Jak to vlastně bylo 1/10 (2003)
Stanislav Budín. Četba na pokračování ze vzpomínek novináře, politického a kulturního publicisty. Připravila Marie Jirásková. Režie Vlado Rusko.
Účinkuje Miloš Hlavica.
Natočeno 2003. Premiéra 1. dílu 24. 3. 2003 (10 x 30 min.). Repríza 1. dílu 16. 11. 2006 (ČRo Leonardo.); 2008.
Lit..: Vančura, Jiří: Život na horské dráze. In Respekt, 10. 5. 2008 (recenze knihy). – Cit.: „Páchal neplechu za neplechou,“ orazítkoval Klement Gottwald v roce 1936 šéfredaktora Rudého práva Stanislava Budína (1903–1979), následně vyloučeného z KSČ. Budínovo osobní svědectví Jak to vlastně bylo není to jen obhajoba autorových názorů, ale také paměti a zároveň kronika větší části minulého století.
Vzpomínkovou knihu Stanislava Budína lze doporučit, třebaže její sepsání od publikování dělí pětatřicet let, během nichž by autor pravděpodobně některá hlediska korigoval. Při čtení nás napadá, jaká je škoda, že dosud neexistují relevantní dějiny KSČ. Instituce, jejíž význam a důsledky pro naši společnost lze srovnat s působností Sokola nebo církve. Jak zajímavé by takové dějiny musely být, dokazuje i Budínova výpověď.
Stanislav Budín – Původním jménem Bencion Bať. 1913–1919 studoval na gymnáziu v rodišti, 1922 odešel ze Sovětského svazu, téhož roku složil maturitu na gymnáziu ve Varšavě. Nejprve pracoval jako účetní ve Lvově, poté 1923–1930 studoval na ČVUT v Praze, kde získal diplom inženýra elektrotechnika. Byl politickým pracovníkem Komsomolu (1929–1930) a propagačního oddělení ÚV KSČ (1930–1933), 1934–1936 šéfredaktorem Rudého práva, poté rok bez zaměstnání, 1937–1939 pracoval jako redaktor časopisu Radiojournal. 1939 emigroval do USA, kde byl 1940–1945 redaktorem Newyorských listů, pak půl roku redaktorem časopisu Overseas News Agency v New Yorku. Po návratu do Prahy se 1946 stal redaktorem Kulturní politiky, 1947–1949 zastával místo šéfredaktora tiskové agentury Pragopress při ministerstvu informací a zároveň 1948–1949 přednášel zahraniční politiku na Vysoké škole politické a sociální. Od 1950 pracoval ve výstřižkovém archivu ČTK, 1953–1966 v Novinářském studijním ústavu, 1966–1968 byl redaktorem časopisu Reportér, v posledním roce jeho šéfredaktorem. Poté odešel do penze. 1947–1969 spolupracoval pravidelně s Čs. rozhlasem na relacích z oboru zahraniční politiky. Signatář Charty 77. (citace – Slovník české literatury)
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
(Od 16. listopadu 2006 reprízoval ČRo Leonardo.)
ČRo3 Vltava od pondělí 24.03.2003:
11:30 OSUDY
Stanislav Budín: Jak to vlastně bylo (1/10)
Četba na pokračování ze vzpomínek novináře, politického a kulturního publicisty.
Účinkuje Miloš Hlavica.
Připravila Marie Jirásková.
Režie Vlado Rusko.