Píseň vojína šílence (1996)

Přidal: Přemek |

Prosinec 18, 2008

Jakub Deml. Průřez básnickou skladbou. Z německého originálu přeložil Ladislav Dvořák. Režie Josef Melč.

Účinkují Michal Pavlata, Jiří Holý a Dagmar Jaklová.

Natočeno 1996. Premiéra upravené verze (Petr Gojda) 25. 3. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v přestávce pořadu Velikonoční den Eurorádia.

Lit.: Pražan, Bronislav: Demlova píseň. In Lidové noviny, 1996. – Cit.: Píseň vojína šílence – jedna z nejkrásnějších básní Jakuba Demla – zazní zítra mezi desátou a půl jedenáctou (v čase pravidelně věnovaném poezii) na stanici Vltava. Autor ji napsal německy: nikoli ovšem proto, že by tím chtěl demonstrovat svůj protinárodní postoj, jak mu bylo vyčítáno. Das Lied eines wahnsinnig gewordenen Soldaten vznikla v roce 1934 – záhy poté, kdy se Demlova kniha Mé svědectví o Otokaru Březinovi setkala s všeobecným odmítnutím. K němčině se však básník uchýlil ze silnější a Čistší pohnutky, než jakou by mohla být jeho téměř paranoidní domněnka, že se proti němu celý národ spikl. Tou pohnutkou byla nenaplněná láska k hraběnce Kateřině Sweerts-Sporckové.
„Není dovoleno muži, který se chápe pera nebo dláta,“ píše Jakub Deml v téže době v Zapomenutém světle, „aby hledal originálnosti, neboť jeho jedinou věcí je vášeň.“ A Písní vojína šílence své krédo výsostně naplňuje. Katolickému knězi Demlovi se podařilo do vzepjaté, expresivní a obrazné výpovědi bezděky sepnout i základní rozpory své osobnosti: žízeň po boží milosti s hlubokou pochybností, zda vůbec Bůh existuje, a mystické zanícení s až naturalistickou smyslností. Ve vnitřním dialogu šílence, který si představuje, že je mrtvý, a rozmlouvá s Bohem, zaznívá také adorace ženy – matky a milenky, ale především hrůza před rozevírající se nicotou. „Až doposud myslel jsem, že říše tvá se klenout má / nad všechny moci a jmenovat se světlo a ne tma, / má víra byla to i sláva s nadějí, /ne, teď už není, není jí!“
Skladbu vydal Deml v roce 1935 nákladem 300 výtisků. Její kongeniální český překlad od Ladislava Dvořáka vyšel poprvé až v roce 1991 v odeonské antologii pod názvem Sen jeden svítí – nákladem 10 000 výtisků. I když letos vydal originální znění Písně spolu s Dvořákovým převodem výtvarník Emanuel Ranný v krásné bibliofilské úpravě, stěží může těchto dalších pět set výtisků zaručit, aby zatím jen málokomu známý skvost naší literatury vstoupil do obecného povědomí. O to záslužnější je čin Rudolfa Matyse, který spolu s režisérem Josefem Melčem a hudebním dramaturgem Jiřím Váchalem připravil půlhodinový průřez šestnácti oddíly básně. K silnému vyznění pořadu největší měrou přispívá brilantní hlasová interpretace Michala Pavlaty, který promyšlenou práci s významovými fazetami díla kloubí se schopností fascinujícím způsobem zpřítomnit škálu emocí zakletých v Demlově Písni.

Literární pásma