRo po 20:05 hodině.