Ať stálou láskou miluji (2008)

Přidal: Přemek |

Září 24, 2008

Literárně-hudební pásmo z německé středověké dvorské lyriky. Z vlastních překladů připravila a průvodním slovem doprovodila Sylvie Stanovská. Středověká hudbu v podání orchestru Krless. Hudební dramaturg a režie Petr Mančal.

Účinkují Pavel Soukup, Dana Černá a Zdeňka Sajfertová.

Natočeno 2008. Premiéra 5. 10. 2008 (ČRo 3 Vltava, 9:32 h.; 56 min.).

Lit.: Stanovská, Sylvie: Ať stálou láskou miluji. In web ČRo 2. 10. 2008 (anotace). – Cit.: Francesco Petrarca, jeden z největších autorů italské renesanční lyriky, opěvoval svou vyvolenou Lauru a vynesl ji svou chválou do vpravdě nadpozemských výšin. Petrarcu známe coby básníka renesance, ale už méně se ptáme, z jaké lyriky čerpal, z čeho vycházel. A bylo vskutku na co navazovat.

Myšlenku obdivného zření dámy evropské středověké lyrice do jisté míry zprostředkovala básnická tradice arabské milostné poezie, která byla pěstována na šlechtických dvorech na rozsáhlém území Španělska v 9. a 10. století. Odtud ji v podobě rozličných motivů a terminologie převzali kolem roku 1100 první evropští dvorští pěvci – jihofrancouzští trubadúři. Toto umění se později šířilo nejen dále do Portugalska, ale také severní Francií a celou Itálií. Plamen dvorské poezie v době kolem roku 1150 prudce vyšlehl i v Německu. A právě dvorské lásce v německých zemích, nazývané „minne“ a jejím pěvcům – minnesängrům – bude věnován první říjnový Souzvuk na stanici Vltava.

Německý pojem „minne“ vyjadřuje milostný cit dvorského rytíře ke dvorské paní. Je ale také výrazem myšlení, názorů a hodnot dvorské vrstvy obyvatelstva v souvislosti se vztahem muže a ženy. Tato vrstva chce pro svou světskou formu života vytvořit pravidla a vědomě se tak odlišit od církve, kterou zprvu cítí jako kulturně nadřazenou. Církev dostatečně nevyjadřuje její postoje, protože spatřuje své cíle v oblasti mimo tento svět, který chápe pouze jako předstupeň vykoupení a věčného života. Světská šlechta se chce svým životním programem – vazalskou věrností, smyslem pro čest a ctnost, a zvláště pak myšlenkou služby dámě – vymezit jako nová společenská hybná síla.

Dvorská paní představuje ideální zosobnění všech myslitelných dvorských ctností: je v prvé řadě překrásná, což samozřejmě budí rytířovu erotickou obraznost. Ale problematické je naplnění takové lásky: paní je zároveň – opět v nejvyšší možné míře – nositelkou ctností, které jí do velké míry zamezují rytíře odměnit. Ctnosti jako uznání ve společnosti, stálost a věrnost či uměřenost chování jsou rytíři jakýmsi „zrcadlem“, dobové konvence jej zachycují teprve na cestě k jejich naplnění, tedy hluboko „pod“ horizontem, nad kterým se vznáší jeho paní jeho nedostižný ideál.

Je ovšem nutné, abychom si uvědomili, že paní není skutečná, ale představuje dokonalou fikci. Nikdy nemá jméno ani žádné vlastní rysy. Oslovené obecenstvo se tak může s postavou paní či rytíře velmi snadno ztotožnit. Proto se také minnesang, pojem, který by se dal básnicky přeložit jako „zpěv o lásce k paní“, těšil po několik staletí velkému zájmu celé šlechtické vrstvy.

Literární pásma