Josef Hlávka – architekt dobročinnosti (2008)

Dramatické životní osudy architekta a stavitele, ale především pro nás dnes už asi nepochopitelného mecenáše všech, kteří vytvářeli českou kulturu a vzdělanost, jsou hodny pozornosti nejen vzhledem k samotnému výročí, ale především pro znovuobjevení opomíjeného odkazu myšlení a konání člověka, jemuž se nezištnost a víra v ušlechtilé zhodnocení darovaných prostředků stala naprostou samozřejmostí.

Aktuálnost jeho odkazu je paradoxně tím větší, čím zřetelněji si uvědomíme, že jeho bohatství, které neshromažďoval pro sebe, ale štědře z něj podporoval nejen umělce a nadané nemajetné studenty, ale také společenské aktivity a velké stavby či dostavby obecného významu (namátkou v Praze porodnice u Sv. Apolináře, chrám Sv. Víta, Karlův most, socha sv. Václava na Václavském náměstí, založení České akademie věd a umění, která vznikla právě na popud Hlávky, Národohospodářského ústavu a dalších) nevyrostlo ze spekulací, krádeží či na úkor druhých, jak je v historii a zejména v naší současnosti „dobrým zvykem“, ale z vlastní neúnavné až sebezničující práce. Také ani dějinnými přemety a střídáním politických režimů nepřerušený jeden z jeho největších odkazů – Hlávkova nadace Marie a Zděnky Hlávkových – přetrvává, a plní svou funkci dodnes.

Bez dramat se neobešel ani vznik některých monumentálních a prestižních staveb, které Hlávka realizoval. Potíže provázely i zrod České akademie věd, jež vznikla právě na popud Hlávky. Za pozornost stojí i zajímavé okolnosti kolem sponzorování slavných výtvarníků, hudebníků, autorů, například prvních překladů Shakespeara u nás, které Hlávka plně hradil. Hlávkova velikost a stále aktuální odkaz, spočívající nejen v důrazu na vysokou úroveň kultury a vzdělanosti české společnosti, ale také na takové vzácné lidské vlastnosti, jakými jsou nesobeckost, štědrost, laskavost, jimiž byl v hojné míře obdařen a které v našem současném světě hynou na úbytě, stojí rozhodně za připomenutí.