Kdo je tady pán aneb Jeppe v rádiu (1994)
Ludvig Holberg. Volně na motivy hry „Jeppe pa Bjerget“ (Jeppe z kopečku) napsal Jiří Ornest. Dramaturgie Jana Weberová. Hudební improvizace na harmonium Jiří Růžička. Režie Jiří Ornest.
Osoby a obsazení: Jeppe (Tomáš Töpfer), Baron (Vladimír Kudla), správce (Martin Učík), Kristián (Jan Kraus), Frederik (Bohumil Klepl), kostelník (Jiří Růžička), Jakub (Radan Rusev), Nila (Eva Holubová), Běta (Jana Knappová) a další.
Natočeno v roce 1994 (70 min.). Repríza 27. 6. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama; 4. 11. 2023 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu.
Lit.: Weberová, Jana: Ludvig Holberg: Kdo je tady pán aneb Jeppe v rádiu. In web ČRo 22. 8. 2002 (anotace). – Cit.: Volně na motivy komedie klasika severské veselohry Ludwiga Holberga Jeppe z kopečka napsal Jiří Ornest komedii Kdo je tady pán, kterou hrálo koncem osmdesátých let Náhradní divadlo. V její rozhlasové verzi přibylo k názvu ještě “aneb Jeppe v rádiu”. ČRo 3 – Vltava ji vysílá 22. srpna ve 20:00 hod. Jako sedlák Jeppe, kterého pro pobavení panstva v opilosti uloží do krajek a přesvědčí, že je pán, se posluchačům představí Tomáš Töpfer…
Tenkrát v roce 1684, kdy se 3. 12. Ludvig Holberg poprvé podíval na zasněžený Bergen, patřilo Norsko k Dánsku, právě tak jako Šlesvik, Holštýn a Island. Uspořádání tehdejší Evropy bylo trochu jiné. To ale samozřejmě není podstatné. Podstatné je, že profesor metafysiky a logiky, latinské rétoriky, zeměpisu a historie na Kodaňské universitě se zapsal zlatým písmem do dějin divadla i srdcí svých čtenářů a diváků. Dokladem toho je i zmínka slavného dánského pohádkáře Hanse Christiana Andersena, který ve svých pamětech vzpomíná na to, že i v nejchudších dánských domácnostech se našly Holbergovy hry. V době, kdy na divadlo přišla hubená léta, věnoval se Holberg své profesorské činnosti. Napsal první evropské dějiny v dánštině. Jmenovaly se Úvod k dějinám evropských říší. Populární byla i jeho Srovnávací historie slavných mužů a žen, která obsahovala studii věnovanou husitskému vojevůdci Janu Žižkovi.
Pro divadlo byla nejúspěšnější Holbergova první tvůrčí etapa počínající rokem 1722, kdy pilně navštěvoval nově založené, a králem Frederikem IV. povolené, divadlo v Zelené ulici. Během roku a půl tehdy napsal na 15 her, celkem je jeho komedií přes třicet, a nejenom napsal, ale sám v nich i hrál. Nazýval toto období “básnickým šílenstvím”. Sem také patří Jeppe z kopečku, jeho čtvrtá komedie. Z Holbergových her se na českém jevišti objevovala jeho prvotina Kovář politikem. Inscenoval ji na příklad Jaroslav Kvapil v roce 1913 v Národním divadle. Karel Hilar uvedl ve Vinohradském divadle v roce 1918 komedii Pán, který nemá čas. Stavovské divadlo mělo v roce 1921 na repertoáru Bradýře Melhubu. Zdeněk Štěpánek inscenoval jako noční představení na masopustní úterý ve třiadvacátém roce ve Vinohradském divadle komedii Ithacký Ulyxes. Byla to taškařice, ve které páni hráli ženské úlohy a naopak. Tenkrát příliš chvály za takový nápad nesklil. Nejčastěji uváděným titulem byl bezesporu Jeppe. Hrál se v různých úpravách a pod různými tituly. Ve Švandově divadle v roce 1927 v Léblově režii a s hudbou Jaroslava Ježka jako Proměněný sedlák. Miloš Hlávka zvolil pro svou úpravu, ve které v roce 1942 exceloval Saša Rašilov, titul Spáč. Objevil se i Napravený sedlák. Nejhranější je ovšem úprava Jaromíra Pleskota. Ostatně jeho inscenace v Národním divadle patří k nezapomenutelným. Rudolf Hrušínský byl skvostný Jeppe. A pan Kemr, Josef Abrhám, Blažena Holišová a Jan Tříska vodící elegantně na vodítku elegantního psa.
My vás, vážení posluchači, chceme pozvat ke sledování inscenace, která vznikla volně na motivy této Holbergovy komedie koncem osmdesátých let dvacátého století, v divadle, které si říkalo Náhradní. Náhradní proto, že lidem, kteří se kolem něho sešli, nahrazovalo to, co jim neposkytovaly jejich domovské scény. Hrála se tam pod titulem Kdo je tady pán a byla vlastně jakousi generační výpovědí. Jeppeho představoval Tomáš Töpfer. Je třeba říci, že to byla inscenace, ve které herci nebyly tak zvaně interpretačními umělci, ale v pravém slova smyslu spolutvůrci. Její režisér, Jiří Ornest, ji později přepsal pro rozhlas a sám v původním obsazení v rozhlase i nastudoval.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Lit.: Weberová, Jana: Ludvig Holberg: Kdo je tady pán aneb Jeppe v rádiu. In web ČRo 22. 8. 2002 (anotace). – Lit.: Volně na motivy komedie klasika severské veselohry Ludwiga Holberga Jeppe z kopečka napsal Jiří Ornest komedii Kdo je tady pán, kterou hrálo koncem osmdesátých let Náhradní divadlo. V její rozhlasové verzi přibylo k názvu ještě „aneb Jeppe v rádiu“. ČRo 3 – Vltava ji vysílá 22. srpna ve 20:00 hod. Jako sedlák Jeppe, kterého pro pobavení panstva v opilosti uloží do krajek a přesvědčí, že je pán, se posluchačům představí Tomáš Töpfer…
Tenkrát v roce 1684, kdy se 3. 12. Ludvig Holberg poprvé podíval na zasněžený Bergen, patřilo Norsko k Dánsku, právě tak jako Šlesvik, Holštýn a Island. Uspořádání tehdejší Evropy bylo trochu jiné. To ale samozřejmě není podstatné. Podstatné je, že profesor metafysiky a logiky, latinské rétoriky, zeměpisu a historie na Kodaňské universitě se zapsal zlatým písmem do dějin divadla i srdcí svých čtenářů a diváků. Dokladem toho je i zmínka slavného dánského pohádkáře Hanse Christiana Andersena, který ve svých pamětech vzpomíná na to, že i v nejchudších dánských domácnostech se našly Holbergovy hry. V době, kdy na divadlo přišla hubená léta, věnoval se Holberg své profesorské činnosti. Napsal první evropské dějiny v dánštině. Jmenovaly se Úvod k dějinám evropských říší. Populární byla i jeho Srovnávací historie slavných mužů a žen, která obsahovala studii věnovanou husitskému vojevůdci Janu Žižkovi.
Pro divadlo byla nejúspěšnější Holbergova první tvůrčí etapa počínající rokem 1722, kdy pilně navštěvoval nově založené, a králem Frederikem IV. povolené, divadlo v Zelené ulici. Během roku a půl tehdy napsal na 15 her, celkem je jeho komedií přes třicet, a nejenom napsal, ale sám v nich i hrál. Nazýval toto období „básnickým šílenstvím“. Sem také patří Jeppe z kopečku, jeho čtvrtá komedie. Z Holbergových her se na českém jevišti objevovala jeho prvotina Kovář politikem. Inscenoval ji na příklad Jaroslav Kvapil v roce 1913 v Národním divadle. Karel Hilar uvedl ve Vinohradském divadle v roce 1918 komedii Pán, který nemá čas. Stavovské divadlo mělo v roce 1921 na repertoáru Bradýře Melhubu. Zdeněk Štěpánek inscenoval jako noční představení na masopustní úterý ve třiadvacátém roce ve Vinohradském divadle komedii Ithacký Ulyxes. Byla to taškařice, ve které páni hráli ženské úlohy a naopak. Tenkrát příliš chvály za takový nápad nesklil. Nejčastěji uváděným titulem byl bezesporu Jeppe. Hrál se v různých úpravách a pod různými tituly. Ve Švandově divadle v roce 1927 v Léblově režii a s hudbou Jaroslava Ježka jako Proměněný sedlák. Miloš Hlávka zvolil pro svou úpravu, ve které v roce 1942 exceloval Saša Rašilov, titul Spáč. Objevil se i Napravený sedlák. Nejhranější je ovšem úprava Jaromíra Pleskota. Ostatně jeho inscenace v Národním divadle patří k nezapomenutelným. Rudolf Hrušínský byl skvostný Jeppe. A pan Kemr, Josef Abrhám, Blažena Holišová a Jan Tříska vodící elegantně na vodítku elegantního psa.
My vás, vážení posluchači, chceme pozvat ke sledování inscenace, která vznikla volně na motivy této Holbergovy komedie koncem osmdesátých let dvacátého století, v divadle, které si říkalo Náhradní. Náhradní proto, že lidem, kteří se kolem něho sešli, nahrazovalo to, co jim neposkytovaly jejich domovské scény. Hrála se tam pod titulem Kdo je tady pán a byla vlastně jakousi generační výpovědí. Jeppeho představoval Tomáš Töpfer. Je třeba říci, že to byla inscenace, ve které herci nebyly tak zvaně interpretačními umělci, ale v pravém slova smyslu spolutvůrci. Její režisér, Jiří Ornest, ji později přepsal pro rozhlas a sám v původním obsazení v rozhlase i nastudoval.
Její režisér, Jiří Ornest, ji později přepsal pro rozhlas a sám v původním obsazení v rozhlase i nastudoval. V její rozhlasové verzi přibylo k názvu ještě „aneb Jeppe v rádiu“.