Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Soud nad Antigonou, který se nekonal

Přidal: Premek |

Leden 12, 2022

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas /2021)

Když se v bitvě střetnou dva bratři – Polyneikes a Eteokles – a oba padnou, povolí vládce Kreon pohřbít pouze Eteokla, Polyneikos má být ponechán na pospas živlům a dravým šelmám, protože se postavil proti vladaři a vlasti. Eteoklova a Polyneikova sestra Antigona však vládcův rozkaz neuposlechne a rozhodne se pohřbít i svého “zakázaného” bratra. To ovšem Kreon nemůže nechat bez trestu – navzdory tomu, že jeho syn Haimon je snoubencem Antigoniným…

Klasické Sofoklovo drama Antigona o vzpouře proti lidské vládě, která neuznává zákony stojící nad ní, se objevovalo na jevištích světa v dobách, kdy si světská moc uzurpovala větší díl, než jí náležel. Příběh hlavní hrdinky se ostatně objevoval v průběhů času i v dalších zpracováních. Když pomineme fakt, že před Sofoklem se stejným tématem zabýval i Aischylos v závěru tragédie Sedm proti Thébám a po něm příběh zpracoval i Euripídés, nejslavnější variací byla asi Antigona Jeana Anouilha, v níž je posílen motiv Kreona coby technokraticky uvažujícího politika. V českém prostředí se sluší jmenovat zábavnou i drásavou persifláž Romana Sikory Smetení Antigony, která byla uvedena v roce 1998 v rozhlase jako zvuková rekonstrukce scénického čtení z Divadla Husa na Provázku (v rámci festivalu Divadlo v pohybu ´98).

Nás však bude zajímat především inscenace Antigony, která (ne)vznikla v druhé polovině roku 1939. Radiojournal ji měl v plánu uvést 12. září v režii zkušeného Jaroslav Hurta a inzerována byla v dobovém rozhlasovém věstníku. Anonymní autor se v článku řečnicky ptá, “proč v době dramaticky vypjaté, vzrušené a odhodlané k ráznému řešení situace dává se chmurné dílo, nutící k pravému opaku než k rozptýlení myšlenek, a dál: co může říci živému dnešku tato hra, dějově čerpaná z doby tak odlehlé, z řeckého mythu, a napsaná autorem, předcházejícím narození Kristovo o několik století? Nuže: nevěřme, že nejlepším lékem v současné době je smích a že jen zábavné dílo nás rozptýlí, a právě tak se nemylme, že nám má co říci jen autor současný (…).”

Doba však tentokrát byla rychlejší než umění: v září 1939 vypukla druhá světová válka a rozhlasové vedení usoudilo, že na uvedení kompletní inscenace Sofoklovy tragédie není ten správný okamžik. Jak psal autor článku K dramatickému pořadu – Více her menšího rozsahu v časopise Náš rozhlas, „doba není vhodná k zařazování velkých dramatických celků, žádajících, aby posluchač se nejméně půldruhé hodiny cele soustředil na vysílané dílo (…). Mimoto: rozhlas má v této době zvýšenou povinnost plniti funkci zpravodajskou a co nejrychleji informovat o každé závažné události. Znamená to, že v případě nutnosti je třeba přerušiti vysílání, aby mohla být ihned důležitá zpráva ohlášena. Tato přerušení dotkla by se pochopitelně rušivě takového díla, které si žádá, aby bylo vyslechnuto v celku a působilo by zajisté negativně na výsledný dojem.“

Antigona tak nebyla odvysílána v celku; práce režiséra Jaroslava Hurta a jeho herců však nebyla zcela zahozena. Vznikl kratší výběr scén ze Sofokla v novém cyklu Slavné scény ze slavných dramat. Jen místo 12. září měl premiéru až o deset dní později…

Historie rozhlasových her