Kéž tonu v radosti (2008)
Michel Tournier. Povídka francouzského spisovatele z knihy Tetřev hlušec (Odeon 1984). Překlad Václav Jamek. Připravila Ilona Janská. Režie Dimitrij Dudík.
Účinkuje Michal Pavlata.
Natočeno 2008. Premiéra 27. 3. 2008. Repríza 21. 7. 2014 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h;. 30min.) v cyklu Moderní povídka.
Lit.: Anonym: Michel Tournier: Kéž tonu v radosti. In web ČRo 27. 3. 2008 (anotace). – Cit.: Francouzský prozaik a esejista Michel Tournier (nar. 1924 v Paříži) vstoupil do světa literatury teprve po čtyřicítce a měl okamžitý úspěch: hned jeho první román Pátek aneb Lůno Pacifiku tomuto neznámému začínajícímu spisovateli přinesl r. 1967 Velkou cenu Francouzské akademie. Tournierovu povídkovou tvorbu později uvítala francouzská kritika jako vítané rozšíření autorova rejstříku. Tournier se tak stal jedním z iniciátorů renesance francouzské povídky.
Francouzský prozaik a esejista, člen Goncourtovy akademie od r. 1972, Michel Tournier (nar. 1924 v Paříži) vystudoval práva a filozofii. Začínal v rozhlase, později pracoval jako nakladatelský redaktor, živil se publicistikou. Do světa literatury vstoupil teprve po čtyřicítce a měl okamžitý úspěch: hned jeho první román Pátek aneb Lůno Pacifiku tomuto neznámému začínajícímu spisovateli přinesl r. 1967 Velkou cenu Francouzské akademie, r. 1970 získal Tournier Goncourtovu cenu za román Král duchů. V knize esejů Chvalořečení (fr. 1999, česky 2007) shromáždil Tournier esejistické texty na nejrůznější témata, jež vytvářejí pestrou mozaiku překvapivého světa, který zaujme každého, kdo dokáže neotřele vnímat.
Tournierovu povídkovou tvorbu uvítala francouzská kritika jako vítané rozšíření autorova rejstříku. Tournier se tak stal jedním z iniciátorů renesance francouzské povídky. Na malé ploše povídky nemůže autor budovat složitou architekturu románovou, a tak tu šťastně vyniknou některé prostší, základnější ctnosti jeho umění: výtečné vypravěčství, zlomyslný i vlídný humor, citlivost i láska ke všemu pozemskému.
I v povídkách je Tournierovo mýtotvorné úsilí rozhodujícím činitelem. Mýtus se tu více blíží svému původnímu tvaru, totiž prostému příběhu, který je shrnutím jisté hluboké všelidské zkušenosti. V povídce Kéž tonu v radosti se Tournier, který vnímá, že všechno už bylo jednou napsáno, dotýká jednoho z mýtů, které stvořila moderní doba: mýtu umělce. Zdrojem životních útrap klavíristy Rafaela je nesoulad fyzického vzhledu s představou, jakou si o svém mytickém hrdinovi činí jeho publikum. Rafael jen bezmocně sleduje, jak jeho kariéra dostává téměř bez jeho přispění směr, který se příčí všem jeho tužbám.
Pozn.: Týž článek vyšel znovu k repríze v červenci 2014.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Překladatel se jmenuje Václav Jamek (užívá pseudonym Eberhardt Hauptbahnhof).
Povídka z knihy Tetřev hlušec (Odeon 1984).
Lit.: Anonym: Michel Tournier: Kéž tonu v radosti. In web ČRo 27. 3. 2008 (anotace). – Cit.: Francouzský prozaik a esejista Michel Tournier (nar. 1924 v Paříži) vstoupil do světa literatury teprve po čtyřicítce a měl okamžitý úspěch: hned jeho první román Pátek aneb Lůno Pacifiku tomuto neznámému začínajícímu spisovateli přinesl r. 1967 Velkou cenu Francouzské akademie. Tournierovu povídkovou tvorbu později uvítala francouzská kritika jako vítané rozšíření autorova rejstříku. Tournier se tak stal jedním z iniciátorů renesance francouzské povídky.
Francouzský prozaik a esejista, člen Goncourtovy akademie od r. 1972, Michel Tournier (nar. 1924 v Paříži) vystudoval práva a filozofii. Začínal v rozhlase, později pracoval jako nakladatelský redaktor, živil se publicistikou. Do světa literatury vstoupil teprve po čtyřicítce a měl okamžitý úspěch: hned jeho první román Pátek aneb Lůno Pacifiku tomuto neznámému začínajícímu spisovateli přinesl r. 1967 Velkou cenu Francouzské akademie, r. 1970 získal Tournier Goncourtovu cenu za román Král duchů. V knize esejů Chvalořečení (fr. 1999, česky 2007) shromáždil Tournier esejistické texty na nejrůznější témata, jež vytvářejí pestrou mozaiku překvapivého světa, který zaujme každého, kdo dokáže neotřele vnímat.
Tournierovu povídkovou tvorbu uvítala francouzská kritika jako vítané rozšíření autorova rejstříku. Tournier se tak stal jedním z iniciátorů renesance francouzské povídky. Na malé ploše povídky nemůže autor budovat složitou architekturu románovou, a tak tu šťastně vyniknou některé prostší, základnější ctnosti jeho umění: výtečné vypravěčství, zlomyslný i vlídný humor, citlivost i láska ke všemu pozemskému.
I v povídkách je Tournierovo mýtotvorné úsilí rozhodujícím činitelem. Mýtus se tu více blíží svému původnímu tvaru, totiž prostému příběhu, který je shrnutím jisté hluboké všelidské zkušenosti. V povídce Kéž tonu v radosti se Tournier, který vnímá, že všechno už bylo jednou napsáno, dotýká jednoho z mýtů, které stvořila moderní doba: mýtu umělce. Zdrojem životních útrap klavíristy Rafaela je nesoulad fyzického vzhledu s představou, jakou si o svém mytickém hrdinovi činí jeho publikum. Rafael jen bezmocně sleduje, jak jeho kariéra dostává téměř bez jeho přispění směr, který se příčí všem jeho tužbám.