Osudy – Graham Greene: Úniky 1/10 (2008)

Přidal: Přemek |

Červen 17, 2008

Četba na pokračování z autobiografie významného britského prozaika. Překlad Gita Zbavitelová. Připravila Eva Willigová. Účinkuje Jiří Ornest. Režie Petr Mančal.

Natočeno 2008. Premiéra 16. – 27. 6. 2008.

Lit.: Zemančíková, Alena: Úniky Grahama Greena. In web ČRo (nedatováno, anotace). – Cit.: Na straně lidství proti systému stál po celý život anglický romanopisec a povídkář Graham Greene. Jeho autobiografické Úniky jsou průhledem do liberálního smýšlení evropského Západu druhé poloviny 20. století na pozadí otřásajícího se zbytku světa. Četbu na pokračování z nich připravila stanice Vltava. Vysílat ji bude v rámci cyklu Osudy.

Graham Greene se narodil 2. října 1904 v Anglii. Jeho dospělý život a dílo se v podstatě kryje s obdobím totalitních diktatur 20. století a se zenitem myšlení evropského existencialismu. Greenovi hrdinové se potýkají s pochybnostmi ve víře i v morálce, jeho tvorba je především protestem proti praktikám i metafyzické síle moci: v tom smyslu je nadčasové a stále aktuální.

Životopis Grahama Greena se podobá životu některého z jeho románových hrdinů. V roce 1935 se vydal do Libérie a málem zahynul. V roce 1938 odcestoval do Mexika, kde tamější režim krutě pronásledoval katolíky. Z této cesty vznikl slavný román Moc a sláva. V roce 1939 se vrátil do Afriky jako agent protišpionážní služby v Sierra Leone. Pro britskou tajnou službu pracoval i po návratu do Anglie. Od roku 1966 žil a působil ve Francii.

Pro Greena jsou příznačné motivy úniků a štvanic, v přímém slova smyslu i v přeneseném významu, kdy se úniky týkají jak spisovatelské práce, tak katolické víry. Greene měl zvláštní smysl pro to být osobně přítomen tam, kde se odehrávají politické události světové závažnosti. V únoru 1948 pobýval i v Praze a napsal o tom kapitolu do svých vzpomínek. Události kolem komunistického převratu se očima Angličana jeví bizarně a poněkud panoptikálně. Znovu navštívil Prahu v roce 1969, nedlouho po pohřbu Jana Palacha. Po celá osmdesátá léta až do své smrti v roce 1991 podporoval Chartu 77.

Některé jeho romány byly natočeny pro rozhlas. Z těchto nahrávek patří do zlatého fondu rozhlasové četby zejména Monsignore Quijote z roku 1992 s Martinem Růžkem a Rudolfem Hrušínským v rolích kněze a komunistického starosty.