Panáčkovská akce nese své plody!
Přemysl Hnilička
Není to tak dávno, co jsme informovali o započetí akce Hledáme ztracené rozhlasové hry, v níž jsme vyzvali posluchače a milce mluveného slova, aby své magnetofonové pásky nevyhazovali, ale poskytli nám či Českému rozhlasu ke studiu – neskrývají-li nějaký skvost, v archívu ČRo již před lety smazaný.
Naší akci byl v tištěných a rozhlasových médiích věnován značný prostor; hovořilo se o nás na ČRo 2 Praha v Dobrém jitru, ostravské Čítárně, ba prvního prosince dokonce v brněnském komerčním rádiu Petrov!
To vše samozřejmě potěšilo, protože medializace je v takových případech velmi důležitá, ale rozhodující jsou přeci jen výsledky. Jsme rádi, že i ty se dostavily.
Nejdříve se ozvala bývalá rozhlasová zaměstnankyně, která přislíbila přinést do archívu pražského rozhlasu svůj rozhovor z roku 1968 s Arturem Londonem, autorem knihy Doznání, v níž popisuje své vyšetřování v kauze Slánský. Už to samo je velmi zajímavá akvizice.
Asi o měsíc později jsem dostal tip od Ondřeje Suchého, kterému se ozval jistý pán z Nuslí – ten měl doma hromadu magnetofonových pásek s mluveným slovem. Tuto akvizici převzal Tomáš Černý z ČRo Praha. Kromě obvyklých a běžných nahrávek se i zde objevila zajímavost; píše Tomáš Černý:
„… Zespodu krabice na mě koukají popisky s jazykovými kurzy a podobnými zbytnělými nahrávkami. Původně jsem si myslel (trochu, pravda, za roh – konspirativně), že tam třeba budou nějaké nahrávky divadelních představení popsaná tak, aby to zmátlo. Ale poté, co jsem odhalil kotouč se zářivým nápisem „SRPEN“, pochopil jsem, že konspirace se nekonala. Srpen je ostatně asi jediná zajímavá cívka. Dokonce možná aspiruje na unikát.
Rychlostí 4 je tu nahráno vysílání 21. a 22. srpna 1968, příčemž zajímavé je, že to je převážně vysílání „svobodného vysílače Městského národního výboru v Praze“. Pochybuji, že je to v archivu uchováno.“
Vida, takže i podruhé má akce Hledáme ztracené rozhlasové hry úspěch, byť na poli dokumentu. Potřetí jsme se ale trefili přímo do žánru rozhlasové hry. Dnes, tj. ve středu 3. 12. se mi ozval pražský fanda mluveného slova pan Karel M., vlastnící několik magnetofonových pásků, které natočil na přelomu 70. a 80. let. Kromě několika nám dobře známých nahrávek (Strašidlo cantervillské, Aucassin a Nicoleta) se objevilo několik titulů, o jejichž existenci nám nebylo nic známo. Opět jsme tedy požádali o pomoc při identifikaci Tomáše Černého – a hle:
„… To slunéčko naděje, jak píšete, se slibně rozehřívá – rozumějte. Sněhurku v Bergerově režii jsem v archivu vůbec nenašel. Takže BINGO. Pětivokého Zámek v poušti máme jenom coby desetiminutový úryvek z října 1944. A také existuje dvouminutový úvod k této hře ústy D. Chalupy z roku 1968 – zjevně tedy k tomu, co má pán na pásku. Čili druhé BINGO. Zlatá jablka a devět pávic máme jen z roku 1954 (sic! – Čtenářský deník uvádí rok 1953) v podání Růženy Naskové. Bergerova inscenace (v archívu) neexistuje. Třetí BINGO.“
Vzhledem k tomu, že ve většině případů jde o pohádky, je možné, že budou-li v dobrém technickém stavu, mohla by je pražská stanice odvysílat v obvyklém pohádkovém čase – a před dvaceti lety nepochopitelně smazané inscenace se tak znovu dostanou mezi své posluchače.
Občas má prostě smysl rozjet zdánlivě nesmyslnou akci.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Výborný nápad, skvělé je, že se, vůbec našly nějaké záznamy. Už jen vzhledem k možnostem tehdejší nahrávací techniky je to zázrak. Jen drobná připomínka k textu článku – Doznání jsem četl a jeho autor se jmenuje Artur London, ne Arthur.
Dobrý den, přátelé,
sleduji tento web už nějakou dobu-a sdílím nadšení pro „mluvené slovo“ s vámi. Sleduji také vaši snahu shromáždit co nejvíce her, četeb atd. v této databázi. Měl jsem za to, že ty hry či četby, které vlastním, jsou už dávno na těchto stránkách. Hry si pořizuji nějakých 15 let. Avšak zjistil jsem, že dvě věci tu zřejmě nemáte – pokud jsem nevyhledával špatně. Jsou to „kusy“ od O. Wildea, jeho slavné eseje psané v Readingu: De profundis, v režii H. Kofránkové čte J. Hromada a Balada ze žaláře v Readingu, čte E. Cupák. Cupáka vlastním na pásce.
Přeji webu a jeho správcům hodně sil a chuti v jeho rozkvětu :-)
Franta Baďura
Pro Aiaxe – díky za chválu i za doplnění; opraveno.
Pro Frantu Baďuru – také děkujeme, oba chybějící wildeovské záznamy jsou již doplněny, jen roky nám scházejí. Snad časem doplníme.
Zdraví Přemek.
Gratuluji, velmi dobrý nápad a je příjemné si přečíst, že nese i své plody.