Vyznavač – Nespavost (2008)
Jan Balabán. Dvě povídky o temných místech v nás. Pro rozhlas vybral Petr Hanuška. Zvuk, záznam a střih Mirka Sychrová. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Režie Michal Bureš.
Účinkují Dušan Urban a Miroslav Hruška.
Nastudovala Olomouc, duben 2008 (30min.). Premiéra (?) 16. 7. 2008 (ČRo 3 Vltava). Repríza 1. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Noční bibliotéka.
Lit.: anonym: Jan Balabán: VYZNAVAČ, NESPAVOST. In web ČRo 3 Vltava, červenec 2008 (článek). – Cit.: Je těžké uvést originálně autora, z jehož tvorby tak často v našem vysílání čerpáme. Ptáte-li se, o koho jde, pak vám prozradím, že se jmenuje Jan Balabán, že se narodil v roce 1961 v Šumperku, že vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a že v současné době působí jako překladatel.
V polovině 90. let minulého století začínal a dodnes pokračuje jako bytostný povídkář – připomenu jeho soubory Středověk, Boží lano, Prázdniny, Možná že odcházíme, Jsme tady – Příběh v deseti povídkách. Rozmáchl se také k románů, Černý beran a Kudy šel anděl. Cizí mu není ani komiks či rozhlasová hra.
Jeho povídky nenabízejí lacinou vnější dramatičnost, nejsou zápletkově překombinované, jeho postavy neexhibují, nepáchají výstřelky. Ba naopak: často jsou to introverti, samorosti, nemluvové, pesimisté, životabloudi. I přesto cítí čtenář i posluchač někde pod textem dramatickou tenzi, která mu nedá pokoje od prvního do posledního slova. Balabánův příběh totiž je řekou, která strhává svými vnitřními proudy, nikoli vodami skotačícími mezi kameny…
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Zvuk, záznam a střih Mirka Sychrová. Hudební spolupráce Antonín Schindler.
Natočeno v dubnu 2008.
Lit.: anonym: Jan Balabán: Vyznavač, Nespavost. In web ČRo 16. 7. 2008 (anotace). – Cit.: Dvě povídky o temných místech v nás (ze sbírky „Prázdniny“).
Je těžké uvést originálně autora, z jehož tvorby tak často v našem vysílání čerpáme. Ptáte-li se, o koho jde, pak vám prozradím, že se jmenuje Jan Balabán, že se narodil v roce 1961 v Šumperku, že vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a že v současné době působí jako překladatel.
V polovině 90. let minulého století začínal a dodnes pokračuje jako bytostný povídkář – připomenu jeho soubory Středověk, Boží lano, Prázdniny, Možná že odcházíme, Jsme tady – Příběh v deseti povídkách. Rozmáchl se také k románů, Černý beran a Kudy šel anděl. Cizí mu není ani komiks či rozhlasová hra.
Jeho povídky nenabízejí lacinou vnější dramatičnost, nejsou zápletkově překombinované, jeho postavy neexhibují, nepáchají výstřelky. Ba naopak: často jsou to introverti, samorosti, nemluvové, pesimisté, životabloudi. I přesto cítí čtenář i posluchač někde pod textem dramatickou tenzi, která mu nedá pokoje od prvního do posledního slova. Balabánův příběh totiž je řekou, která strhává svými vnitřními proudy, nikoli vodami skotačícími mezi kameny…