Za co vděčíme automobilu (2008)

Přidal: Přemek |

Listopad 14, 2008

Ondřej Vaculík. Esej v autorské interpretaci. Režie Alena Zemančíková.

Natočeno 2008 (15 min.). Repríza 25. 6. 2015 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.) v cyklu Psáno kurzívou.

Lit.: anonym: Ondřej Vaculík: Za co vděčíme automobilu. In web ČRo 3 Vltava, červen 2015 (článek). – Cit.: Ondřej Vaculík začal publikovat své fejetony v samizdatových souborech v 80. letech 20. století. V téže době uvedl pod smyšleným jménem Ondřej Děd v divadle Orfeus divadelní hry Zedno a Ovčín a několik povídek. Po roce 1990 nastoupil do Literárních novin jako redaktor publicistických stránek a zástupce šéfredaktora. Tehdy se hodně věnoval ekologickým tématům (bylo období bourání Libkovic a dostavování Temelína).

Vydal dvě prozaické knihy, Stavební deník a Jablko přešlé mrazem. V roce 1999 odešel z Literárních novin a v roce 2000 nastoupil do Českého rozhlasu Plzeň, odkud se později uvolnil částečně pro nezávislou literární tvorbu a publicistiku, částečně pro regionální politiku a budoucnost pohoří Brdy. Je stálým spolupracovníkem stanice Vltava, pro niž píše eseje a vytváří dokumentární a publicistické pořady.

Vltavské eseje Ondřeje Vaculíka reflektují stav společnosti z pozic „obyčejného života“, často balancují na hraně fejetonu nebo krátké povídky. Bývají založené spíš na konkrétním zážitku než na abstraktní úvaze. Za co vděčíme automobilu je ironický název úvahy o strašlivém dopravním kolapsu.

Eseje, fejetony, přednášky