Muž, který sázel stromy (2008)

Přidal: Přemek |

Říjen 1, 2008

Jean Giono. Režie Jan Jiráň. Hudba Marek Eben, nahrála skupina Bratři Ebenové – Marek, Kryštof a David, Pavel Skála, Jiří Veselý, Jaromír Honzák, Jiří Zelenka. Přeložila Zdeňka Stavinohová. Zvuk a střih mluveného slova a mastering Ladislav Reich. Design Ondřej Fučík. Produkce K. Černošek a J. Burkovský.

Čte Marek Eben.

Hudba nahrána a smíchána ve studiích Sono Records (zvuk Tomáš Jakl, mix Tomáš Jakl a Pavel Skála). Slovo nahráno ve studiu DAMU v září 2008. Vydalo vydavatelství Tympanum 15. 11. 2008 (1 CD, EAN 8594072275241, 34 min., nezkrácená verze). Datum vydání 15. 11. 2008.

Pozn.: Mistrovská povídka francouzského autora Jeana Giona z roku 1953. Stylově čisté a dějově jednoduché vyprávění o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provence, s nímž se v roce 1913 autor poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1945 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se se stromy vrátila voda, život a lidé.
V roce 1953 byl Giono vyzván časopisem Reader´s Digest k napsání příběhu o nejpozoruhodnějším člověku, s kterým se kdy setkal. Vznikla tak tato povídka, kterou chtěl autor vzbudit zájem o zalesňování přírody. Vydavatel mu však příběh vrátil, a tak byl uveřejněn až o rok později v časopise Vogue pod názvem „Muž, který sázel naději a vypěstoval štěstí“. Asi nikdo včetně
autora tehdy netušil, že toto rozsahem nevelké dílko brzy ve spoustě překladů oběhne celý svět a stane se inspirací nejen pro ochránce přírody. Podle knihy vznikl kanadský animovaný film uvedený i u nás. (anotace)

Lit.: Mothejzíková, Radka: Marek Eben vypráví o muži, který sázel stromy. In web Kultura21, 20. 2. 2013 (recenze). – Cit.: Tento půvabný příběh se začal psát právě před 100 lety, v roce 1913. Krajem na pomezí francouzských Alp a Provence procházel mladý poutník, míjel opuštěné vesnice s polorozpadlými domy, kterými se proháněl jen vítr způsobující šílenství, na planinách nerostlo nic, než trsy plané levandule a studny byly vyschlé. Ve chvíli, kdy již nutně potřeboval alespoň trochu vody, zahlédl v dálce pastýře s jeho stádem ovcí.

Osamělý stařík mladíkovi poskytl nejen vodu, ale i přístřeší na noc. Elzéard Bouffier, tak se pastýř jmenoval, nebyl zase tak starý. Bylo mu v té době 55 let a žil sám, protože mu zemřela žena i syn. Své dny trávil s ovcemi a se psem a navíc den za dnem, měsíc za měsícem a rok za rokem trpělivě sázel v té horské pustině stromy. Nezištně do země denně vkládal sto pečlivě vybraných žaludů, u svého domu pečoval o sazenice buků a uvažoval i o vysazování břízek…

V průběhu let se vypravěč na ta místa ještě několikrát vrátil a změny, které zaznamenal, byly skutečně fascinující. Elzéard Bouffier postupně zalesnil kopce v tomto kraji natolik, že se nejen zcela proměnil přírodní ráz území, ale navíc se vyschlá řečiště potoků znovu zaplnila vodou, protivný vítr zachytily stromy a do okolních vesnic se vrátil život. Domy byly opravené a byly obklopeny zeleninovými a květinovými zahradami. Z luk vanul svěží vánek plný vůní.

Je povzbudivé dozvědět se o podobných případech, kdy jednotlivec každodenním úsilím po troškách a zároveň nezištně mění svět i sám sebe. Tento krátký příběh je jako stvořený pro chvíle, kdy se člověka zmocňuje beznaděj z marné snahy.

Knihu předčítá Marek Eben a jeho kultivovaný hlas umocňuje pohodu navozenou obsahem tohoto dílka. Držíte-li ještě někdy černou hodinku, nebo najdete-li si alespoň trochu času na posezení, ať už s rodinou nebo o samotě, zaposlouchejte se do povídání o muži, který sázel stromy. Věřím, že vám bude dobře.

Mluvené slovo na zvukových nosičích