Rok v hanácké chalupě 1/4 (2008)

Přidal: Přemek |

Září 26, 2008

Jakub Lolek. Hudba Richard Mlynář, hrají Vít Mužík a Igor Kopyt (housle). Zvuk, záznam a střih Jiří Vavrda. Režie Michal Bureš.

Čte Zdeněk Vrablík.

Nastudovala Olomouc v roce 2008.

I/IV – Velikonoce. Premiéra 23. března 2008 (ČRo 5 Olomouc, 15:05 h.). Repríza 15. 4. 2022 (ČRo Olomouc, 18:04 h.).

II/IV – Letnice. Premiéra 5. července 2008 (ČRo5 Olomouc, 15:05 h.).

III/IV – Hody. Premiéra 28. září 2008 (ČRo 5 Olomouc, 15:05 h.).

IV/IV – Vánoce. Premiéra 24. prosince 2008 (ČRo5 Olomouc, 15:05 h.).

Pozn.: Zpola náhodou, zpola štěstím se pro další generace zachovaly zápisky řídícího učitele v Paloníně a ve Zvoli u Zábřeha Jakuba Lolka (1845–1917) nazvané „Rok v naší chalupě“, které zachycují život na hanácké dědině v polovině 19. století. Činí tak jazykem košatým, květnatým, málem hudbě podobným. Nejsou to ale jen kolorované obrázky z pera vesnického kantora, je to především zasvěcený vhled do životů těch, kteří na Hané v té době žili.
Znovuobnovená „Společnost Alše Balcárka“, který byl Lolkovým přítelem na studiích na pražské technice, se nyní rozhodla pro opětovné vydání tohoto díla, které v letech 1905 až 1907 vycházelo na pokračování v „Časopisu vlastivědného spolku muzejního“.
Český rozhlas Olomouc se při této příležitosti rozhodl natočit čtyřdílný (celoroční) projekt s malinko upraveným názvem „Rok v hanácké chalupě“, který v epizodách Velikonoce, Letnice, Hody a Vánoce zprostředkuje v rozhlasové úpravě posluchačům setkání s tímto výjimečným textem, jehož zdánlivě vzdálený jazyk v dnešním mobilním věku možná rozechví duši víc než před sto lety. Autor hudby Richard Mlynář čtyři půlhodinové návštěvy mezi poli a staveními doplnil muzicírováním dvou houslistů (Víta Mužíka a Igora Kopyta), v režijním nastudování Michala Bureše se do „Roku v hanácké chalupě“ začte Zdeněk Vrablík. Zvuk, záznam a střih Jiří Vavrda.

Celoroční projekt Českého rozhlasu Olomouc. – Zpola náhodou, zpola štěstím se pro další generace zachovaly zápisky řídícího učitele v Paloníně a ve Zvoli u Zábřeha Jakuba Lolka (1845–1917) nazvané „Rok v naší chalupě“, které zachycují život na hanácké dědině v polovině 19. století. Činí tak jazykem košatým, květnatým, málem hudbě podobným. Nejsou to ale jen kolorované obrázky z pera vesnického kantora, je to především zasvěcený vhled do životů těch, kteří na Hané v té době žili.
Znovuobnovená „Společnost Alše Balcárka“, který byl Lolkovým přítelem na studiích na pražské technice, se nyní rozhodla pro opětovné vydání tohoto díla, které v letech 1905 až 1907 vycházelo na pokračování v „Časopisu vlastivědného spolku muzejního“.
Český rozhlas Olomouc se při této příležitosti rozhodl natočit čtyřdílný (celoroční) projekt s malinko upraveným názvem „Rok v hanácké chalupě“, který v epizodách Velikonoce, Letnice, Hody a Vánoce zprostředkuje v rozhlasové úpravě posluchačům setkání s tímto výjimečným textem, jehož zdánlivě vzdálený jazyk v dnešním mobilním věku možná rozechví duši víc než před sto lety. (bur – anotace)

Ukázka ze třetího dílu „Hody“:

Blíží se den sv. Václava a s ním posvícení, největší svátek celého roku, pro mladé i staré, neboť na hody k obědu mimo vdolků bude i maso a pivo. V jámě brambory, ve stodole nabito, na hůrách zásoby, konec bídě! Hody, jak na zavolání, jsou za humny!
Předpoutní ruch na návsi a potoku se opakuje. Vědomí o zásobách přípravy k hodům oduševňuje. Kdežto před poutí nálada šumná, rušná, před hody nálada jest slavnostní, hrdá, veselá.
V sobotu před hody se nesmejčí, jen vaří a peče. Husy, slepice, králíky, vdolky. Na neděli vše je upečeno, usmaženo – v neděli jen hovězí polévka se vaří a k hovězímu masu křenová máčka; ostatní vše se jen ohřívá a připravuje se k němu jen příkusek.
Pohlédněme blíže do tajů kulinářských našich matiček i prohlédněme jejich výrobek.
Chloubou každé hospodyně je pořádný vdolek, ale pořádný, toť se ví: ne ledajaký škrabánek, nějaký sirotek. Mouka, prosím, krupičná, zdárná, suchá musí být. Kvasnice přecezené a mléko místo vody. Vykynulé těsto rozloží se po stole na samé božínky, ale ne takové nějak nimravě malé, nýbrž v průměru na základně tak dobré čtyři cóle. Božínek se rukama od vršku smáčkne, spleskne nandá podělem, např. připraveným tvarohem se šafránem a rózinkama. Podělo se do těsta zabalí, válkem rozválí na tenký placan i na povrch položí se půlky rozkrájených, dobře vyzrálých kadlátek, jedna pěkné vedle druhé těsně podle sebe masem na těsto. Toto stvoření, tento rozválený božínek, těsto – tvaroh – tato kadlátková na půl cóle vrstevnatá placka opatrně sešoupne se na moukou podsypanou dřevěnou lopatku a odloží se stranou.
Božínek za božínkem přichází pod váleček, vnitro jeho nacpává se podělem střídavě, např. mákem a lopatky se vdolky množí. Poslední božínek a jizba je plna lopatek! V chlebové peci jako v pekle hoří. Hospodyně opráší si ruce a béře se k peci. V peci zatím dohořelo; jen žhavé uhélky svítí. Hospodyně uchopí v putně smočené pometlo, pec čistě vymete a konečně dojde na lopatky se syrovými vdolky. Někdo lopatku za lopatkou k ruce podává, hospodyně po pomoučené velké lopatě koláče syrové do peci šoupá a už se ty v peci pekou.
Upečené vdolky z peci na sebe se po šesti složí do štůsků. Každý se pro zítřejší příhodu postaví do komory, aby nevyschly. Dříve však se máslem pírkem omastily a na to postrouhaným perníkem posypaly.
Zásoba vdolků pro příští den by byla hotova. Hospodyně znaleckým okem vše v komoře či na srubu přehlédnuvši spokojeně spíž dřevěným zámkem uzamyká. Je ráda, úkol že vykonán, a že se pečivo zdařilo. Hlavní práce odbyta; odpočine si. Však ji hlava hořela od svítání, po celou tu dobu takměř se ani na trochu klábosení nepozastavila. Za to nastala práce hospodářovi: bude dělati jitrnice, k nim jelita. Ráno byl ve městě. Koupil droby, krev, dršťky, a několik sáhů střev. Doma se vše vyčistilo, rozsekalo, rozdrobilo, prokořenilo, počesnekovalo, s postrouhanou tvrdou bělkou do střev nadilo: toť jitrnice. Zbytky spláchnuty do krve a tato smíchána s uvařenými, studenými kroupami. Přidán natlučený pepř s česnekem a míchanina nacpávána do střev. Oba konce se špejlily dřívkama. Nyní ještě vše uvařiti a bude té dnešní předhodové dřině konec. Také je na čase; když poslední jelito se vyndávalo, ponocný troubí dvanáct. V domě již všechno spí; hospodyně také již se ztrácí, jen hospodář sklízí na komoru svůj výrobek a když ještě nakrájel dršťky na polévku, i on uléhá s vědomím z písma: „Pracovalo tělo mé celý rok těžce. Za to máš nyní všeho: jez, pij, hoduj!“

Četba na pokračování