Princ karneval 1/5 (2015)

Přidal: Martin |

Prosinec 27, 2015

Jan Zábrana. Četba na pokračování z povídky básníka, prozaika a překladatele. Připravil Jiří Vondráček. Režie Vlado Rusko.

Účinkuje Igor Bareš.

Připravil Český rozhlas v roce 2015 (5 x 25 min.). Premiéra 16.-20. 15. 2015 (ČRo 3 Vltava, 18:00-18:25). Repríza 1. dílu 26. 9. 2018 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.); 24. 8. 2022 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Četba s hvězdičkou.

Lit.: (anonym): Jan Zábrana: Princ karneval. In web ČRo 16. 12. 2015 (anotace). – Cit.: Básník, prozaik a překladatel Jan Zábrana (1931-1984) neměl o poúnorovém režimu v Československu žádné iluze: jeho rodiče byli v procesech po roce 1948 odsouzeni k dlouholetému vězení, on sám nebyl po maturitě v roce 1950 z politických důvodů přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Po zatčení otce (1952) byl vystěhován z rodinného domu v Humpolci a natrvalo přesídlil do Prahy, kde v letech 1952-1954 pracoval jako zámečník a brusič. V roce 1955 byl přijat do Kruhu překladatelů a od té doby se živil jako překladatel.

Posmrtně vydaný obsáhlý výbor ze Zábranových deníků a záznamů Celý život (Torst, 1992), psaných v letech 1948-1984, byl významnou literární událostí. Z pozůstalosti bylo publikováno Sedm povídek (1993), které vycházejí z autorovy životní zkušenosti. Četba na pokračování je připravena z rozsáhlé fragmentární novely s autobiografickými rysy, která v pozůstalosti nemá název – pro vydání v časopisu Pandora v roce 2008 zvolili editoři titul Princ karneval, který přejímáme i zde. Novela je z volně koncipovaného cyklu Ze smaltovny. Podle ediční poznámky ve výboru Povídky (Torst 2012) psal Zábrana své prozaické texty v letech 1954-1957 a později se k nim vracel, opravoval je a doplňoval.

Novela zachycuje dobu kolem roku 1950, kdy autor, stejně jako jeho kumpán Helmuth, nějaký čas studoval na Bohoslovecké fakultě v Praze. Mladý vypravěč má značně autobiografické rysy: „Za rok mi bude dvacet. Vlastně za pár měsíců už budu moct říkat, že je mi dvacet. Už nejsem žádný neopeřený holátko, už jsem chlap. Už jsem toho dost prožil. Už nejsem ten venkovskej kluk, kterej nevěděl, kam jede která tramvaj, když vystoupil v Praze na nádraží z autobusu.

Už se vyznám a vyznám se líp než lidé z Prahy, mám spoustu známých, umím sem tam vydělat prachy líp a snadnějc, než umějí lidé, kteří žijí v tomhle městě třicet let. Už mě to město a ten shon neděsí.“

Četba na pokračování