Pohádka máje (1973)

Od mladých let se cítil předurčen pro uměleckou dráhu, pod pseudonymem publikoval už na střední škole, což spolu se slabými studijními výsledky vedlo k tomu, že na brněnském gymnáziu opakoval několik ročníků a nakonec odmaturoval až napodruhé v Praze. Ani jako posluchač právnické fakulty se nedokázal koncentrovat jen na studia a po několika semestrech definitivně upřednostnil své literární zájmy.

Do české literatury Vilém Mrštík razantně vstoupil v 80. a 90. letech 19. století. Málokdo z českých autorů zažil tak prudký vzestup a náhlý pád jako tento rodák z Moravy s romány Pohádka máje nebo Santa Lucia. Bezvýhradné ztotožnění života a tvorby, pro Mrštíka od začátku tak typické, bylo příčinou nejen jeho prvotního vzepětí, ale i pozdějšího pocitu krize a ztroskotání.Pohádka máje, která je považována za první velké literární dílo Viléma Mrštíka, vycházela na pokračování v časopise Světozor od listopadu 1891 do srpna 1892. V idylickém, poetickém příběhu studenta Ríši a revírníkovy dcery Helenky nechává Mrštík ožít svoje vzpomínky na dětství strávené v Ostrovačicích u Brna. Vylíčení čisté první lásky prožité v až neskutečně krásné lesní krajině Mrštík podřídil vše. Jak napsal v dopise redaktorovi Světozoru Šimáčkovi: „Při pohádce máje nestarám se o děj, nevnucuju ho, děj se podlévá pod ní a obrazy plovou: děj plyne sám sebou z psychologického rozboru dvou dospělých lidí.“ Idylická stylizace románu si získala srdce čtenářů, ale stala se předmětem výhrad nastupující moderní české kritiky, F. X. Šalda odmítl impresionismus Pohádky máje a Mrštíka zařadil do překonané vývojové fáze literatury.

Naivistické kouzlo Pohádky máje se ale navzdory kritickým odsudkům s časem nevytratilo. Největší obnovenou vlnu zájmu o Helenku a Ríšu přinesl film Otakara Vávry z roku 1940 s Natašou Gollovou a Svatoplukem Benešem v hlavních rolích.

Pro Český rozhlas Pohádku máje zdramatizoval Dalibor Chalupa, v roce 1958 vznikla v brněnském studiu na základě jeho scénáře více než dvouhodinová adaptace Olgy Zezulové. O patnáct let později sáhl po textu režisér Jan Tůma a vytvořil inscenaci, která svou atmosféru opírá o hudbu Vladimíra Wernera. Texty k písním, které nazpíval Karel Černoch, napsal sám režisér. Zamilovanou dvojici si v roce 1973 zahráli Lubomíra Sonková a Jiří Štěpnička. (…)