Lístek do památníku (1978)
Jiří Hubač. Výběr pro gramofonovou desku František Filip. Hudba Jiří Srnka. Televizní režie František Filip. Filmový symfonický orchestr Praha řídí Štěpán Koníček. Zvuk Ladislav Hausdorf. Realizace desky Jiří Šrámek. Střih a technická spolupráce Ivan Mikota. Sleeve-note František Filip, 1978. Cover Stanislav Lorenz, 1978. Photography Miloš Schmiedberger, 1978. Odpovědná redaktorka obalu Jana Řehořová.
Osoby a obsazení: František Kalina (Karel Höger), Bětuška Jarošová (Blanka Waleská), Klára, Františkova sestra (Stella Zázvorková), Jára (Ivan Vorlíček), Valnoha (Vladimír Menšík), číšník (Josef Větrovec), muž ve vlaku (Vladimír Krška), strážmistr VB (Lubomír Kostelka), kapitán VB (František Hanus), Hojerová (Karolina Slunéčková).
Vydal Supraphon v roce 1978 (1 LP, SUPRALONG 1218 0430 X-F).
Pozn.: Pro gramofonovou desku upravená zvuková stopa televizního filmu.
Sleeve-note: Když mě Supraphon vyzval, abych upravil Hubačův „Lístek do památníku pro vydání na gramofonové desce, zapochyboval jsem nejprve o možnosti tohoto záměru. Lístek do památníku jsem natáčel v roce 1976 ve filmovém studiu Barrandov jako televizní film. Při filmování jsem samozřejmě ani nepomyslel na to, že příběh, který právě natáčím na barevný film s kontaktním zvukem, by jednou mohl existovat svébytně jako samostatný zvukový záznam na gramofonové desce. Tak jsem při návrhu redakce Supraphonu silně zaváhal. Měl jsem pocit, že účinek celého nafilmovaného příběhu bude neúnosně oslaben, jestliže bude zbaven barevného obratu, který umožnil divákům důvěrně nahlédnout do tváři hrdinů příběhu i do jejich snů a vzpomínek. Obrazu, který diváka zavadí do intimního a poetického prostředí píseckých zákoutí, píseckých lesů, k tesknému lesnímu jezírku i na břehy Otavy… Poněvadž jsem však měl „Lístek do památníku“ rád, kvůli Hubačově textu, Srnkově hudbě a mistrovským hereckým výkonům národního umělce Karla Högra, zasloužilé umělkyně Blanky Waleské a dalších, učinil jsem přece jenom pokus a zasedl jsem ve studiu Supraphonu ke zvukovému záznamu, abych si jej poslechl a zkusil, dá-li se záměr Supraphonu uskutečnit.
A tu jsem a potěšením zjistil, že ten nápad a gramofonovou deskou vlastně vůbec nabyl marný. Při poslechu jsem se jaksi automaticky oprostil od profesionálního filmového zatížení a zakusil jsem nový zážitek, jiného druhu, než na jaký jsem byl ze své profese zvyklý. Obraz divákovu fantazii usměrňuje, neponechává mu příliš prostoru na vlastni představy, pocity a asociace. Při poslechu „Lístku do památníku“ jsem a jistým překvapením zjistil, že se nenudím, že mi nic nechybí a naopak — že Hubačův text i Srnkovu hudbu vnímám jinak, že text i hudbu vychutnávám více, že mé vnitřní pocity a asociace mají daleko větší vůli i prostor, než když byly usměrňovány přesně definujícím obrazem. A tak jsem a chutí zapracoval na úpravě zvukového záznamu. Nešlo jen o krácení vynucené časovou kapacitou desky. Ze záznamu jsme hlavně vyloučili pasáže, které by mohly být bez obrazového doprovodu nesrozumitelné. Tak tedy vznikla tato deska, kterou dostáváte do ruky.
Přeji Vám, abyste pocítili něco z toho, co jsem i já při poslechu této desky zažil. Jinýma očima — či jinýma ušima — jsem vnímal národního umělce Karta Högra, zasloužilou umělkyni Blanku Waleskou, Stellu Zázvorkovou a ostatní. Jde vesměs o herecké výkony, které jsou silné a přesvědčivé i podmanivé již v samotném zvuku. Se zvláštním dojetím jsem poslouchal Karla Högra. Lístek do památníku byl jeho posledním televizním filmem. A právě v něm Karel Höger předvedl svou uměleckou, nenapodobitelnou osobnost v celé velikosti. Kolik lidskosti, mistrovství slova a intonací, herecké fantazie, dokonalé dikce i lidské prostoty dovedl spojit právě zde v jeden celistvý a přesvědčivý umělecký výkon! A tak jsem věru rád, že se Supraphon rozhodl vydat tuto desku a jsem i rád, že jsem mohl přispět k jejímu vzniku. Povaluji to za čest a za nejlepší uctěni nezapomenutelné památky národního umělce Karla Högra. Jeho nenapodobitelná herecká velikost tak bude zachována i na této desce.
Při poslechu hotové desky jsem znovu a lépe vychutnal i podmanivou hudbu zasloužilého umělce Jiřího Srnky a Hubačův text. Jiřího Hubače jako autora nemusím představovat. Při poslechu „Lístku do památníku“ jsem si znovu a lépe uvědomil, proč mám tak rád jeho hry. Jsou veskrze současné, ale nikdy zjednodušeně podbízivé, jsou prostoupeny opravdovou lidskosti. To platí v plné míře i o Lístku do památníku, který se a takovou laskavosti obírá palčivými otázkami lidského stáři a nakonec vada k očistnému I povznášejícímu pocitu, pramenícímu z poznání, že lidský život je krásný v každé fázi, jestliže není zmarněn a založen na pochybných hodnotách. A tohle poselství přináší i tato deska. (František Filip)
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku