Hlásí se Olomouc 1/50 (2013-2014)

Přidal: Přemek |

Únor 11, 2014

Připravili Aleš Spurný (5) a Jan Sulovský (5). Režie Tomáš Soldán (5) a Michal Bureš.

Hovoří dcera Ladislava Lakomého Eva Drštková (5), Igor Bareš (5) a další.

Připravil ČRo Olomouc v roce 2013-2014. Premiéra 1. dílu 12. 1. 2014 (ČRo Olomouc, 14:30 h.; 10 min.). K poslechu zde.

Obsah: 1. Dva začátky – 1949, 1994 – 2. Režisér s taktovkou – Miloš Konvalinka. Premiéra 19. 1. 2014 – 3. Z pohádky do pohádky. Tvorba rozhlasových pohádek v olomouckém studiu Československého a později Českého rozhlasu započala v roce 1959. Premiéra 26. 1. 2014. – 4. Toulky krajem. Premiéra 4. 2. 2014. – 5. Ladislav Lakomý. Premiéra 11. 2. 2014. – 6. Na kolejích s párou a ČRo Olomouc. Premiéra 16. 2. 2014 – 7. Po soudružsku bavíme i vzděláváme. Premiéra 23. 2. 2014 – 8. V hlavní roli Miroslav Hruška. Premiéra 2. 3. 2014 – 9. Pavel Novák. Premiéra 9. 3. 2014.

30. Nedobrovolný Švýcar Lubomír Smiřický. Premiéra 22. 8. 2014. – 31. Srpnové vysílání Císař – Dubček ABX. Premiéra 23. 8. 2014 -

Lit.: anonym: 1949 – 2014: Hlásí se Olomouc – pětašedesátiletá. In web ČRo Olomouc, leden 2014 (článek). – Cit.: V neděli 9. ledna 1949 se na vlně 325 metrů z vysílače Dobrochov poprvé éterem ozvalo: „Hlásí se Olomouc. Vysílá studio Československého rozhlasu v Olomouci.“

Prvním pořadem byla v 8 hodin ráno Živá slova, následoval varhanní koncert z chrámu Svatého Mořice a pokračovalo se zemědělskou besedou Dobrý den, sousedé. Poledne ohlásily zvony z olomouckého Dómu, následoval koncert Posádkové hudby. Hlavním odpoledním pořadem byla estráda Haná zdraví Praho!, po ní následovalo pásmo o výstavbě Olomouckého kraje, pořad o hanáckému folklóru a debata o otázkách nového socialistického budování. Večer patřil přímému přenosu koncertu Moravské filharmonie s dirigentem Františkem Stupkou, v jehož rámci zástupci města slavnostně předali prostory ve dvou měšťanských domech na olomouckém Horním náměstí do užívání Československému rozhlasu. Z poznámky v dobové vysílací plachty se dočteme, že přenos začal o tři minuty opožděn v důsledku poruchy na přenosových linkách.

Střih v čase

V pondělí 3. ledna 1994 ve 13 hodin se začala psát novodobá existence olomoucké stanice, která byla po srpnové okupaci s uvědomělým zápalem zgruntu zdecimována. Obnovené vysílání, které zpočátku trvalo jen dvě hodiny, začínalo zprávami a pokračovalo besedou na aktuální téma, slovesným a hudebním pořadem. Autor článku si na ten okamžik pamatuje docela přesně. Ladí vysílač Praděd na frekvenci 67,1 MHz a po časovém signálu se ozve znělka vycházející z hanácké lidové „Daleká šeroká cesta přes Holomóc“. Nahrává ji na otcův starý kazetový magnetofon.

Od těch dvou začátků uplynulo 65, potažmo 20 let: příležitost si oba připomenout

„Uspořádáme slavnostní koncert Moravské filharmonie, den otevřených dveří, vyjedeme za posluchači, vydáme speciální Rozhlasové noviny, zorganizujeme velkou posluchačskou soutěž,“ vyjmenovává akce k olomouckým pětašedesátinám nový vedoucí vysílání Českého rozhlasu Olomouc Jiří Matějů, který rovněž přišel s myšlenkou celoročního dokumentárního seriálu.

Jeho autorem se stal Aleš Spurný: „V padesáti zastaveních, která se budou vysílat počínaje 12. lednem 2014 každou neděli odpoledne, představíme v průřezu oněch pětašedesát let. Pomáhat mi v tom budou spoluautor pořadu Jan Sulovský, režiséři Tomáš Soldán a Michal Bureš a samozřejmě kolegové zvukaři, kteří ty hodiny a hodiny starých záznamů pečlivě vytáčejí ze starých pásků v zažloutlých krabicích. V olomoucké fonotéce jsou takových svědků minulosti stovky.“

Jednotlivé díly ale nebudou chronologickým mapováním, budou postaveny na tematických spojitostech – nahrávání vážné hudby od roku 1949, rozhlasové hry tehdy a dnes, hudba ve vysílání, postavičky Staré Olomouce; v červenci nevynecháme povodně 1997, v srpnu zase události roku 1968, které měly pro vývoj olomouckého rozhlasu fatální důsledky. (Připomeňme, že se Olomouc stala sídlem nejpočetnější sovětské posádky v zemi.) V září se zaměříme na jednotlivé ročníky varhanního festivalu, proběhlo jich už 45 a u žádného mikrofony olomouckého rozhlasu nechyběly. V listopadu zmapujeme vývoj šumperského festivalu Blues Alive, který je jedním z největších u nás, i spolupráci rozhlasu a Univerzity Palackého. Závěr cyklu bude patřit vánočnímu a silvestrovskému veselí, včetně propagandistického silvestrovského programu z roku 1959, při jehož poslechu dnes až zamrazí.

Představíme rovněž herecké osobnosti, které před olomouckým mikrofonem tvořily a tvoří: Josef Bek, Slávka Budínová, Oldřich Velen, Ilja Racek, František Řehák, Igor Bareš, Ladislav Chudík, Ladislav Lakomý, Radovan Lukavský, Luděk Eliáš, Josef Bartoň, Miroslav Hruška, Valérie Zawadská, Simona Peková, Hana Maciuchová, Zdenka Procházková. Chybět nebudou ani rozhovory s rozhlasovými redaktory i portréty těch nejvýraznějších, kteří Olomoucí prošli. Všech 50 dílů cyklu Hlásí se Olomouc bude po odvysílání ke slyšení také v iRadiu na přání a vyjde rovněž na reprezentativním CD.

„Samostatnou kapitolou je obnovená premiéra četby na pokračování z cestopisu Jak jsem zpíval klokanům. V roce 1996 jej v olomouckém rozhlase načetl jeho autor, zpěvák Pavel Novák,“ dodává vedoucí vysílání ČRo Olomouc Jiří Matějů. „Záznam se podařilo v jeho úplnosti najít. Je to šestidílné putování po Austrálii, kde Pavel Novák hrál a zpíval českým krajanům. To turné líčí se všemi jeho dobrodružnými, humornými a dojemnými chvílemi. Počítám, že nejen Pavlovy fanoušky potěšíme tím, že tento dnes už historický artefakt zdigitalizujeme, nově přemícháme a nabídneme našim posluchačům. Chceme se zkrátka vrátit ke kořenům, pojmenovat si, proč tu jsme a kam kráčíme,“ uzavírá Jiří Matějů s lakonickým úsměvem, „myslím, že to posluchači i my sami oceníme.“

Lit.: anonym: Hlásí se Olomouc – Ladislav Lakomý. In Facebook, únor 2014 (článek). – Cit.: V pátém pokračování cyklu Hlásí se Olomouc si připomeneme jednu z nejvýraznějších hereckých osobností, která s Českým rozhlasem Olomouc spolupracovala – Ladislava Lakomého.

Život rodáka z Náměště na Hané je ohraničen daty 14. 11. 1931 – 11. 4. 2011. Herec s podmanivým projevem i hlasem spojil podstatnou část svého života s Brnem, kde byl angažován nejprve v Divadle bratří Mrštíků a od poloviny šedesátých let minulého století se stal jednou z opor Mahenovy činohry. Ladislav Lakomý spojil svůj život nejen s divadelním jevištěm a filmovou kamerou, ale také s rozhlasovým mikrofonem, jenž se mu stal celoživotním společníkem.

Byl také skvělým dabérem, který namluvil např. role Jeana Maraise, Alaina Delona nebo Horsta Bucholze. Za celoživotní mistrovství v dabingu mu byla roku 1998 udělena Cena Františka Filipovského. Ladislav Lakomý působil rovněž jako divadelní pedagog na konzervatoři a na JAMU v Brně. Příležitostně účinkoval i v různých menších brněnských divadlech, např. v Divadle u stolu nebo v divadle Husa na provázku.

Lakomého kultivovaný a emocionálně bohatý hlasový projev se v rozhlase uplatnil např. při četbě veršů nebo próz našich předních básníků a spisovatelů – např. Jaroslava Seiferta, Jana Skácela, Oldřicha Mikuláška nebo Jana Čepa.

Jiná poloha jeho herectví byla spjata s jeho rodnou Hanou. Láskyplný, laskavý, ale i čtverácký byl jeho projev hanáckých plkaček a povídek, kterých natočil v olomouckém studiu celou řadu. Mistrovským dílem Ladislava Lakomého byl jeho výkon v Hanácké legendě věrovanského rodáka Otakara Bystřiny, natočené v Českém rozhlase Olomouc v režii Michala Bureše roku 2007.

Na mistra zavzpomínají lidé, kteří mu byli velmi blízko, např. jeho dcera Eva Drštková nebo jeho herecký kolega Igor Bareš. Vše doplní úryvky z hercova vzpomínání, které se dochovalo v olomouckém a brněnském rozhlasovém archivu. Pořad připravili Aleš Spurný s Janem Sulovským, režie se ujal Tomáš Soldán. Poslouchejte v neděli 9. února o půl třetí odpoledne.

Lit.: Sulovský, Jan – Spurný, Aleš: Nedobrovolný Švýcar Lubomír Smiřický. In web ČRo Olomouc, 22. srpen 2014 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Vzpomínky nedobrovolného Švýcara Lubomíra Smiřického. Olomoucký rozhlas letos slaví 65 let od svého vzniku a 20 let novodobé, samostatné existence. Cyklus desetiminutovek Hlásí se Olomouc právě tato výročí připomíná.

Žijící legendou spjatou s první kapitolou existence olomouckého rozhlasu je bývalý redaktor a vysokoškolský pedagog – hispanista – Lubomír Smiřický.

Narodil se roku 1933 v Rychlově u Bystřice pod Hostýnem. Po studiích na gymnáziu Jana Škody v Přerově vystudoval francouzštinu a španělštinu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. „Do olomouckého rozhlasu jsem přišel na pozvání ředitele Aloise Rečky, a to po dosti dobrodružném intermezzu v křesle šéfa prostějovského Domu osvěty,“ vzpomíná Lubomír Smiřický. „Převzal jsem redigování pořadu Zajímavosti z Olomouckého kraje, který běžel hlavně v rozhlase po drátě. Šlo o regionální publicistiku s širokou škálou možností podle vlastního výběru: črty, fejetony, reportáže, povídky, drobná literární rozhlasová pásma. Zpracovával jsem své náměty často v terénu se zápisníkem v ruce, nebo s příručním magnetofonem přes rameno a redigoval je pak definitivně v noci doma, kde byl klid, a přicházely nápady.“

V šedesátých letech se stal Lubomír Smiřický odborným asistentem na mateřské fakultě. Jako hispanista strávil několik let na stážích v Havaně a v Santiagu de Chile. Po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy odešel v roce 1968 s rodinou do exilu ve Švýcarsku, kde ve Frankendorfu u Basileje dodnes žije. Roku 1999 vydal pro úzký okruh svých nejbližších obsáhlou knihu o historii rodu Smiřických nazvanou Einšpíglíček aneb Zrcátko k diskrétnímu nahlédnutí do osudů rodiny S. a příbuzenstva. Roku 2004 vyšla Lubomíru Smiřickému v nakladatelství Votobia próza nazvaná „O mléku a strdí“. „Ta knížka je román, příběh dvou kamarádů, kteří se znají už od dětství, setkávají se, loučí se, ztrácejí se z dohledu, a znovu se nacházejí v cizině. Příběh je částečně autobiografický, ty osoby existovaly, ale jejich příběhy se samozřejmě v románu změnily“, říká autor knihy.

Lubomír Smiřický sleduje ve Švýcarsku díky internetu vysílání Českého rozhlasu i dnes.
Redaktoři Aleš Spurný a Jan Sulovský se s ním setkali během jeho nedávné návštěvy Olomouce a ocenili kromě jeho celkové svěžesti a noblesy i jeho krásnou češtinu. Tu jste si ostatně mohli vychutnat v dalším dílu našeho cyklu Hlásí se Olomouc v neděli 10. srpna ve 14:30 na vlnách Českého rozhlasu Olomouc.

Lit.: Sulovský, Jan: Srpnové utajené vysílání Dubček – Císař ABX. In web ČRo Olomouc, 21. srpen 2015 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Asi málokdo z příslušníků dnešní starší a střední generace vzpomíná na středu 21. srpna roku 1968 rád. Země procitala do slunečného rána narušeného rachotem jedoucích tanků, hukotem stíhaček, pláčem, projevy zklamání a bezmoci. Každý přijímal zprávu o vstupu pěti vojsk Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem jinde a jinak. Dospělí v kancelářích, na polích a v továrnách, lidé čerpající dovolenou na chatách a chalupách, děti na skautských a pionýrských táborech. Mnohým z nich se onoho dne zhroutil svět.

Okupační vojska měla brzy pod kontrolou velká česká a slovenská města, kde se v prvé řadě potřebovali zmocnit sdělovacích prostředků, zejména tisku, rozhlasu a televize.

Nejinak tomu bylo v Olomouci, kdy na tehdejší náměstí Míru (dnešní Horní náměstí) dorazily obrněné transportéry a velící okupační důstojník s několika vojáky obsadili budovu Československého rozhlasu. Ten poskytoval už od rána občanům nadevše užitečný servis: kromě nejnovějších zpráv z regionu v něm zaznívaly rezoluce z továren, individuální vzkazy, varování před provokatéry. U mikrofonu se role moderátora ujal dnešní pamětník Bohuslav Matyáš. Olomoucký rozhlas vysílal po obsazení ještě několik hodin, ale pak už se musel odmlčet.

Po poradě na tehdejším OV KSČ bylo rozhodnuto, že bude z utajeného místa prostřednictvím rozhlasu po drátě pod názvem Dubček – Císař ABX vysílat dál. „Jedno studio bylo na Dvořákově ulici ve škole,“ vzpomíná Bohuslav Matyáš, „samozřejmě ne z hlavního vchodu, ale z bočního, kde měli spojaři takovou malou místnůstku. Ale protože byla malinkatá a děti o prázdninách do školy nechodily, nechtěli jsme budit pozornost.

Za mnou tam jezdívalo auto a kolega Jarolím Koutný, který se ujal vedení vysílání, mi přivážel zprávy. Spojaři tedy vysílací zařízení přemístili do větší místnosti na neředínském sídlišti v jednom paneláku. Ve sklepním okýnku jsme jednoho dne pozorovali vojenské holínky, a protože jsme měli zprávu, že nás okupanti hledají a zaměřují, tak by se ve mně v tu chvíli krve nedořezal.

Byli jsme sice v té místnosti zamčení, ale vojáci by se tam mohli dobývat. A to se naštěstí nestalo.“ A jak bylo vysílání zajištěno po technické stránce? „Já jsem četl zprávy na mikrofon,“ pokračuje Matyáš, „který byl kabelem přes reportážní magnetofon připojen do propojovacích panelů a odtud to šlo prostřednictvím spojů do rozhlasu po drátě, který byl v Olomouci prakticky všude.

A nejen v Olomouci, také myslím v Litovli, v Uničově, mám dojem, že i v Přerově, takže oblast pokrytá vysíláním byla dost velká. Když se pak vrátil z dovolené v Karlových Varech režisér Vladimír Týřl, to byl asi třetí den okupace, tak se stal takovou spojkou mezi naším olomouckým vysíláním a Ostravou. Ta nás občas přebírala do svého vysílání a taky nás zařadila do celostátní štafety, v níž jednotlivá studia informovala v pravidelných intervalech o situaci ve svém regionu.

U Litovle – dnes už tam ten stožár nestojí – byla taková vysoká dominanta vojenské vysílačky. Zvolili pro ni název Ječmínek a měla úžasně daleký dosah. Mám stoprocentně zaručené zprávy, že nás bylo prostřednictvím Ječmínka slyšet ve Švédsku a na severu Afriky.“ – Bohuslav Matyáš nebyl ovšem jediným, kdo se na tajném vysílání Dubček – Císař v době okupace podílel.

„Tou vůdčí osobností, která převzala hned na počátku iniciativu, byl Jarolím Koutný. U něho doma se scházeli Vladimír Týřl a Lubomír Smiřický a chystali pro mě materiály. Jarolím Koutný s technikem Oskarem Dvořákem byli také jediní, kteří věděli, kde se nacházím.“ Za svůj statečný postoj v době srpnové okupace se normalizátoři olomouckým rozhlasákům „odměnili“ tím, že museli vesměs rozhlas opustit a mnozí se – jako Bohuslav Matyáš – museli živit v dělnických profesích.

Radiodokument