Evžen Oněgin (1971)

Přidal: Přemek |

Listopad 8, 2005

Alexandr Sergejevič Puškin. Rozhlasová verze inscenace Divadla E. F. Buriana v Praze. Překlad Josef Hora. Dramatizace Jaroslav Janovský. Rozhlasová úprava a dramaturgie Miroslav Stuchl. Scénická hudba Jan Novák. Divadelní režie Evžen Sokolovský ml. Rozhlasová režie Jana Bezdíčková.

Osoby a obsazení: Evžen Oněgin (Jiří Němeček), Taťána (Viola Zinková), Vladimír Lenský (Michal Pavlata), Olga (Consuela Morávková), chůva (Ludmila Roubíková), Anisja (Anuše Pejskarová), kněžna (Božena Böhmová), teta (Marta Kučírková), generál (Jan Vladimír Švec), Zarecký (Bohumil Křížek), Quillot (Jaroslav Vágner), důstojník (Oldřich Janovský), dáma (Daniela Hlaváčová) a vypravěč (Radúz Chmelík).

Natočeno v roce 1971. Repríza 19. 12. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 87 min.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Lit.: Venclová, Renata: Alexandr Sergejevič Puškin: Evžen Oněgin. Básnivý příběh nenaplněné lásky a promarněného života. In web ČRo 3 Vltava, 19. prosinec 2021 (článek). – Cit.: Ve vltavské Hře pro pamětníky tentokrát uvádíme jeden z neznámějších milostných příběhů všech dob, mistrovské básnické dílo A. S. Puškina o tragickém míjení, nenaplněné lásce a stravující žárlivosti. (…)

Na začátku 20. let 19. století, v době, kdy procházel sám jedním z nejtěžších období hledání sebe sama, začal Alexander Sergejevič Puškin psát veršovaný román Evžen Oněgin. V jihoruském vyhnanství, daleko od petrohradského života skládal portrét svého literárního blížence, znuděného povrchním společenským ruchem vyšší společnosti, který zavítá na venkov, aby tam osudově zasáhl do životů tří mladých lidí. Tak se zrodí příběh zbytečného člověka, neopětované lásky i marné smrti, který vzrušuje čtenáře i po téměř dvou stech letech od svého vzniku.

Postavy životem znuděného cynika Oněgina, poprvé zamilované Taťány, v lásce i v žárlivosti absolutního básníka Lenského a jeho naivní snoubenky Olgy pro sebe brzy objevilo i evropské divadlo. A skrze Puškinovo básnické dílo se na téma milostného i životního míjení vyslovila nejedna umělecká generace. (…)

Rozhlasové hry