Aurelián (2008)

Náhoda

V pondělí, tedy v den jeho narozenin, přinášíme text nazvaný Náhoda, který napsal ve dvacátých letech během svého berlínského exilu. Výrazně se v něm odrážejí převládající pocity ruské porevoluční emigrace – tápání a neukotvenost v novém prostředí, rezignace často směřující k tragickému konci. V jedoucím vlaku se odehrávají útržky několika lidských příběhů, které se jen letmo dotknou, ale neprotnou. Obraz několika podob osudných ztrát tak získává zřetelně metaforický charakter. Touha a snažení jednotlivce nedochází naplnění, protože okolní svět je v neustálém pohybu podle neodhadnutelného jízdního řádu.

Bachman

Úterní odpoledne pak patří povídce Bachman popisující setkání geniálního, ale lidsky nezralého a nezvladatelného klavírního virtuosa se stárnoucí noblesní ženou, které se stane počátkem zvláštního vztahu. Jeho rostoucí intenzita se rychle mění ve vzájemnou závislost. Pro hudebníka je zdrojem mimořádné inspirace, pro ženu naplněním jakési dlouho skrývané touhy, vedoucí k naprostému sebeobětování. Vladimir Nabokov v tomto příběhu zkoumá dvě zcela protikladné a do jisté míry extrémní podoby lidského charakteru, které však k sobě mají překvapivě blíž, než by se na první pohled zdálo.

Čorbův návrat

Jak vysvětlit, že si přál mít svůj zármutek pro sebe, neposkvrnit jej ničím cizím a s nikým se o něj nedělit…? Na to se ptá povídka středeční – Čorbův návrat. Vypráví o tragickém konci jedné osudové lásky a o tom, jaké hloubky může dosáhnout lidské zoufalství, nalézající východisko až v mystickém prožitku. I ji psal Vladimir Nabokov v období svého berlínského exilu.

Aurelián

A v podobné době vznikal také text Aurelián z knihy pojmenované podle jedné z nejznámějších Nabokovových povídek Jaro ve Fialtě. Hrdinou příběhu je postarší Berlíňan, jehož z všedního života vytrhuje jedna nevšední vášeň a jedno celoživotní přání.

První láska

Cyklus pak završuje povídka První láska, v níž nás autor provede vzpomínkami na dětství a zážitky z roku 1909. S malým klukem a jeho rodinou cestujeme z Ruska až do Francie, kde dojde k dalšímu osudovému setkání. Zalíbí se mu tam dívenka jménem Colette. Roztomilou perspektivou dětských očí se na ni teď snaží rozpomenout. Nabokov je mistrem barvitého popisu, vytváří tak živé obrazy plné prázdninové atmosféry a nechává posluchače, stejně jako svou hlavní postavu, projet vlakem krajinou lehké nostalgie.

Vladimir Nabokov patří mezi největší osobnosti světové literatury 20. století. Náleží stejně americké jako ruské literatuře.

Narodil se roku 1899 v Petrohradě v bohaté rodině významného liberálního politika. Odmalička mluvil anglicky a francouzsky, rodina často pobývala v luxusních západoevropských lázních a letoviscích. Brzy po revoluci rodina prchá před bolševiky (1919); usadili se v Berlíně. Vladimir získává stipendium na Trinity College v Cambridge. Po studiích odchází za matkou a sourozenci do Berlína (otec zahynul v roce 1922 jako oběť atentátu na Miljukova). Zde Nabokov začíná publikovat – rusky, pod pseudonymem Širin.

Kromě básnických sbírek vydává i své první romány, např. Lužinova obrana, Zoufalství, Dar, Pozvání na popravu. Píše rovněž povídky. V roce 1938 emigruje Nabokov znovu, tentokrát před nacisty (jeho žena je Židovka), usadí se v USA. Profesionálně se věnuje entomologii v přírodovědném muzeu v New Yorku a na Harvardu, publikuje literární recenze a studie, přednáší literaturu. Vydává několik románů, mj. Ve znamení levobočka (nedávno vyšel poprvé česky v nakladatelství Paseka), píše memoáry (česky vyšly pod názvem Promluv, paměti); román Lolita mu přinesl světovou proslulost a finanční nezávislost, ale i skandální pověst. Následují ještě romány Bledý oheň, Pnin a další; vzniká i několik dramat a skvělých literárních studií (Puškin Gogol aj). Od roku 1960 žil Nabokov ve švýcarském Montreux, kde v roce 1977 zemřel.