Julianus 1/12 (2008)

Přidal: Přemek |

Květen 2, 2008

Gore Vidal. Dramatizovaná četba na pokračování z románu amerického spisovatele. Překlad Jiří Hanuš. Dramaturgie a režie Tomáš Vondrovic.

Účinkují Petr Pelzer, Michal Pavlata, Jiří Langmajer, Hana Kofránková a Jan Vlasák.

Natočeno 2008. Premiéra 6. – 13. 5. 2008 (1 díl cca 25 min.).

Lit.: anonym (= Vondrovic, Tomáš?): Gore Vidal: Julianus. In web ČRo 3 Vltava, květen 2008 (článek). – Cit.: S autorem se vydáváme do čtvrtého století, do doby pozvolného úpadku římského impéria. Císař Flavius Claudius Julianus vládl římské říši jen dva a půl roku a zemřel mlád během válečného tažení proti perské říši.

Přesto vešel do dějin jako jedna z nejpozoruhodnějších postav antického starověku: stál na konci epochy helénismu a v jeho úsilí obnovit pohanské kulty se zračí především snaha zachránit helénistickou kulturu tváří v tvář nastupujícímu křesťanství.

Vidalův román je širokým obrazem politické moci, síly, která se stává zhoubnou v rukou tyranů, ale jejíž degenerující vliv se nevyhýbá ani vládcům osvíceným, pokud je absolutní. Edward Gibbon ve svém monumentálním díle Úpadek a pád říše římské označil Juliana za největšího z pozdně antických císařů, srovnatelného s takovými vládci, jako byli Caesar, Augustus či Marcus Aurelius.

Americký prozaik, esejista a dramatik Gore Vidal (vl. Jm. Eugene Luther Vidal, nar. 1925) debutoval r. 1945 románem Williwaw, v němž čerpal ze zkušeností z námořní služby za války. Později vystupoval jako kritik americké společnosti (romány V žlutém lese, 1947, Město a sloup, 1948), i když je jeho kritika neujasněná a roztříštěná. Později svůj tematický záběr rozšířil, ale jeho základním tématem zůstalo zobrazení lidské společnosti na pozadí dějinných událostí. Monumentální podoby nabyla série jeho rozsáhlých románů z historie Spojených států (Washington D. C., Skandální život Aarona Burra, č. 1990, Lincoln, Impérium a Hollywood). Je rovněž autorem několika úspěšných divadelních a televizních her a několika svazků pozoruhodných esejů. Vidal patří k nejplodnějším americkým autorům 20. stol..

Otázky společenské a politické promítl Vidal i do vzdálenějších dob: v románu Julianus (1964, č. 1992) zpodobnil životní příběh posledního potomka flaviovské dynastie Juliana. S autorem se vydáváme do čtvrtého století, které představuje v dějinách římského impéria dobu pozvolného úpadku. Na císařském trůnu se střídají krutovládci, říší se šíří nové náboženství, křesťanství, které nemilosrdně potírá starou helénistickou víru, společnost je morálně i hospodářsky zkorumpovaná. Císař Flavius Claudius Julianus vládl římské říši jen dva a půl roku a zemřel během válečného tažení proti perské říši ve věku dvaatřiceti let. Přesto vešel do dějin jako jedna z nejpozoruhodnějších postav antického starověku: stál na konci epochy helénismu a v jeho úsilí udržet a obnovit pohanské kulty se zračí především snaha zachránit helénistickou kulturu tváří v tvář dravě nastupujícímu křesťanství. Julianus se pokusil zvrátit chod dějin: během své krátké vlády začal obnovovat tradiční kulty a staré chrámy, avšak jeho úsilí je marné. Když se dvacet let po jeho smrti pokouší řecký filozof Libanios podle císařových zápisků rekonstruovat jeho život, je Julianus stále ještě považován za nepřítele říše. Vidalův román je širokým obrazem politické moci, síly, která se stává zhoubnou v rukou tyranů, ale jejíž degenerující vliv se nevyhýbá ani vládcům osvíceným, pokud je absolutní. Život muže, jemuž se dostalo přídomku Apostata, Odpadlík, se stal předlohou pro řadu literárních děl (Ibsen, Vrchlický, Merežkovskij, Machar). Edward Gibbon ve svém monumentálním díle Úpadek a pád říše římské označil Juliana za největšího z pozdně antických císařů, srovnatelného s takovými vládci, jako byli Caesar, Augustus či Marcus Aurelius. (anotace)

Četba na pokračování